Nativity [Dangerous love]

XV

Dnes je můj poslední den. Tedy můj poslední den jakožto živá bytost. Nemůžu uvěřit, že se probouzím naposled jako mé staré já. Přeměna je naplánována po setmění. Vědomí, že cokoliv dnes udělám bude to poslední, co udělám jako člověk, mě dělá nervózní. Ale to je jen jeden z mnoha pocitů, které se ve mě mísí. Tak či tak hodlám dnešek strávit s lidmi,na kterých mi záleží.

Poté, co jsem vstala jsem šla na snídani do přízemí. Ale jakmile jsem vešla, zůstala jsem zaraženě stát mezi dveřmi. Všichni už byli vzhůru a seděli za prostřeným stolem, který přímo překypoval jídlem, tedy aspoň na to, že jediné osoby, které stále ještě jedly jsme byly já a Lisa. To ovšem není všechno. Přímo v čele stolu stála obrovská ozdobná židle, připomínající trůn.

,,Co to," zeptala jsem se zvědavě.

,,Tohle všechno je pro tebe," řekl Liam, který se zničeho nic objevil po mém boku. Nabídl mi dlaň, kterou jsem samozřejmě neodmítla. Usadil mě ke stolu přímo na trůn.

,,Dnes je tvůj den," podotkl a věnoval mi jeden ze svých úsměvů.

,,Dnes jsi královna," přidal se Angelo. Na jeho slova ke mě přiskočila Lisa a nasadila mi na hlavu královskou korunu. Rozbušilo se mi srdce a do oči se mi nahrnuly slzy. Liam si všiml mého rozpoložení.

,,Děje se něco?" Všichni se přestali smát. Zavrtěla jsem hlavou. Snažila jsem se odpovědět, ale vytratil se mi hlas. Knedlík v krku mi znemožňoval cokoliv říct. Musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout, než jsem zkusila promluvit.

,,Všechno je v pořádku, jen tohle všechno... je to... úžasné. Nikdo pro mě něco podobného nikdy neudělal. Nevím jak vám poděkovat," utírala jsem si slzy kapesníkem, který mi mezitím podal Liam.

,,No tak, dneska žádné slzy," utěšovala mě Lisa. ,,Dneska je tvůj den, musíš si ho užít." Přikývla jsem.

,,Tak co to tu máme?" Poukázala jsem všemožné exotické, ale i domácí pokrmy naservírované na stříbrných podnosech. S Lisou jsme si braly od všeho trochu. Zkusit se má všechno, no ne?

Snídaně se protáhla na celé dopoledne. Zatímco, jsme si my dvě nacpávaly břicha, poslouchaly jsme Angelovu vtipnou historku, jak se ho jeho starší bratr pokusil prodat za dvě prasata, když nakonec dodal, že měl cenu alespoň čtyř, neudrželi jsme se a rozesmáli se, až Lisa málem spadla ze židle.

Poté Liam vstal a pozvedl svůj pohár, myslím že s krví, a odkašlal si i přes to, že upíři nekašlají.

,,Chtěl bych pronést přípitek. Berme dnešek jako začátek jednoho nekonečného života. Víte... po tak dlouhé době, co jsem žil naprosto sám, jsem už přestal doufat, že potkám někoho jako tebe," podíval se na mě. ,,Někoho, s kým budu chtít být navěky. Jenže teď jsi tady a já věřím, že tvá krása a silná osobnost se nezmění, i když změníš druh. Na královnu!" Zasmáli jsme se.

,,Na královnu!" pronesli všichni ostatní a pak se pokojem rozléhal zvuk cinkajících sklenic.

-----------------------------------

S klidem na srdci můžu říct, že to byl jeden z nejlepších dnů mého dosavadního života. Byli jsme u bazénu, hráli kroket a šachy v lidské velikosti, opékali marshmallows. Dokonce jsme si i zazpívali. Celou dobu jsem musela mít svou korunu. Lisa a já jsme si hned po snídani oblékly nádherné róby a chlapi měli saka. Vypadali jsme jako královská rodina. A o tom to je. Dva muži, kteří vyrůstali v bídě a hladu a dvě dívky, které se v životě musely rvát. Aspoň jeden den jsme mohli strávit jako mocní a důležití.

Teď stojím na balkonu a pozoruju jak se Slunce nemilosrdně přibližuje k horizontu a nebe přebírá barvu nachu. Ani nejmenší vánek nepohne korunami stromů. I lesní zvěř je zamlklá. Jako ticho před bouří.

,,Krása, že?" Tentokrát mě hlas nevylekal. Koutky se mi  zvedly v úsměv. mlčky jsem přikývla. 

,,Dnešek byl nezapomenutelný," vydechla jsem. Kolem mého boku se obmotaly ruce.

,,Jen mě mrzí, že si ho nemohla strávit venku." Vtiskl mi jemný polibek na temeno hlavy.

,,Mě ne, bavila jsem se. Popravdě to byl jeden z nejlepších dnů mého života," oponovala jsem a otočila se čelem k němu. Okamžitě mě uvěznil ve svých zelenohnědých tůních. Spojil naše rty. Ve snaze si detailně zapamatovat jejich tvar i chuť, jsem polibek prohloubila. Tak či tak jsem později byla nucena se odtrhnout.

,,Miluju tě." Očima pátral po mé tváři.

,,A já tebe," odpověděla jsem a pevně stiskla naše propletené ruce.

,,Navždy?"

,,Navždy," přikývla jsem s úsměvem, který mi posléze opětoval.

Stočila jsem pohled zpět k západu slunce a zjistila, že už jen pár paprsků prosvítá skrz stromoví. Ale i ty postupně uhasínaly, až se venku rozprostírala černočerná tma. Sluneční světlo neuvidím několik měsíců.

,,Je čas." Znovu jsem vydechla a nechala se Liamem vést do suterénu, kde mělo vše proběhnout. Už tam stála Lisa, aby  mě mohla naposled povzbudit.

,,Budu tady čekat," objala mě a políbila na obě líčka, než zmizela za mohutnými ocelovými dveřmi. Teď se přede mnou rozprostírala místnost s betonovými zdmi. Uprostřed stálo něco, co vypadalo jako polstrovaný stůl, vedle kterého stál Angelo. Když mě spatřil přišel ke mě.

,,Hodně štěstí," řekl, když mě uvěznil ve svém náručí. Nakonec i on odešel. S Liamem jsme osaměli.

,,Připravená?" Když jsem ho už po několikáté ujistila, že jsem připravená, pokynul mi rukou, abych si lehla. Opatrně jsem ulehla na stůl. Liam se nade mnou sklonil a čekal, až mu dám pokyn, že může začít.

,,Můžeš," vydechla jsem naposled a zavřela oči.

Booom

Tohle jste nečekali, co? Překvapení!! 

Původně to mělo být napsáno už včera, ale díky problémům s wifi jsem to musela psát 3x

Každopádně komentáře neuškodí.

Mám ještě jednu novinu - díky tomu, že nám teď skončila sezóna, mám víc času na psaní. Takže Jééééé <3

Vše lovely Ivus