Nativity [Dangerous love]

VIII

S Lisou jsme se se zabavovaly v knihovně, zatímco chlapi zajišťovali ještě nějaká nezbytná opatření týkající se zabezpečení. Probíraly jsme se regály s knihami, přičemž většina z nich byla starších než já a Lisa dohromady. Nacházely se zde i staré svazky s koženým obalem, těch jsem se raději nedotýkala.

,,Nicol?" Hlas Lisy se se v tomto prostoru neskutečně rozléhal.

,,Ano?"

,,Budu muset na nějakou dobu odjet. Musím zkontrolovat sestry a navíc Jul bude mít narozeniny," řekla o něco tišším hlasem.

,,Lis teď je to nebezpečné. Vím že je chceš vidět, ale co když se ti něco stane?" Nechtěla jsem ji kazit její radost z toho, že uvidí sestry, ale sama se tam vypravit nemůže. Lovci čenichají všude okolo.

,,Já vím, jen se mi po nich strašně stýská, jsou má jediná rodina." Jedna neposlušná slza si našla cestu ven z jejího oka, ale Lisa ji pohotově setřela. 

,,Možná, kdyby jel někdo s tebou," řekla jsem a potutelně se usmála. Myslím, že jí došlo, na koho narážím.

,,Ne to je hloupost, nebude souhlasit!" Konečně se usmála.

,,Ne? Myslíš? Tak já se ho půjdu zeptat," řekla jsem a rozeběhla jsem se směrem ke dveřím. Nestihla jsem ale ani vzít za kliku a Lisa mě doběhla. Skočila mi kolem ramen a bránila v pohybu.

,,Ne, to neuděláš!" Obě jsme se smály, jako utečenci z psychiatrické léčebny. Vysmekla jsem se jí a chystala se otevřít dveře.

,,Já myslím, že Angelo pojede rád," Na má slova, jsem rozrazila dveře a chtěla vyběhnout ven ale srazila jsem se s nějakou osobou. Obě dvě jsme strnuly uprostřed pohybu a jako vyplašená zvěř, jsme pozorovaly onoho zmíněného muže před námi.

Teď jsem si byla přesvědčená, že jestli mě nezabije upír, udělá to Lisandra. Budu ráda, když tenhle trapný okamžik všichni tři vytěsníme z paměti. Cukaly mi koutky, ale vší silou jsem se snažila to skrýt, jenže Angelovi nic neujde.

,,Bude mi potěšením doprovodit tě domů." Tak teď mě dorazil. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se nasupený pohled mé kamarádky mírně začervenal. Snažila se to zakrýt tím, že se ještě víc zamračila.

,,Dobře, ale jenom proto, že by mě mohl někdo sledovat a ublížit mé rodině," řekla Lisa na oko lhostejně. Angelo se zasmál než jí odpověděl.

,,Řekni kdy a kde."

,,Zítra po snídani vyrážíme," rozkázala.

,,Domluveno, teď když mě omluvíte, mám ještě neco na práci."

Jakmile nám zmizel z dohledu, pohlédla jsem na Lis, která mě zabíjela pohledem. Vypadala opravdu hrozivě, že by se jí lekl i ke jaký upír. Začala se ke mě přibližovat. Udělala jsem nekolik kroků vzad a pak jsem se rozběhla ven z knihovny. Byla mi v patách.

,,Lis prosím uklidni se. Naháníš mi strach," křičela jsem.

,,Ale já se nechci uklidnit!" odpověděla mi a pokračovala zvesela v lovu na mě."

---------------------------------
Večer, když se Lisa už trochu zklidnila jsme všichni seděli v salónku.

,,Zlato?" upoutal mou pozornost Liam. Pohledem jsem ho vyzvala, aby pokračoval.

,,Co všechno by jsi chtěla udělat jako člověk?"

I'M SO SORRY!!!!!
Upalte mě na hranici a předhoďte vlkodlakům, protože jsem tak špatný člověk 😭😭😭😭 strašně dlouho jsem nepřidala.
Tak ať se líbí<3
Vaše Ivus