Nativity [Dangerous love]

XXII

Otevřela jsem oči a zjistila, že Liam vedle mě už neleží. Jediné co po něm zbylo vyly rozházené přikrývky a obrys jeho postavy. Přetočila jsem se na druhý boka a oči mi padly na fotografii na nočním stolku. Je z toho dne, kdy ze mě udělali královnu. Můj poslední den, jakožto člověk. Srdce mi poskočilo při vzpomínce na ten den.

Vzpomínky jsou jako pilíře. Tvoří a udržují naši osobnost. Pokud převažují ty špatné, stavba se zhroutí.

Hned vedle rámečku ležela koruna, kterou jsem měla na sobě ten den. Červené kamínky odrážely světlo a házely na krémovou stěnu prasátka. Venku teprve svítalo.

Vstala jsem a už oblečená se šla vydat najít svého přítele. Chodby byly prázdné, jen sem tam mě pozdravil někdo z Liamova klanu. Stále jsem je všechny neznala jménem. Kdesi z dálky jsem zaslechla tichý rozhovor. Znělo to jako Liam a Angelo. Udělala jsem dva kroky směrem, odkud se hlasy ozývaly. Nemohla jsem jít blíž. Už tak jsem riskovala, že mě vycítí. Tak mi nezbylo nic jiného, než našponovat uši.

,,To nemůžu dopustit." 

,,Hodláš jí to říct? Bude zuřit," řekl Angelo.

,,Vím, ale proti CV bojovat nebude. To v žádném případě!" Liam zněl znepokojeně. Ale nechápu, proč se bojí toho, že bude Lisa zuřit. Tohle už jsem řešili, že bude v bezpečí mimo bitevní pole.

,,Nicol usilovně trénuje už víc jak měsíc. Až zjistí, že ji chceš z toho vynechat..." nestihl to doříct, protože jsem za několik sekund vrazila do místnosti. Měli pravdu, zuřila jsem.

,,Děláš si srandu?" vyletěla jsem. Můj neočekávaný vstup ho zaskočil, ale okamžitě nasadil nekompromisní výraz. 

,,Ano,"řekl prostě, což mě ještě víc rozzuřilo.

,,Proč?" rozhodila jsem rukama nevěřícně.

,,Bude to lepší."

,,A v čem jako? Můžeš mi říct, proč mě trénuješ na boj a pak mě chceš ze skutečné bitvy vynechat?" Přišla jsem až k němu a z blízka ho probodávala očima. Sice jsem byla o hlavu menší a vypadal mnohem hrozivěji i v klidu než já,ale to mě v tu chvíli vůbec nedokázalo zastavit.

,,Je to nebezpečné!" argumentoval.

,,Takže si myslíš, že to nezvládnu? Pořád ti nestačím. Nechala jsem se přeměnit hlavně kvůli tomu, že jsem se ti chtěla aspoň trochu vyrovnat a nebýt jen vystrašená slečinka, co pořád potřebuje zachránit, ale pořád je to málo!" Měla jsem pocit, že vzduch klem mě se několik stupňů ohřál. 

,,Pořád ještě se plně neovládáš. Ti lovci trénují celý život, aby nás zabíjeli. Nehodlám riskovat, aby tě dostali!" křičeli jsme na sebe přes celou místnost. Angelo se vypařil, protože jsme vypadali, že si každou chvíli půjdeme po krku.

,,Nejsem zase tak slabá!" zavrčela jsem zlostí a aniž bych si uvědomovala, co dělám jsem do něj vší silou strčila. Nečekal to a odletěl přes celou místnost. Dopadl na knihovnu a sesul se k zemi. Všechny police se na něj zřítily a zasypaly ho. Kdyby byl člověk, nemá šanci přežít.

Vyjekla jsem a hned si zakryla dlaněmi ústa. Dokořán otevřené oči jsem upírala na neštěstí přede mnou. Co jsem to udělala?  Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou a začala couvat. Liam se začal vyhrabávat z hromady knih, ale to už jsem byla pryč.

Běžela jsem po chodbách nejvyšší rychlostí pryč od toho všeho? Cítila jsem jak se kolem mě všechno svírá. Jakoby se stěny přibližovaly. Dusila  jsem se, což bylo na upíra nezvyklé. Nevnímala jsem pohledy ostatních ani Liamovo volání z dálky. Razila jsem si cestu k hlavnímu vchodu. 

Vyběhla jsem na zahradu a kašlala na chodník. Přeskakovala jsem všechny keříky, ozdoby i potůček, který tu byl. Russel nebude mít radost. S nadhledem jsem překonala kamennou zeď a pokračovala hlouběji do lesa. Obratně jsem se vyhýbala všem stromům, dokud jsem neztratila věže domu z dohledu. Ale zastavit jsem nemohla, věděla jsem, že mě Liam hledá.  

Když jsem ucítila vůni krve, přinutila jsem se změnit směr. Vůně se stávala silnější, až jsem před sebou spatřila stádo srn. Nezdráhala jsem se a vrhla se na tu, co mi byla nejblíž. Za pár minut byla naprosto vyschlá. Rozhodla jsem se jít i po těch, které se rozprchly. Vysála jsem druhou, pak jsem se chystala zakousnout třetí, když mě do nosu udeřila mnohem bohatší vůně.

Následovala jsem ji několik kilometrů, než jsem konečně našla zdroj.

Jo, jsem naprosto nesnesitelná s těma koncema, ale když mě to tak baví :D

Každopádně i když jsem tvrdila, že tento týden už nic nevydám, přinutila jsem se ještě něco napsat.

Takže užívejte a já jdu psát dál :D

Vaše Ivus