Nativity [Dangerous love]

XVIII

Jak jsem to mohla dovolit? Tahle otázka ve mě hlodala zžírala mě, jako červ. Proč jsem jen zmanipulovala toho lovce, aby mě odsud dostal. Kdybych to neudělal, nic by se nestalo. Co za zrůdu se zakousne do své nejlepší kamarádky a neovládne se, ani když křičí o svůj život.

Seděla jsem ve své cele a přemýšlela nad tím, co jsem udělala. Chladná betonová podlaha, ne které jsem seděla a ani stěna, o kterou jsem se opírala nebyly tak studené, jako to co se usídlilo v mém nitru. Ubíjející pocit viny.  Moje myšlenky byly přerušeny, protože Liam přišel za mnou.

,,Je v pořádku, Angelo je s ní," řekl. Neodpovídala jsem, jen jsem dál civěla do zdi.

,,Podívej, takovéhle věci se stávají. Nemůžeš za to, jsi moc mladá, na to aby si dokázala odolat tak brzo. Zlepší se to, slibuju."

,,Musí pryč!" Alespoň do té doby, než se ovládnu. Pokud mě bude ještě někdy chtít vidět.

,,Už se to znovu nestane. Nepočítali jsme s tím, že nás napadnou." Posadil se ke mně. Nejspíš proto, že si při té potyčce ošklivě poranil nohu.

,,Liame musí pryč z domu. Nehodlám riskovat, i kdyby se mnou chtěla někdy vůbec ještě promluvit. Musí mě nenávidět," povzdechla jsem si.

,,V žádném případě nikam nejdu!" Ani jsem se nepozastavila nad tím, že jsem Lisu nevycítila dřív. Odtáhla jsem se ke zdi co nejdál od mříží. Nebyla jsem schopná se jí vůbec podívat do očí, ne po tom všem. Stačilo mi jen cítit její pach.

,,Slyšíš mě? Já neodcházím!" 

,,Ano, odcházíš." Mluvila jsem klidně, ale vevnitř jsem byla zničená.

,,Nemám v plánu odejít jen kvůli tomu, co se stalo!" oponovala mi.

,,Mohla jsem tě zabít do prdele!" konečně jsem se odvážila se na ni podívat. Můj pohled se okamžitě stočil k bandáži, co měla na krku. Ačkoli jsem nedýchala, stáhlo se mi hrdlo. Zase jsem se odvrátila.

,,Ale jsem pořád tady."

,,Jen díky Angelovi," odfrkla jsem si znechucená sama sebou.

,,Na tom nesejde. Prostě jsem tu a budu tady dál. A víš proč? Za tu dobu, co jsem s vámi, jsem už nesčetněkrát málem umřela a mohla jsem odejít, ale neudělala jsem to. Udělala jsi pro mě až příliš mnoho, abych tě mohla jen tak nechat. Já jsem to nevzdala. Je řada na tobě!" řekla striktně a zalomcovala s mřížemi. 

Nevím, jak dlouho potrvá, než se to zklidní a nevím, na jak dlouho to příště vydržím, takže tě prosím..." nestihla jsem to dokončit, protože mi skočila do řeči.

,,Na to zapomeň, aspoň budeš mít lepší motivaci." 

Zbytek dne jsem ji neviděla. Byl se mnou Ang, protože Liam vyslýchal, respektive mučil Zajatce, které se nám podařilo zajmout.

 Ze začátku se na mě pokoušel mluvit, ale nikdy jsem mu neodpověděla. Nakonec to vzdal. Jen jsme tam v tichosti seděli. Zkoumala jsem zdi, které jsem měla i tak detailně nastudované. Tedy aspoň do té doby, než mi zakručelo v břichu hladem. Pousmál se a podal mi balíček s krví, který jsem s díky přijala. Pustila jsem se do něj, ale nebylo to to samé, jako když jsem sála teplou, pulzující a sladkou krev. Vím, že bych o tom neměla přemýšlet, ale nemohla jsem si pomoct. 

,,Nesmíš nechat, aby tě to pohltilo. Věř mi, vím o čem mluvím." Tohle mě zaujalo. Otočila jsem se k němu a pohledem ho vybídla, aby pokračoval.

,,Taky jsem za život udělal mnoho chyb a věř mi, byl jsem na tom dost špatně. Ale až pozdě jsem pochopil, že život jde dál a věci nemůžeš vrátit zpět."

,,Co se stalo?" Když o tom přemýšlím, tak o něm vůbec nic nevím.

,,Má žena Mariah zemřela."

,,To je mi líto." Má zničenost ustoupila a nahradila ji lítost, kvůli tomu, jak jsem se chovala.

,,Chtěl jsem ji následovat, ale jeden můj dobrý přítel mi to nedovolil. Z to jsem mu vděčný, protože bych nikdy nepoznal Lisu." S jeho rty si pohrával úsměv. Byl nakažlivý. To znamená, že se konečně vyslovil a ví, co k němu Lisa cítí.

Anoooo jsem úplně hrozná, že jsem porušila svou první historickou šňůru pravidelného přidávání.

Ale nezabíjejte mě, já se polepším!

PS: Tohle je vzkaz pro jistou masovou vražedkyni XD

Vaše Ivus