Zlý soused (evil neighbour)

Mobile vibrations

V předchozí části: Od Táta: Má malá princezno, předpokládám, že už o všem víš. Jsem na cestě domů. xxx

Z pohledu Justina:

Nespal jsem, uslyšel jsem jak její mobil zavibroval na nočním stolku. Nechal jsem to tak. Nechal jsem ji být.

***
Další ráno

Z pohledu Amy:

Ráno mě probudily vibrace na mém břiše. Cuknula jsem svým tělem a i hned rozlepilá své ospalé oči, které toužily po spánku.

Položila jsem ruku na břicho, čímž jsem se dotkla mobilu. Mohla jsem vyvodit, že jsem zřejmě usnula s mobilem.

Přihmouřeným pohledem jsem se podívala na obrazovku telefonu.

Briana

Zmatkujíc jsem vyletěla z postele rovnou do koupelny, nehledíc a ignorujíc jestli vzbudím Justina.

Zamkla jsem za sebou dveře a bříškem prstu přejela k přijmutí hovoru.

"Ano?" Šeptajíc jsem i hned vychrlila.

"Včera jsem ti volala snad milionkrát, co se stalo?" Brianin ustaraný hlas mě přinutil se usmát. 

Ale úsměv z obličeje mě přešel, když jsem si vzpomněla na ni. Na člověka, který byl mým celičkým světem.

"Bri,-" zasekla jsem se.

Nemůžu to vyslovit, alespoň už né po druhé

"Tak co se stalo?" Brianina zvědavost hrála v jejím hlase

Silně jsem se nadechla, čímž jsem posbírala všechnu sílu a kuráž co ve mně zbyla.

"Moje máma,-" nastalo chvilkové ticho

"je mrtvá," dokončila jsem větu, která mi přinášela bolest do každého koutku mého těla.

Tyhle slova mě bolela více, než jakákoliv fyzicky bolestivá rána od Justina.

V tuhle chvíli vše utichlo, jediné co jsem mohla slyšet bylo hlasité Brianino dýchání.

"Já-já,-" Brianin hlas už nebyl ustaraný, ale byl neklidný. Šlo poznat, že je nesvá a nemá co říct.

"Mlč Briano." Přerušila jsem ji

"Nic neříkej, nepotřebuji nic slyšet ano?" 

Nepotřebuji žádnou lítost. S tímhle se musí člověk vypořádat sám. Je to těžké. Sakra těžké.

Následné zabouchání na dveře, mě donutilo svým tělem silně trhnout

"Otevři ty dveře, co tam děláš!" Jeho křik se musel odrazit od každé stěny v místnosti.

Se zatajeným dechem a ztuhlou krví v žilách jsem zůstala stát na místě jako přikovaná. 

"On je u tebe?" Zakřičela Briana do telefonu

"Ano," šeptajíc jsem odpověděla a následně ukončila hovor.

Mé tělo se zachvělo, při každém vykřiknutí mého jména.

Vražedně pomalým pohybem jsem popošla ke dveřím.

Na sucho jsem polknula a pootočila klíčem.

Otevřela jsem dveře, nacož se mi poskytnul pohled na rozzuřeného Justina.

Oči měl tmavé a svaly napnuté.

Silně mi stiskl ramena a zatřásl s mým tělem "Co jsi tam dělala?"

Každé jeho zvýšení hlasu mi bodalo do těla jako milióny jehel zarývajíc se hlouběji a hlouběji do kůže.

Nesnáším když mé tělo na něj reaguje strachem a tísní.

"Já-já nic, chtěla jsem se jít vysprchovat, ale ty-ty jsi mě vyrušil."

Vychrlila jsem první věc, která mě napadla.

Justinův pohled se zmírnil, svaly se uvolnily a jeho stisk povolil.

"Promiň shawty, tak se běž vysprchovat," naklonil se a políbil mě na čelo.

Nemůžu tomu uvěřit. On se mi vážně omluvil?

Jak někdo dokáže z minuty na minutu změnit svoje nálady či pocity?

Znepokojeně jsem se otočila znovu do koupelny a rychlým pohybem za sebou zamknula dveře po kterých se následně mé tělo spouštělo dolů.

Upřeně a bezmyšlenkovitě jsem sledovala jedno místo bez žádného uhnutí.

Vypla jsem. Nad ničím jsem nepřemýšlela, jen jsem sledovala to místo a své tělo nechala spadnuté na zemi.

Užívala jsem si to ticho a tu chvíli, kdy jsem nad ničím nepřemýšlela.

Moji chvilku ticha, která patřila snad mezi mé nejlepší chvíle od té doby co se mi děje tohle s Justinem mě vyrušilo zapípání mobilu.

Od Briana

Dnes v 16:00 přijdu. Už mě nebaví přihlížet jak vše kolem tebe se hroutí a ty pomalu také. Jak tě to monstrum ovlivňuje. To nedovolím. Dnes to konečně uděláme a už nás nezastaví nic. Odstraníme tvoji největší překážku v tvým životě.

Justina.

Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře!❤️