Zlý soused (evil neighbour)

Mark Brown

V předchozí části: "Kam to jedeme?" Podívala jsem se na Justina, který mi pohled neopětoval a hypnotizoval očima cestu
"K doktorovi"

"K doktorovi?" Šokovaně jsem zopakovala to co řekl

"Slyšela si dobře" odpověděl mi, ale pořád se na mě nepodíval

Nechápu proč mě veze k doktorovi, proč se tak stará. Došla bych si tam sama.

Justin se nahl a pustil písničku. Začal si prstama poklepávat do volantu a jemně se hýbat. Nad tímto jsem se musela usmát.

Otočila jsem se k oknu a začala sledovat dešťové kapky na okýnku, které stékaly dolů

Krajina za mnou se míjela, opřela jsem si hlavu o sklo a zavřela oči.

Uvolnila jsem se a nic nevnímala

Nechtěla jsem nad ničím přemýšlet

Později se i hlasitá hudba, která se rozléhala po celém autě začala v mých uších čím dál víc zeslabovat a já upadla do velké černé tmy

***

Z pohledu Justina:
Jeli jsme přibližně hodinu cesty

Všiml jsem si, že Amy po pár minutách usnula, nad tím jsem se musel uškrnout.

Když jsem zastavil před budovou, začal jsem Amy jemně probouzet

"Mmmm" zabručela, když jsem s ní mírně zaklepal a otočila se ke mně zády

"Amy, vstávej!" Zvýšil jsem hlas a víc do ní drkl

Promnula si oči a podívala se na mě

"To už jsme tady?"

"Jak vidíš tak očividně jo, ale teď mě poslouchej, musím ti říct pár důležitých informací, kterých se musíš držet. Rozumíš mi?" Poslední dvě slova jsem velice zdůraznil

Jen kývla, nacož jsem se zamračil

"Neslyším, že by jsi odpověděla!"

"A-ano rozumím"

Udělal jsem úškrn a pokračoval

"Takže do budovy půjdeš sama, půjdeš za doktorem Markem Brownem, kterého vyhledáš tady hned na prvním patře, má svoji ordinaci. Patří mezi nejlepší doktory z okolí, ale je velice podezřívavý, něco se mu nebude líbit, nebo si bude myslet, že je něco špatného v rodině, nemá problém zavolat policii či sociálku. Bude se tě ptát na různé otázky, nesmíš ukázat nervozitu, nesmí poznat, že lžeš. Když tě uvidí, jsem na sto procent přesvědčený, že se tě zeptá na otázku 'co jsi to dělala, nebo spíše kdo ti to udělal' protože tvůj stav zrovna nepatří mezi ty normální"

Přestal jsem mluvit a Amy se na mě udiveně koukala

"A-a co mu mám tedy odpovědět?" Zmateně se zeptala

"Řekneš, že jsi se svoji partou měla přenocování ve skate parku, jezdila si na skateboardu, zrovna jsi jela po železné tyčce a skate pod tebou rupnul a praštila si se silně do obličeje"

"A-a co mu mám říct na tu nohu?"

"To půjdeš k jinému doktorovi a to k Christianovi Gauilovi"

Z pohledu Amy:

Zahrnoval mě milióny informacemi a já jen zmateně koukala, div mi oči nevypadly.

"A-a co mu mám říct na tu nohu?" Zeptala jsem se

"To půjdeš k jinému doktorovi a to k Christianovi Gauilovi" chvíli se odmlčel a pak větu ještě doplnil

"Ke kterému už půjdu s tebou, ale napiš mi SMS-ku až skončíš u Marka"

"Dobře" nervózně jsme odpověděla

"A teď už běž" odpověděl s kamennou tváří a já i hned na to vystoupila z auta

Do obličeje mi foukl studený vzduch, nacož se mi i hned udělala na těle husí kůže

Zapráskla jsem za sebou dveře od auta a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu.

Podívala jsem se kolem sebe a šla do budovy

Vešla jsem dovnitř a začala hledat dveře s nápisem 'Mark Brown'

Rozhlížíla jsem se z leva do prava a z prava do leva několikrát po sobě a hledala všude jeho ordinaci. Až nakonec se mi to povedlo.

Byla úplně na konci chodby. Zaklepala jsem na dveře, nacož jsem za chvíli uslyšela "Dále"

Vešla jsem dovnitř. Pan Mark Brown byl ke mně otočený zády a něco dělal na svém počítači

"Dobrý den pane dokt.-" ani jsem nestačila pozdravit a hned mi skočil do řeči

"Jste objednaná?"

"Ne, nejsem ale .-" opět mi skočil do řeči

"Tak přijďte, až se objednáte" s nezájmem odpověděl a dál ťukal do klavesnice

Na to, už jsem se ale vytočila a to já jsem poměrně klidný člověk

"pane Browne, něco Vám řeknu, neznamená, že když jste dostal doktorát, že se ke mně budete chovat takhle. Jste taky jen člověk jako já, jediné co po Vás žádám a proč jsem přišla je pomoc a vy nejste ani schopný se na mě otočit. A navíc nikoho tu nemáte, mohl by jste mi pomoci, ale chápu, že cvakání do klávesnice je asi větší zábava, než pomáhat lidem!"

Konečně se po mém proslovu ráčil otočit.

Když se otočil a uviděl mě, nedalo se přehlídnout jeho zděšení z mé osoby

"Posaďte se, hned."

Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře!❤️