Zlý soused (evil neighbour)

Nechtěj po mně, abych ti ublížil

V předchozí části: Svalil jsem se na ní celým tělem a silně oddychoval. Poté jsem si stoupnul, oblékl se a vzal její šaty, které jsem následně vyhodil z okna ven se slovy
"A teď vypadni!"

Nepouštějte písničku, napíšu vám kde ji máte pustit.

Pomalu vstala, přičemž vydala bolestivý ston.

Začala se nervózně dívat po pokoji. Hlava ji tikala ze strany na stranu.

"Nerozuměla si snad, co jsem řekl?" Upřeně jsem sledoval každý její pohyb

"Vypadni" zakřičel jsem na ni a máchl rukama

"Ale já nemůžu, nevím kde mám šaty" tiše promluvila

"Vyhodil jsem ti je z okna" můj klidný hlas, kterým jsem to řekl mohl působit velice arogantně

"Cože jsi s něma udělal?" Vykulila na mě oči, jestli to myslím vážně

"Slyšela jsi! A pokud nevypadneš do 5 ti vteřin, udělám to sám!"

"Ale já nemám obleče.-" ani nedokončila větu, protože jsem se k ní rychlým pohybem dostal, chytl ji drsně za vlasy, nacož vyjekla a začal ji tahat ke dveřím.

Dveře jsem otevřel a odtáhl ji nahou za dveře. Pustil jsem ji na chodbě, ani jsem se na ni neotočil. Nechal jsem ji tam a šel jsem zpátky k Amy.

Slyšel jsem za sebou smích, nacož jsem se ušklíbl. Je mi jasný, že se smějí te brunetě. Když nad tím tak přemýšlím, ani neznám její jméno.

Pustit písničku

Z pohledu Amy
"Co by se mělo dít? Buď tady, zachvíli přijdu" Jediné co mi řekl, předtím než strašnou rychlostí opustil můj dům. Vůbec jsem to nechápala.

Už je Justin přes hodinu pryč. Na jednu stranu je to dobře, ale na tu druhou...jsem na jeho přítomnost velice zvyklá. Musela jsem zaklepat hlavou do strany, jak divné mé přemýšlení je. Nejdřív nenávidím každou část a cokoliv co se týká ho a teď přemýšlím tímhle způsobem?

Z mého přemýšlení mě vyrušilo silné kručení v břiše. Vstala jsem z postele, ale i hned jsem spadla zpátky.

Zamotala se mi hlava. Chvilku jsem seděla na okraji postele, než se to zlepšilo a pak jsem to zkusila po druhé, což už bylo úspěšné.

Musela jsem po jedné noze chodit po patě, protože jsem ji měla propálenou a začala mi hnisat. Měla bych s tím jít k lékařce.

Dokulhala jsem se do kuchyně, kde jsem si vytáhla z ledničky tvaroh a nasypala jsem si do něj zmrzlé borůvky.

Už jsem byla na odchodu, otočila jsem se a uviděla jsem Justina stát opřeného o zeď se skříženýma rukama na hrudi. Upustila jsem tvaroh na zem a koukala na něj

Popošel ke mně, zvedl to ze země a podal do ruk. Mlčky na mě koukal, chytil mi jemně pramínek vlasů a dal mi ho za ucho.

Nakonec to ticho, které se zdálo nekonečné přerušil

"Pojď, odnesu tě do pokoje"

"Dobrý zvládnu to po svých" odvětila jsem a chtěla jít

"Neptal jsem se tě" dořekl a chytl mě rychle do náruče

Nic jsem neřekla. Vím, že když Justin něco chce udělat, prostě to udělá.

______________________

Posadil mě pomalu na postel, kterou následně obešel a sedl si vedle mě. Začala jsem jíst svůj tvaroh, ale bylo mi to hrozně nepříjemné, sledoval jak jím a bylo nehorázné ticho mezi námi.

Když jsem dojedla svůj tvaroh snažila jsem se to ticho mezi námi přerušit

"Kde jsi byl?" Zeptala jsem se a usmála se

"To tě nemusí zajímat" okamžitě mě odpálkoval

"Fajn" prohlásila jsem

Přiblížil se ke mně a chtěl mě zřejmě pohladit, ale já uhla, což se mu asi nelíbilo, protože se zamračil.

"Proč si uhla?"

"Nechci aby jsi na mě šahal"

"Já na tebe budu šahat jak se mi bude chtít, jsi moje" viděla jsem jak vztek začal kolovat jeho tělem

"Ne, nejsem Justine, to si myslíš jen ty"

Rychlým pohybem se ke mně nahnul, chytil mi čelist a řekl mi na rtech

"Nechtěj po mně, abych ti znovu ublížil, myslím si, že tentokrát, by jsi to už nedala"

Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře!❤️