Nativity [Dangerous love]

IX

,,Připravená?" Můj krk ovanul chladný dech a způsobil, že mi na těle vyskákala husí kůže. Shlédla jsem z okraje útesu do tmavé  vody, která díky příznivému počasí vytvářela jen sem tam nějakou tu vlnku. Mohla jsem být nejméně patnáct metrů vysoko.

,,Chceš, aby jsem šel s tebou?"

,,Ne, zvládnu to," dodala jsem si trochu odvahy. Udělala jsem několik kroků vzad. Naposled jsem pohlédla na Liama. Usmál se, aby mě povzbudil. Uvedla jsem své nohy do pohybu. Bosá chodidla se odrážela od travnaté země. Najednou jsem ztratila pevnou půdu pod nohama a oddávala se vzduchu. Za několik vteřin jsem se ocitla pod vodou. Jakmile jsem se ocitla nad hladinou, začala jsem se hlasitě smát jako šílenec.

Pohlédla jsem vzhůru, abych spatřila Liama, jak se odráží od kraje útesu. Před tím, než se zřítil do vody, jako já, stihl ještě vystřihnout dvě salta. Jakmile se objevil vedle mě, chytla jsem se kolem jeho krku.

,,Vejtaho," řekla jsem se smíchem a hluboce jsem ho políbila. Voda byla opravdu studená, proto jsme to neprotahovali a plavali ke břehu. Liam tam byl podstatně rychleji něž já proto, když se má chodidla konečně dotkla písku, už na mě čekal s teplou dekou v náruči.

,,Co máš v plánu dál?" řekl a věnoval mi jeden ze svých podmanivých úsměvů.

-------------------------------

,,Dobře, jaký je plán?"

,,Kleštěma přestřihnu ten řetěz, otevřu mříže, rozbiju sklo na dveřích a jsem vevnitř. Ty zatím hlídej." Zastřihala jsem obočím, jako bych se právě chystala spáchat nějakou nekalost, a taky že ano.

S kapucí na hlavě, tak aby mi nebylo vidět do obličeje, jsem stála před menší budovou s neonovým nápisem nade dveřmi. V rukou jsem pevně svírala štípačky na kov. Slunce už dávno zapadlo, takže se tu nepohybovala ani noha. Srdce mi bušilo jako o závod.

Váhavým krokem jsem přistoupila ke dveřím obchodu. Dveře byly zabezpečené řetězem, protože se nedaly zamnout, ale kliku měly jen z  jedné strany. Přesně jak jsem předpokládala, ještě to nestihli opravit. Když jsem ale chtěla odstranit řetěz, nešlo to! Ani se nehnul. Zkusila jsem víc zabrat, ale nic. Jediné čeho jsem docílila bylo,že jsem zrudla funěla jako kráva.

,,Hej, co tam děláš?" zaslechla jsem Liamův šepot. Otočila jsem se a zahlédla ho, jak se vyklání z auta s nechápavým výrazem.

,,Ani se to nehne!" sykla jsem nazpět. Do dvou vteřin byl u mě.

,,Vrať se, zvládnu to!" 

,,Jen ti oddělám ten řetěz."

,,Ne, já sama."

,,Nemáme tolik času," řekl a zatáhl za již zmiňovaný problém. Ocelová oka zanedlouho povolila a se řinčením sesula k zemi. Přetrhl řetěz, jako by to byla nit!

,,Děkuju," rozhodila jsem ironicky rukama. Beze slov mi vystřihl poklonu a odebral se zpět do auta. Já jsem se vrátila ke svému původnímu plánu. Jinými slovy jsem prohodila štípačky výplní dveří. Téměř okamžitě se  spustil alarm. i sním jsem počítala. Rychle jsem proběhla dírou ve dveřích a začala zmateně pobíhat mezi regály.

Byla tam šílená tma ale nakonec jsem našla to, co jsem hledala. Popadla jsem hned několik kusů a spěchala do auta.Jen co jsem se dostala z budovy zahlédla jsem v dálce několik modro-červených světel. Do hajzlu!

,,Jeď!" zaječela jsem hned, jakmile jsem doslova skočil do auta. Okamžitě jsme vyjeli.

,,Co máš?" nadhodil Liam se smíchem. Když jsem mu ukázala několik lahví tvrdého alkoholu, začal se smát mnohem víc.

,,Zlato, ty by jsi jako zloděj skončila hodně rychle." Oba jsme se smáli tak moc, že jsem si ani nevšimla světel, které byly těstě za námi.

,,Zlato?" 

,,Žádný strach," řekl jen a prudce zabočil. Tohle udělal ještě několikrát, až jsem naprosto netušila kde vůbec jsme. Každopádně jsme byli pořád pronásledováni. Liam přidal na rychlosti a kličkoval mezi postranními uličkami, až se nám skutečně podařilo je setřást.

,,Čas na bod číslo tři."

I'm so sorry

I'm such a bad person

Konečně jsem se dofackovala k tomu, abych dopsala další díl.

Každopádně budu ráda zakaždý váš názor.