Nativity [Dangerous love]

XII

,,Co s nimi?" dělala jsem, že nevím, co myslí, ale věděla jsem to moc dobře.

,,Tvá matka upíry nesnáší, to s ní už nikdy nepromluvíš?" Měl pravdu.

,,Přesně to mám v plánu, ať už jako člověk nebo upír. Pokusila se tě zabít a taky se jí to málem povedlo." Při vzpomínce na to, jak sem byla zavřená v cele a byla nucená celý den poslouchat Liamův řev, mi přeběhl mráz po zádech.

,,Ale udělala to, protože si myslela, že jsem pro tebe nebezpečný. Možná měla pravdu, ale neznala všechny okolnosti. Nevěděla, že vždycky, když bude nablízku cokoli, co by tě mohlo ohrozit, zničím to. I kdybych měl sám zemřít." Jeho slova mě zahřála u srdce.

,,Jenže ona ani nechtěla vědět pravdu. Dělala rozhodnutí za mě, ohrožovala životy a odehnala tátu. Je mi jedno, co si bude myslet až zjistí, že už nejsem člověk."

,,Dobře. Už půjdu. Budu se snažit být co nejdřív doma," postavil se a políbil mě na čelo.

 ,,Budu tady," usmála jsem. Jen, co se za ním zaklaply dveře, otočila jsem se na podpatku začala bloudit mezi policemi s knihami.
Brala jsem cokoli, co mi mohlo napovědět ví co o bytosti, kterou se hodlám stát.
Bylo mi jasné, že nemám šanci přečíst všechno, protože na tolik knih je i život upíra krátký. Některé svazky byly z pravé kůže, některé se už rozpadaly. Nebylo pochyb, že byly starší, než kdokoli koho znám.

Nakonec jsem položila na stůl několik hromad. Nenapadlo mě, že některé nebudou v angličtině. Ty jsem dala prozatím bokem.

Listovala jsem ručně psanými stranami, které obsahovaly až děsivé ilustrace. Nebyly tam zmínky jen o upírech, ale i o ghúlech, vlkodlacích, démonech, čarodějkách a někom jménem Lilith.

Na zažloutlé stránce byla její podobizna. Nádherná tmavovlasá žena. Její pohled se zdál zákeřný, jakoby měla každou chvíli vyskočit z knihy přímo na vás. Nejvíc mě upoutaly její oči. Byly celé černé, žádné známky duhovek nebo očního bělma, prostě jen temná černá. Pod obrázkem stálo: Matrem omnium (matka všech).

Je možné, aby byla původcem všech nadpřirozených bytostí, včetně mého přítele? Hádám, že se ho na to budu muset zeptat. 

------------------

,,Jsem tu, spěchal jsem," ozval se za mnou hlas.

,,Nemusíš kvůli mě spěchat, já ti nikam neuteču," řekla jsem se malinko se usmála. Nikdy bych neměla šanci mu utéct.

,,Kdyby ano, nepřestal bych tě hledat. Vždycky bych si tě našel."

,,Což mi připomíná...nepůjdeme zítra někam ven na vzduch. Víc než dva týdny jsem neviděla nic jiného než stěny tvého domu, ne že by nebyl přepychový, protože to rozhodně je," zasmála jsem se tomu, jak jsem se do toho zamotala.

,,Rád bych, ale je to moc riskantní," odpověděl se soucitným pohledem.

,,Ale noták, když budu s tebou, nic mi přece nehrozí," začala jsem smlouvat

,,Nejsem tak neohrožený, jak myslíš. Nechci tě vystavovat lovcům na očích jako kost před smečkou psů. Mohli by po ní skočit." Celý se napjal při té představě.

,,Dobře, ale mám ještě jednu otázku," řekla jsem.

,,Řeknu ti všechno, co chceš vědět?" Přitáhl si mě do objetí a letmo mě políbil, což mi vykouzlilo úsměv na tváři. 

,,Kdo je Lilith?"

Zdravíčko lidi

Máte možnost si přečíst další výplod mé choré mysli.

Každopádně komenty mě vždycky potěší :)))

LOVE YA

Vaše Ivus.