Nativity [Dangerous love]

VI

Instinktivně  jsem Lisu, která je podstatně menší než já strhla za sebe, abych i tak zakryla před zraky lovců. Bylo jich na mýtině několik. Dva mířily zbraněmi přímo na nás dvě.  Tři nás honili. V dohromady čtyřech autech jich sedělo dalších pět. Nevypadalo to vůbec růžově. Mé myšlenky se opět stočily k úvaze, že kdybych nebyla pouhý člověk, poradila bych si a nemusela bych čekat na prince, který mě vysvobodí z problémů.

Nemohla jsem najít žádné východisko. Nezbývalo nic jiného, než čekat na prince. Zatímco jsem očima propalovala jejich vůdce, se kterým už jsem měla tu čest, nám spoutali ruce a naložily na zadní sedadla jednoho z aut. Lis byla celou dobu v klidu, ale znám ji tak dlouho, abych věděla, že uvnitř vře a čeká na vhodnou chvíli, kdy na ně vlétne a vyškrábe jim oči.

Auta se dala do pohybu. Hádám, že nás vezli zpět o toho jejich ústavu. Nepochybovala jsem o tom, že to má Liam pod kontrolou, ale přece tihle chlápci nemohou být tak tupí, aby na to nebyli připravení. 

Z mého přemýšlení mě vytrhla hlasitá rána. Náš řidič hlasitě zanadával a jeho spolujezdec taktéž. Něco se dělo.  Náš vůz zastavil tak rychle, že nás setrvačnost vyhodila dopředu a já se silně praštila do hlavy o sedadlo řidiče přede mnou. S pocitem nepříjemného otupění jsem se rozhlédla, abych zjistila, co se děje. Mou pozornost upoutalo auto, které jelo před námi. Ne, protože bylo tak hezké, ale protože leželo převrácené koly vzhůru.  naši princové jsou tu.

Dveře u řidiče se otevřely a něco ho vytáhlo ven z auta. Než stihl zakřičet, nebo udělat jakýkoli jiný hluk, kterým by přilákal pozornost, bylo po něm. Byla jsem tak unavená a hladová, že jsem ani nebyla schopná pocítit nějakou lítost nad jeho tělem, které se bezvládně skácelo k zemi.

,,Omluvte naše zpoždění dámy." Ve dveřích auta se objevil Liam. Pomohl nám vylézt ven a jedním pohybem nás zbavil pout. Místo odpovědi jsem se usmála a líbla ho na tvář. Hlasité mi zakručelo v břiše a Lisa po mě hodila soucitný pohled.

,,Tohle jsem našel u jednoho z nich, je to celé vaše," Angelo se zasmál a podal nám batoh. Lisa ho opatrně otevřela, jakoby se bála toho, co z něj vyskočí. Když radostně zavýskala, usoudila jsem, že to nebude nic nebezpečného a taky nakoukla do batohu. Byl plný sendvičů a malých lahev s vodou na pití. Hladově jsem se pro jeden ze sendvičů natáhla. 

,,Vyrazíme?" usmál se Liam, jakoby právě s Angelem nevyvraždily celou skupinku lovců. S Lis jsme jen přikývly, protože jsme měly plnou pusu jídla. 

K mému překvapení Liam zamířil k jednomu z aut, které se zdálo být v pořádku. Pojedeme autem? Na mou nevyřčenou otázku jsem hned dostala odpověď, jelikož nám Liam otevřel dveře jako správný džentlmen, aby jsme mohly nastoupit.

K mému překvapení si Lisa sedla dopředu s Angelem, aby jsme mohli být s Liamem vzadu. Byla jsem za to ráda, protože jsem teď nepotřebovala nic vím, než jen cítit jeho blízkost. Byli jsme bez sebe tak dlouho, že mi to připadalo jako věčnost. Nevím jestli to ctil stejně jako já, ale tenhle měsíc byl snad ten nejhorší v mém životě. 

Angelo nastartoval a vyjel z tohohle pohromu připomínajícího místa. Zavrtala jsem se do Liamova objetí. Brzy mě přemohla únava a usnula jsem.

Čauky

Je tu pátek - to znamená víkend a to znamená zápasy :DD proto jsem se snažila přidat novou část už teď, dokud mám aspoň trochu volného času

Opět se olouvám  za svou neaktivitu, ale znáte to - škola :DD

Užívejte si čtení

Vaše Ivus :D