Nativity [Dangerous love]

III

Zaryla jsem obličej do Liamových zad, aby mi neublížily střepy, které nyní poletovaly všude kolem nás. Když jsem se otočila, spatřila jsem Lisiny divoké zrzavé vlasy. Letěli hned za námi, ovšem obráceně. Angelo byl čelem k rozbitému oknu , aby případná střelba zasáhla jeho a ne Lisu.  Když pominu fakt, že se nemají zrovna lásce, je to docela hezké.

Veškeré zvuky boje jsme nechali daleko za sebou a pustinu nahradily stromy a ticho. Vůbec jsem nepoznávala okolí. Neměla jsem nejmenší tušení, kde se nacházíme. Naši dva upíří společníci ale vypadali, že ví kam směřují.

,,Kam nás nesete?" Byla to Lis, která se první zeptala.

,,Kousek odsud by měla být chatrč, kde přespíme a načerpáme síly na cestu." Angelo myslí snad na všechno.

Slunce už pomalu klesalo z oblohy a nás všechny začala přepadat únava. Víčka jsem měla jako z olova, jen stěží jsem je držela otevřená. Kdybych mě Liam nedržel, určitě by dávno ležela na zemi několik metrů pod námi. Neumím si ani představit, jak se cítí. Musí bát vyčerpaný.

 Pomalu jsme se snesli na zem a já v šeru začala rozpoznávat rysy staré chatrče. Vypadala, že drží pohromadě jen silou vůle, ale v tuhle chvíli mě tento fakt nijak netížil. Uvnitř byla jen jedna matrace, staré kamna a jedna malá místnůstka, která dřív sloužila asi jako chlív.

,,Ustelte  si tady, my jdeme dozadu," řekl Angelo. Myslím že ani jedem z nás neměl energii na hádání. S Liamem jsme se uvelebili na matraci. Pro dva lidi byla asi malá, ale nám stačila. Jednou rukou jsem pevně objala jeho mohutné tělo a druhou se mu přehrabovala ve vlasech. slabě  zamručel a přitáhl si mě blíž. Nakonec jsme se oba propadli do říše snů.

-------------------------

,,Jaké to bylo?" zeptala se mě Lis. Bylo ráno a my se umývaly v řece. Byla studená, protože končil březen, ale ta špína zajetí byla horší.

,,Co myslíš?" 

,,Víš, co myslím." Znala mě až příliš dobře. Povzdechla jsem si.

,,Cítila jsem se, jakoby se všechny barvy vytrácely. Oheň uvnitř mě uhasl a zbylo jen prázdné místo. Nakonec zbyla jen černá a bílá...a nekonečně mnoho odstínů šedi. Každý den poslouchat Liamův bolestný křik mě drásal zevnitř. Pokaždé když jsem jen koutkem oka zahlédla ksicht jakéhokoli lovce, měla jsem chuť mu nehty vyškrábat oči, rozpárat břicho a jeho vnitřnosti mu nacpat do huby. Tak zoufalé to bylo."

,,Ale uspěla jsi, dostala si se ven," ukázala na mé rány. Všude na rukou, nohou a krku jsem měla drápance a obličej mi zdobila řezná rána na tváři.

,,Jo, ale bez vás by to nešlo," řekla jsem upřímně. ,,Jak jste se s Angelem vůbec dohodli, já myslela, že se nemáte rádi." Snažila jsem se odvést řeč jinam.

,,No, nějak jsme to zvládli." Nepatrně se začervenala. Jenže já si toho všimla. A ona zase mého zkoumavého pohledu.

,,Liso? Ty, ho máš ráda!" vypískla jsem.

,,Ššš! Ne tak nahlas. Uslyší tě!" Zacpala mi pusu.

,,Jak se to stalo? Kdy?"

,,Když jste zmizeli, vyšilovala jsem a on...uklidňoval mě a pak jsme spolu vymýšleli plán, jak vás dostat domů. A u toho jsem se nějak zakoukala." usmívala se jako měsíček na hnoji.

,,Plánuješ mu to někdy říct?"

,,Ne! On mě rád nemá, nesnáší mě." V očích se jí zaleskl smutek.

Čauky, další část.

Doufám, že se líbí.

I LOVE YA

Vaše Ivus