Nativity [Dangerous love]

XXV

Ani mě nepřekvapovalo, že její pach se hodně podobal tomu mému. Ale cítit ji bylo něco jiného, než se jí postavit tváří v tvář. Když jsem sledovala jak v neprůstřelném krytí upírů prochází hlavními dveřmi, nebyla jsem nervózní, nebyla jsem ani naštvaná, že mě jen tak pohřbila. Cítila jsem ledový klid, který jsem jsi plánovala udržet.

Slyšela jsem, jak slovně útočí na Liama. Nazývá ho ,,zpropadenou pijavicí". Jakmile jsem ale vstoupila do místnosti, pusu zavřela. Jen se na mě dívala. Z prvu nevěřícně, poté podezřívavě. 

,,Ty...já myslela...jsi jedna z nich?" Při posledním slově si znechuceně odfrkla. A tohle byla žena, která mě vychovala. Modrooká brunetka s unaveným výrazem, který podtrhl drobné vrásky. V mých vzpomínkách vystupovala jako věčně usmívající se žena, ale ta cizí bytost stojící přede mnou, ji připomínala  jsem vzdáleně 

,,Ano," má odpověď byla studená a doplňoval ji můj kamenný výraz.  Obě jsme se usadily.

,,Co je tohle?" Přisunula jsem k ní zmačkaný papír. Ani se na něj nepodívala.

,,Jak jsi mohla! Vybrala sis tuhle obludu místo vlastní krve? Copak to nevidíš? Pomotal ti hlavu a nakonec tě kvůli němu málem zabili!"

,,Tak a dost! Zabili mě málem především kvůli tobě." Má slova byla drsná a bezcitná, ale upřímná. ,,Kdyby nebylo jeho, už jsem mrtvá."

Nic neříkala.

Máš poslední šanci to přijmout. Pokud to uděláš, budeme zase rodina. Pokud ne, odvezou tě zpátky domů a už o nás nikdy neuslyšíš." Mluvila jsem stručně, což ještě podtrhlo vážnost situace.

,,Chci důkaz...důkaz, že jsi stvůra." Vzdorovitě vystrčila bradu ve snaze, cítit se nad věcí.

Nemusela jsem odpovídat. Jen jsem sledovala, jak se její zamračený výraz mění na vystrašený. Vyskočila ze židle, aby tak zvětšila prostor mezi námi. Zato já se ani nehla. Jen jsem ji pozorovala svýma červenýma očima a vystrčenými tesáky.

,,Nejsi moje dcera. Démone," zasyčela na můj účet. Lhala bych, kdybych tvrdila, že se mě to nedotklo. Její slova spalovala mou duši, což jsem nedávala znát.

Letmo jsem pohlédla na Liama, který stál na chodbě za otevřenými dveřmi spolu s ostatními. Přikývl a přistoupil k mojí matce. I přes všechna slova, kterými ho usilovně urážela se na ni přívětivě  usmál.

,,Paní Fosterová pojďte, odvezu Vás domů." Nabídl jí ruku, kterou okamžitě odmítla a s vystrčenou bradou vypochodovala z místnosti.

Když byli všichni pryč, uchopila jsem papír, co ležel na chodbě pevně ho zmuchlala do kuličky. To mi ale nestačilo, tak jsem jej znovu rozložila a začala ho trhat na malé kousíčky. Hlavou mi proběhla otázka ,,A co táta?". Vídá se ještě s matkou? Kde teď je? Neví, že jsem se nechala proměnit. Měl by to vědět. Měl by?

---------------------------------

,,Zavolal jsem Kierana a Aleca, ale s Bethany se nemůžu spojit," řekl Liam, když jsme seděli všichni v salónku.

,,Myslím že chce zůstav v ústraní po tom...však víš," odpověděl Angelo s obličejem plným smutku.

S Lisou jsme na sebe hodily rychlý pohled. Než jsem ji stihla zastavit, začala se ptát. Angelo jen sklopil hlavu. Slova se ujal opět Liam.

,,Stalo se jí hodně špatných věcí, které bych nepřál ani svému nepříteli." Bylo očividné, že o tom neradi mluvili.

,,Věřím, že se ukáže. Nenechala by nás v tom." Angelo pohlédl zpět na Liama a sevřel mu rameno. 

,,Každopádně Kieran i Alec slíbili, že přijedou i s posilou," Lim pokračoval v původním rozhovoru.

Mé myšlenky se stočily k již zmíněné Bethany. Byla neskutečně zvědavá. Zajímal mě její příběh. Co přinutí mocného upíra k tomu, aby se stranil celému světu. Zároveň jsem se těšila na Kierana, kterého jsem ještě neměla šanci vidět. Aleca jsme navštívili na jeho svatbě s Cloe, ale Kieran byl pro mě stále otazník. Chtěla jsem poznat všechny čtyři Liamovy přátele, kteří mu kdysi pomohli utéct z vězení. Angelo, Kieran, Alec a Bethany.

,,Nicol?" Z myšlenek mě vytrhl hlas mého přítele. Pohledem jsem ho vybídla, aby pokračoval.

,,Zítra se už podíváš do města. V mé  blízkosti ses vždy ovládla, takže je na čase, aby jsi to zkusila sama."

,,Vždyť si říkal, že je bezpečnější zůstat tady, kvůli lovcům," oponovala jsem zmateně.

,,To ano. Budu s tebou," odpověděl s klidem.

,,V tom případě nechápu smysl té věci." Musela jsem vypadat hodně nechápavě.

,,Budu tak blízko, abych tě mohl ochránit před lovci, ale tak daleko, abych nemohl chránit ostatní před tvými tesáky," řekl lehkomyslně. Tohle se mohlo rychle zvrtnout.

Jo, už jsem tady zas!

Ne, nepřestanu vás otravovat XD

Děj se nám zase o kousek posunul, za což jsem ráda, protože se v tom někdy trochu zamotám a děj jde pak špatným směrem. Ale už jsem si udělala hezky schéma toho, jak to bude pokračovat až do konce.

Nebudu zdržovat, protože je víkend 

Vaše Ivus