Nativity [Dangerous love]

XXIV

,,Dobře prát se bez pořádných zbraní, už umíš. Zvýšíme teda laťku." řekl Angelo a pokynul jednomu upírovi, který k nám přinesl menší kufřík, který následně otevřel. Z pod poklopu na mě vykoukly dvě nablýskané ruční pistole. Jemně jsem vykulila oči.

,,Sig P226 X-SHORT ráže 9 milimetrů. Víš, naším úkolem je zjistit, co ti nejvíc padne. Pro každého je výhodnější něco jiného. Někomu sedí vrhací nože, meč, brokovnice, a někomu zase  tyhle krásky." Jednu vyndal a vložil mi ji do rukou. Byla lehčí než jsem myslela. Mojí výhodou bylo, že můj dědeček byl policista, tak mě několikrát učil střílet. To ale Angelo nemohl vědět.

,,Já myslela, že obyčejná pistole upíra nezabije."

,,No obyčejná ne, ale když máš stříbrné kulky, má to spočítané," zasmál se.

Otočila jsem se k terči, který měl tvar lidské postavy, zamířila a vystřelila. Kulka prostřelila terč v místě, kde měl být krk. Další střelu jsem zasadila do břicha a třetí do hrudníku.

,,Hádám, že nestřílíš poprvé," řekl. ,,To je dobře, máme víc času to zdokonalit." Vzal si zbraň a s děsivou přesností prostřelil hlavu, přesně mezi očima, a místo, kde by mělo být srdce. Z jeho výkonu mi přeběhl mráz po zádech.

,,Dává to smysl," řekl a pousmál se.

,,Co?" nechápala jsem.

,,Já jsem stará škola, proto upřednostňuju dýky, ale ty jsi z téhle doby, stejně jako tohle," poukázal na jednu ze zbraní.

,,Časem budou i věci z mé doby zastaralé," řekla jsem a až později si uvědomila skutečný význam mých slov.

Čas bude běžet dál. Já sice zůstanu stejná, ale všechny věci a lidé, které znám budou jen starou vzpomínkou. Jistě jsem s tímhle vším počítala. Kdo ví, co se stane s Lis. Pokud zůstane člověkem, zestárne a umře. Pokud ji ovšem něco nedostane dřív.

Z mých myšlenek mě vytrhlo intenzivní změna energie  ve vzduchu Otočila jsem se a spatřila Liama kráčícího k nám. V ruce držel nějaký papír.

,,Tohle by tě mohlo zajímat." Když mi papír podal, obočí mi vyletělo prudce vzhůru.

,,Tohle je vážně můj... nekrolog?" řekla jsem nevěřícně.

,,Napadá mě jen jediná osoba, která za tím stojí."

,,Myslím si, že tě buď považuje opravdu za mrtvou, nebo tě chce chránit před ostatními, kteří by tě mohli chtít hledat."

Moje matka udělala sice udělala spoustu stupidních chyb. Vůbec se nezeptala na můj názor a jednala dle svého pokřiveného úmyslu, ale stále je moje rodina.

,,Je nějaká šance, že bych ji mohla vidět?" řekla jsem s kamennou tváří.

,,Je příliš nebezpečné, abychom se objevili u ní doma." Schválně naznačil, že už je to domov jen mé matky, protože můj otec se přestěhoval a já mám nový domov tady.

,,Chápu, tohle počká. Teď máme na krku něco mnohem většího," odpověděla jsem rezignovaně.

,,Nech mě domluvit zlato. Sice nemůžeme jít za tvou matkou, ale to neznamená, že ona nemůže být tady." Vděčně jsem ho políbila.

,,Hned tam nechám poslat mé lidi, aby ji sem dostali v bezpečí." Jestli to budou upíři, tak ty chlapy opravdu lituju.

Všichni jsme se odebrali do domu. Angelo se hned vytratil. Měla jsem tušení, kam. Poslední dobou se pořád toulal v části domu, kde měla pokoj Lisa. Pousmála jsem se na tím a šla se radši připravit na rozhovor s člověkem, kterého jsem kdysi znala.

Ano já vím - moc krátké!

Ale je strašně málo času a já jsem chtěla napsat alespoň něco, když jsem tak dlouho nepřidala. 

Všichni tady ví, že na dlouhé doslovy pod kapitolama moc nejsem, takže...

Vaše Ivus