V předchozí části: Chytl mě silně za vlasy a zakřičel mi přímo do obličeje
"Ještě jednou mě necháš takhle dlouho čekat a příště ti zapalovačem nepřejedu jen po noze!"
Myslela jsem si, že u jednoho vyhrožování to skončí
Ale mýlila jsem se ...Nepřestával se mi dívat do očí
Kdyby mohl propalovat pohledem, dávno by to udělal
Stále mě držel za vlasy a stisk nepovolil
"Omlouvám se" šeptla jsem mu na rty, které se skoro dotýkaly těch mých jak byl vražedně blízko
"Dovolil jsem ti snad aby jsi mluvila?" stisk vlasů zesílil a začal mě táhnout po zemi
Kvůli té noze, ještě nedokážu pořádně chodit, takže když mě začal tahat, nebyla jsem schopna se postavit. Vláčel mě za sebou jako kus hadru
Celá má váha byla zavěšená na vlasech
Bolest začala proudit mým tělem a v žilách mi tuhla krev z obav
Nemůžu mu dovolit, aby mě zbil..nezvládla bych to v tomhle stavu
Do očí se mi začaly drát slzy a pár neposlušných se skutálelo dolů po mé rozpálené kůži
Začala jsem vnímat každý náraz mého srdce do hrudi
Bylo to tak intenzivní
Cítila jsem jak mi dávka adrenalínu nekontrolovatelně stoupala
"To snad neumíš chodit po svých" výsměšně odvětil když mě tahal po schodech na horu a mé tělo se do rytmu o ně bouchalo
Když jsme byli u dveří mého pokoje, surověji mě zatahal za vlasy, nacož mě následně pustil, až jsme byli oba dva uvnitř mého pokoje
Přešel k mým dveřím, zamknul je a šel zpátky ke mně
Ležela jsem na zemi a schovávala si rukama obličej
čekala jsem na to, co se bude dít dál
"Vstaň!" Zakřičel
Pod jeho rázným a chladným hlasem jsem se zatřásla a víc se schovala mezi ruce.
Ve tmě, kterou mi ruce poskytovaly jsem hledala útěchu a bezpečí
"Něco jsem ti snad řekl" po těchto slovech jsem ucítila, chycení za moje zápěstí a hned na to ostrou bolest
Chytil mě za mé dořezané zápěstí od pout a provázů, které se s ladným tahem zařezávaly do mé kůže
Na tohle gesto jsem se postavila a stála bezmocně před ním
Cítila jsem se jako...jako nikdo
Nespouštěl ze mě oči, nacož já zas nespouštěla oči z podlahy
Ale tahle chvíle nebyla na dlouhou trať, když se mi hlava otočila do strany, z důvodu, že mě Justin udeřil se slovy
"Když ti něco řeknu, budeš poslouchat"
Zkousla jsem si silně ret a stiskla oči k sobě
"Rozumíš?" Zakřičel na celý pokoj, až mi naskočila husina
"Ano" tiše jsem odpověděla a podívala se na něj
Ani nedokážu vysvětlit, kde jsem vzala odvahu k tomu, abych se na něj podívala
Justinův obličej byl najednou klidný, udělal výtězný úškrn a šel si sednout na postel
Když jsem teď udělala co chce, uklidnil se, což mírně uklidnilo i mě
Ale na jak dlouho?
Pořád jsem tam stála, bála jsem se i pohnout, když mi to nedovolil
"Pojď za mnou" vydechl Justinův hlas
Pomalu jsem se otočila a nejistě si za ním sedla
Okamžitě na mě vychrlil otázku
"Co jsi řekla Brianě?" nevěřícně se na mě podíval
Na sucho jsem polkla, když jsem si vybavila dnešní rozhovor s Brianou
"Nic" nervózně jsem vydechla a doufala, že mi uvěří
Chvíli se na mě díval strašně zvláštním pohledem, jeho svaly byly napnuté, ale zrázu se povolily a jeho pohled se uvedl do normálu
"Dobře, tak si lehni a odpočívej, slíbil jsem ti, že tě teď týden nechám kvůli tvému stavu, ale až uplyne týden, tak si tě znovu vychutnám" naklonil se ke mně a pokračoval
"A bude mi jedno jaký bude tvůj stav, dávám ti jen týden" uškrnul se
Jak dokáže být někdo tak neohleduplný, netolerantní, chladný, bezcitný ,surový, zlý a náladový dohromady...
Z tohoto jsem dostala nepříjemný pocit do žil, které nepříjemný pocit roznesly do každé části mého těla
Udělala jsem jak mi řekl, lehla jsem si do postele a uvolnila se do měkkých polštářu. Užívala jsem si chvilku klidu
I když ne na moc dlouho
Zavřela jsem oči a unášela se uklidňující tmou, která mě obklopovala
"Co to je?" Ozval se naštvaný a rozhorčený Justinův hlas po celém mém pokoji
Nechtěla jsem otevřít oči, nechtěla jsem se znovu dostat do mé škaredé reality, ale udělala jsem tak...otevřela jsem je
To co jsem uviděla, mi zapříčinilo zatajený dech a záchvat paniky v mém těle
Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře!❤️
ČTEŠ
Zlý soused (evil neighbour)
Fanfiction#1 in romance 2016/2017 #1 in fanfikce 2016/2017 #3 in fanfikce 16.11.2016 •V příběhu se objevují drsné scény• Jmenuji se Amy Green. Je mi šestnáct let. Věnuji se fitness a studiu. Můj život není nijak zajímavý. Prostě obyčejná holka co neko...