Nativity [Dangerous love]

XVI

Ostré špičáky prorazily mou kůži a braly si tolik krve, kolik jen chtěly. Celým tělem mi probíhalo příjemné mravenčení. Naskočila mi husí kůže a srdce tlouklo tak zběsile, že jsem se bála, že mi prorazí hrudník. Ten žár, který mě zpočátku zaplavil se nyní vytrácel a nahrazoval ho chlad.

Zima otřásala mým tělem. Pomalu se mě zmocňovala. Svaly mi ochably. Nemohla jsem se pohnout, nemohla jsem mluvit, zrak se mi rozostřoval. Jen jsem ležela a cítila jak poslední zbytky života opouští mé tělo. Nemohla jsem na nic myslet. Bylo mi jedno, že umírám. Byla jsem tak unavená, že jsem ani nepostřehla, že přestal.

Sklonil se nade mnou a něco řekl, ale nevím co. Rozeznala jsem zalesknutí kovu a pak jsem měla něčím přikrytá ústa. Skrz tu věc něco protékalo přímo do mého krku. Hádala jsem že to byla Liamova krev. Koutkem úst mi tekla ven z pusy, musela jsem polknout. Chtěla jsem se nadechnout, ale nešlo to.  Další krev se jen hrnula, věděla jsem, že musím spolknout víc. Malé doušky se zpravidelnily. Přidržela jsem si jeho zápěstí. Jeho krev byla tak lahodná. Jako něco zakázaného. Lačnila jsem po každém dalším mililitru té zázračné tekutiny.

,,Dobře, zlato to už stačí," jeho hlas mi dunil v hlavě jako zvon. Ale byla jsem jako v tranzu. Neschopná se otrhnout. Chtěla jsem víc a byla jsem pevně rozhodnutá to i získat. Najednou jsem přestala cítit tu chuť. Liam mě přirazil ke stolu dál od své otevřené rány, která se už zacelovala. 

Snažila jsem se mu vzepřít. Nekontrolovala jsem vůbec své pohyby, když jsem mu zaryla nehty do rukou. Sykl bolestí, ale nepovolil. 

Pak mě bodlo u srdce, jako by mi ho proťali. Uvědomila jsem si své činy a pro změnu se snažila dostat co nejdál od Liama. Pomyšlení, že mu ublížím mě drželo příčetnou. Spadla jsem na zem a skrčila se. Ta bolest byla nesnesitelná. Můj řev mi rozedíral hrdlo. 

Liam si sedl ke mě a vzal mě do náruče. Konejšil mě a hladil po hlavě. Takže tohle je ono? Umírám? Rty jsem měla tak vyschlé že popraskaly a krvácely. Měla jsem chuť si bolestí vytrhat všechny vlasy. Jen aby to už přestalo. Tep, který mi bušil v uších se zpomaloval. Až nakonec jen párkrát udeřilo a tím ustoupila i bolest, stejně jako všechno okolo.

--------------------------------

V dálce jsem zaslechla řev zvířete.Znělo to jako hladová puma. Díky tomu jsem si uvědomila, že mi něco zabraňuje v pohybu. Znovu jsem zatahala. Jedinou odpovědí mi bylo řinčení kovu. Snažila jsem se vytrhnout, ale v tom mě zarazila lahodná vůně.

Začaly se mi zbíhat slzy. Když jsem si chtěla olíznout rty, rozsekla jsem si je. Co to?...Špičáky? No jistě. Další závan vůně mi ztáhl hrdlo. Chtěla jsem to! A za každou cenu. Začala jsem znovu trhat řetězy a místností se znovu ozval řev pumy.

,,Liso! Neměla bys tu být!"

Moment! Lisa? Řev se utišil, teď to bylo spíš tiché vrčení. Zrak se mi zaostřil. Přímo před sebou jsem spatřila pár vyděšených zelených očí. Lisa. Rozhlédla jsem se po místnosti. Liam a Angelo stáli přímo v jejím středu, ale mnohem víc mě zaujala hromada balíčků od krevní plazmy, která ležela v rohu. Tohle všechno jsem vypila? To jsem vrčela taky já? Jak je to dlouho?

,,Nikol? Slyšíš mě?" Lisa na mě promluvila opatrně. Jediné na co jsem se dokázala soustředit byl její tep. Zvuk kolující krve v jejím těle. Její vůně. I tak jsem dokázala křečovitě přikývnout.

,,Jak...jak je to dlouho?" Tohle nebyl můj hlas, ale nějaké chraptění a vrčení zároveň.

,,Pět dní."

Milujte mě!

Kvůli vám seru na školu a radši píšu - ale ne písemky XD

V komentářích jste mi dali jasně najevo, že jsem odborník na debilní konce tak...tady máte ještě debilnější XD

Vaše Ivus