Nativity [Dangerous love]

XXVIII

Liam mě vedl do východního křídla domu, kde bydlí lidští příslušníci tohoto kmene. Mockrát jsem tu nebyla i přes to, že jsem ještě před nedávnem byla sama člověk. Nechtěla jsem jsem se ptát, co tu děláme. Stejně se to za malou chvíli dozvím. 

Míjeli jsme dveře různých pokojů, ze kterých se ozývaly zvuky nájemníků. Nestíhala jsem rozeznat jednotlivé hlasy, protože se mi všechny slévaly do sebe a tvořily tak jeden velký hluk. Liam nespíš mířil k velkým proskleným dvoukřídlým dveřím úplně na konci široké chodby.

Z tohohle pokoje se ozýval největší hluk.

Liam mi pokynul hlavou, abych vstoupila dovnitř. Otevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř. Jednalo se o prostornou společenskou místnost vybavenou pohodlnými pohovkami, televizí a několika počítači. Kousek od nás dva muži hráli šachy. U protější stěny zase hráli šipky. Dokonce tu měli bar.

Liam si je opravdu hýčká. Není divu, že je pro ně bohem. Atmosféra tu byla tak přátelská, že se tu každý musel cítit bezpečně a uvolněně. 

Jakmile jsem vstoupili, všichni okamžitě ustali ve své činnosti a stočili pohled k nám a uklonili se. Pak se uklonil i Liam z čehož jsem usoudila, že bych to měla udělat také. Typičtí upíři. Žádná zbytečná slova. 

,,Má přítelkyně je v našich řadách nově. Potřebuje krev." Tak otevřeně? Cítila sem se jako vlk mezi kůzlaty. Trochu jsem sklopila hlavu.

Předstoupilo před nás asi osm žen a deset mužů. Jeden z nich promluvil

,,Bude nám ctí." Mohlo mu být tak přes třicet. Byl hubený, ale ne moc. Zrzavé vlasy mu padaly do obličeje a zakrývaly hnědé oči.

,,To je Zach, mluvčí lidské části mého lidu," řekl Liam prostě. Zach se mi uklonil, což jsem mu samozřejmě opětovala.

,,Prosím, vyberte si." řekl a rukou poukázal na muže a ženy, kteří stáli v řadě před námi.

Rozpačitě jsem si povzdechla. Kdo by prosil o to, aby se jej někdo pokusil zabít. Těkala jsem očima mezi jednotlivými tvářemi, ale všechny vypadaly klidně a spokojeně. 

,,Nemusíte se ostýchat. Prosím dovolte, abych se vás ujala  já." Promluvila vysoká blondýna a vystoupila z řady. Z jejího hlasu byl značný jižanský přízvuk.

,,To je Monna. Nemusíš se bát, je silná a zdravá. Neublížíš jí." Liam mi položil dlaň na záda a popostrčil k ní. Kývl na ni hlavou a Monna mě vedla do zadní části pokoje. Byly tam ještě jedny dveře. Podržela mi dveře, abych mohla vstoupit. Tohle už byla spíš komůrka se starou a nepochybně hodně drahou pohovkou. Monna se posadila a poklepala rukou na místo vedle sebe. Posadila jsem se také a čekala na to, co se bude dít.

,,Nemusíte mě žádat o svolení," usmála se na mě upřímně a odhalila si rameno. Rozpačitě jsem přikývla a naklonila se k ní. Očekávala jsem ucuknutí, nebo alespoň nějaký náznak nesouhlasu, ale nic nepřišlo.

Zabořila jsem zostřené špičáky do jemné kůže dívky a sála mocnými doušky. Každým polknutím se v mém nitru rozdmýchával oheň. Lidská krev byla mnohem silnější, než krev jakéhokoli zvířete.  Čím byl oheň větší, tím více se má vůle odolat vzdalovala. Cítila jsem doslova každou krvinku, jak pulzuje v mém těle.

Odtrhla jsem se rychleji, než jsem stihla cokoli udělat. Cokoli špatného. Podívala jsem se na dvě ranky, ze kterých vytékalo pomalu pár kapek krve. Vzpomněla jsem se na něco, co mi kdysi udělal Liam.

Špičáky jsem si natrhla kůži na palci, až se ukázala krev. Přejela jsem palcem po rankách Monny a ty se za chvíli zacelily, až zmizely úplně. Stejně tak, jako ta moje. Víčka se jí klížila a celkově vypadala unaveně. 

,,Pomůžu ti," řekla jsem a chystala se ji zvednout.

,,Ne, to nemusíte," zachraptěla.

,,Ale musím," odpověděla jsem prostě a zvedla ji do náruče. Vyšla jsem z místnosti a mířila k Liamovi, který si povídal se Zachem. Oba se smáli. 

,,Kde bydlí?" zeptala jsem se a vyrušila je tak z rozhovoru.

,,Sedmnáctka, nechám jí tam poslat večeři." Liam se pousmál a rozloučil se se Zachem, aby mě mohl doprovodit.

Jo, zase jsem vás přišla otravovat XD

Tak trošku jsem se nudila.

Nebudu to natahovat, stejně to tu nikdo nečte XD

Vaše Ivus