Nativity [Dangerous love]

XIX

,,Co jste zjistili?" Zeptala jsem se Liama, jakmile vstoupil do místnosti.

,,Že je to mnohem větší než jsme tušili?" odvětil neurčitě.

,,Nechápu," zkonstatovala jsem a zvedla obočí.

,,Řekněme, že budova, ve které nás drželi byla jen jedna z mnoha. Bojujeme proti společnosti, která si říká CV nebooli circulus venatores." Ať to bylo cokoli, zněl znepokojeně.

,,Kruh lovců? To není možné, neexistují od poloviny minulého století." Angelo se zapojil do konverzace. Ale střetl se s dalším mým nechápavým pohledem.

,,Nadpřirozeno je na světě od pradávna a stejně tak dlouho jsou tu i lidé, kteří se chtějí pomstít, nechápou naši existenci, nebo prostě jen závidí, a tak se rozhodli nás lovit." Přikývla jsem na znamení, že rozumím.

,,V roce 1963 se jeden upír rozhodl je zničit. Poté, co mu zavraždili ženu vyhledal centrálu společenství a vyhodil celé CV do povětří a tím byl program oficiálně zrušen. Ale teď je zpět s mnohem větší silou a novou technologií. Sice už není tak rozlehlé, ale stále může být nebezpečné." Liamova slova mi naháněla hrůzu. To, a taky vědomí, že po nás jdou jen díky tomu, že moje matka nepřekousla fakt, že miluju upíra. 

,,A tohle všechno jsi z něj vytřískal?" Nevím, co mě udivovalo více, jestli to, že  je v získávání informací tímto způsobem tak dobrý, nebo to, že mě zajímalo, jak to dělá. 

,,Každopádně si myslím, že se tu jen tak neobjeví po to, co se ani jeden z nich nevrátil po misi zpět. Buď se stáhnou a budou považovat misi za nesplněnou, nebo se vrátí s dvojnásobným počtem." Angelo se při poslední větě mírně uchechtl.

,,Nicol, ačkoli to neříkám moc rád, budeš se muset naučit bojovat. Pro tvé vlastní bezpečí."

,,A co takhle bezpečí jiných?" odpověděla jsem sarkasticky. Všichni moc dobře věděli, koho tím myslím.

Na to Liam nic neřekl, jen na mě hodil nicneříkající pohled. Odpichl se od zdi o kterou se předtím opíral a dal se do pohybu. Přešel celou místnost, až stál u mříží mé cely.  Celou dobu se mi pevně díval do očí. Ještě před pár týdny by se mi zatajil dech. Dnes už ne. Vyčkávala jsem co udělá, ostatně jako všichni ostatní.  Zašátral v kapse a vytáhl ocelový klíč. Oči se mi rozšířily. Ne to neudělá. Mé přání se rozplynulo, když strčil klíč do zámku a odemkl dveře od mé cely. Otevřel dveře. Jenže já jsem udělala přesný opak toho, co se ode mě čekalo.

Couvala jsem k protější až mé záda narazily na chladný beton. Kývala jsem záporně hlavou.

,,Ne!"

,,Si tu zavřený týdny, neměla si ani jeden výpadek. Ta situace s Lisou tě přinutila se ovládat. Máš strach z toho, co se stane, když ztratíš kontrolu, ale to se právě z tohoto důvodu nestane.

,,Jsem tu i já. Máš tu oporu dvou stovky let starých upírů, nic se nemůže stát. Dřív nebo později tomu budeš muset čelit." Angelo se mě snažil povzbudit. Tahle cela ale byla postavena tak, aby omezovala upíry a jiná stvoření. Jakmile opustím bezpečí tohoto prostoru, může se stát cokoliv.

,,Klidně můžu odejít, když ti to pomůže." Lisa, která celou dobu mlčky pozorovala situaci nyní promluvila.

,,Prosím," podívala jsem se na ni. Zvedla se a vykročila ven z místnosti. Mezi dveřmi se ještě zastavila a otočila se na mě.

,,Ani se neopovažuj z toho vycouvat. Už si nemám pořádně s kým pokecat," zvolala a byla pryč. Zasmála jsem se jejím slovům. Odvážila jsem se přiblížit se ke dveřím. Nejdříve jsem vykročila jednou nohou a pak druhou, až jsem byla venku.

Nejednou mě udeřila směsice pachů všude okolo. Mezi nimi jasně zřetelná máta s citronem. Liam měl tak opojnou vůni, která se nikdy neomrzí. Tak svůdná a svěží. 

,,Pojď," nabídl mi ruku. V mých očích se zračila jediná otázka. Kam?

-------------------------------

,,Nikdy nechoď do boje, který máš předem vyhraný. Může to výt lest. Drž se při zemi, abys udržela lépe rovnováhu. Jsi krásná žena, to je tvá zbraň. Musíš vědět, jak ji použít." Stáli jsme s Liamem na volném placu v jeho zahradě. Napodobovala jsem jeho postoj a snažila se myslet na vše, co mi řekl.

,,Zkus to, zaútoč na mě." vybídl mě. Vší rychlostí jsem se rozběhla proti němu. Věděla jsem, že se mi vyhne, ale to že mě stihne ještě plácnout po zadku, jen netušila. 

,,Přemýšlej, nenech se překvapit." Ještě několikrát jsem se okoušela zaútočit, dokonce i když mě k tomu nevybídl. Prostě jsem chtěla alespoň jednou uspět. Ale pokaždé jsem buď proletěla kolem něj, nebo skončila na zemi.

,,Nech v sobě vyvolat zuřivost, ale nenech se jí ovládnout, jen ji následuj." Zuřivá už jsem byla dost. Ale nevzdávala jsem se.

Znovu jsem si to namířila přesně na něj, ale těsně před ním jsem přibrzdila a fingovla útok na obličej, ale místo toho jsem mu podkopla nohy a on skončil na zemi. Okamžitě se zase vymrštil do stoje přehodil si mě přes rameno, přičemž mě nezapoměl opět plácnout přes zadek.

,,Dobře, pro dnešek s myslím, že to stačí." smál se mé reakci, když jsem začala bušit do jeho zad, aby mě pustil. Místo toho mě hodil do bazénu.

,,Šla sis zaplavat zlato?" škádlil mě. Když jsem se vynořila jedinou reakcí které se mu dostalo, byl můj pohled nasupené slepice. Připlavala jsem k němu. Napřáhla ruku, aby mě vytáhl. Chtěla jsem ho stáhnout do vody, ale držel jako přibitý.

,,Ale notak!" zaprotestovala jsem. Znovu se zasmál a skočil do bazénu zcela dobrovolně. Zbytek ještě několik hodin jsme se navzájem topili a dělali blbiny. Můj první skutečný den.

Jop, nudila jsem se XD

 Každopádně nám teď začínají zase tréninky a nevím, jestli budu mít pořád tolik času, abych přidávala tak často.

Proto si tuhle část pořádně užijte!

Vaše Ivus