Nativity [Dangerous love]

XXIX

Lisa's view

Ležela jsem na své posteli a pozorovala obraz, který znázorňoval mladou dívku. Bledá tmavovláska stála sama oproti vojsku vyzbrojených mužů. Báli se jí. Ačkoli ve svých čistě bílých šatech vypadala tak nevině. Šaty byly zcela jistě svatební. Ale kde je ženich?

Myšlenky mi bezděčně sklouzly k Angelovi. Vím, že mě má rád, ale pořád nevím, jak. Jestli jako kamarádku nebo...něco víc. V jeho modrých očích jsem se vždy ztrácela a jeho tělo mě k sobě přitahovalo tak silně, až mě bodalo u srdce, když jsem mu nemohla být poblíž

Mnohokrát jsem se přistihla, že chodím po chodbách a vyhledávám jeho společnost. Vždy jsem se ovšem vymluvila na Nicol. Bála jsem se otevřít. Po to všem, co mi celá jejich rasa provedla se životem. Nenáviděla jsem jim sloužit jako vábnička. Nenáviděla jsem je. Ale přes to Angela nenávidět nemůžu. Už ne.

Tok mých myšlenek přerušilo tiché zaklepání na dveře. Trvalo mi, než jsem si uvědomila, že se mi to jen nezdálo.

,,Ano?" zašeptala jsem. Nemusela jsem se bát, že mě neuslyší. Nicol měla od jisté doby výborný sluch. Dveře se pomalu otevřely a dovnitř vešla postava, která ovšem byla vyšší a mohutnější, než má kamarádka. Když jsem si uvědomila, kdo mě přišel navštívit uprostřed noci, zajíkala jsem se.

,,Angelo?"

,,Promiň, věděl jsem, že nespíš. Taky nemůžu usnout," řekl a udělal pár kroků ke mě. Měsíční světlo prosvítající skrz ono ozářilo jeho nahou hruď. Bezděčně jsem si skousla ret. On si toho bohužel všiml a koutky úst se mu nepatrně zvedly. Snažila jsem se nedat najevo mé skutečné pocity. ,,Myslím, že je čas si konečně promluvit," pokračoval, když jsem nic neříkala.

,,O čem." Nasucho jsem polkla a hypnotizovala každý jeho pohyb.

,,O nás," řekl to přímo a bez obalu. Oči měl pevně zavrtané v těch mých. ,,Už mám dost toho, jak musím kolem tebe chodit a jen se dívat. Když k tobě posunu o krok blíž, ty zase couvneš o dva zpět. Máš strach?"

,,Vlastně...ano. Mám strach," odpověděla jsem stále ohromená jeho slovy. Když mluvil, jeho rty se pohybovaly se skrytou smyslností, kterou jsem toužila ochutnat.

Přikývl a sklonil hlavu. Prohrábl si světlé vlasy a rukou si promnul krk. Myslí, že je tohle odmítnutí.

,,Nebojím se tebe. Mám strach, že pro tebe nebudu dost..." zasekla jsem se, protože znovu vzhlédl a uvěznil mě ve spáru jeho očí.

,,Hloupost. nemusíš mít ten pocit. Už jen to, že jsi člověk mě nutí, chtít tě ještě víc. Jak jsi křehká, ale silná žena s těžkou minulostí."

,,Nebyla jsem v minulosti zrovna dobrým člověkem. Na rukou mám krev desítek žen. Snažila jsem se zabít Nicol." Kdo by se mi mohl vyrovnat? Kdo by mohl říct, že skoro zabil někoho, kdo mu nakonec zachrání život.

,,Taky jsem se ji pokusil zabít," zasmál se. ,,Ale ani jednomu z nás se to naštěstí nepovedlo a o to tu jde. Přestaň se trápit za něco, co jsi neudělala."

S každým slovem se přibližoval ke mě. Ani jsem si to neuvědomovala, ale dělala jsem to samé. Setkali jsme se na kraji postele a stále udržovali oční kontakt. Srdce mi zběsile bušilo, což on slyšel a užíval si to, jak na něj mé tělo reaguje. 

Jedna jeho ruka se ocitla na mém pasu. Skrz tenkou látku pyžama mi kůže na místě doteku hořela. Druhou rukou spočinul na mé tváři a jemně ji polaskal palcem. Po těle se mi rozlilo příjemné mravenčení.

Malinko jsem se k němu naklonila, což bral jako pozvánku. Ty rty, které jsem si tak dlouho přála políbit byly nyní na těch mých. Přitiskla jsem se k němu blíž a jednou dlaní mu vjela do vlasů. Jemně jsem zatahala. Odpovědí mi bylo jeho tlumené zavrčení. Jeho ruce sklouzly na můj zadek a jemně ho zmáčkly.

Zavzdychala jsem do polibku a on mi odpověděl tím, že ho ještě prohloubil. Musela jsem uznat, že líbal úžasně. Naprosto si mě podmanil. Klidně bych takto setrvala donekonečna, ale docházel mi kyslík. 

Odtrhli jsme se do sebe a já zběsile oddechovala. Stále mě držel z pas a já měla ruce na jeho ramenech. Nemluvili jsme. Jen na sebe mlčky koukali. Mezi námi ovšem ve vzduchu visela otázka: Co bude dál?

Stýskalo se vám?? 

Řekla jsem si, že by bylo super, kdyby se ti dva konečně hnuli z místa. Nejlepší volba byla napsat to z jejich pohledu. Takže je to svým způsobem takový mini speciál. Hlavně pro ty co mají rádi Lingelu  <3 <3 jako já.

Od minulé části jste mi napsali strašně moc krásných komentářů, které mě pořád pobízí k tomu psát dál, takže všem moc děkuju za velkou podporu a doufám, že vás to nepřestane bavit a budete chtít číst pořád dál. :)

Vaše Ivus