Nebelvírská smrtijedka [COMPLETED]

Sbohem

Letní noc roztáhla svůj temný plášť nad rozlehlými pozemky,které patřily k obrovskému sídlu z bílého mramoru.

Vzduch byl přesycen přeslazenými radovánkami z prázdnin,až na onen honosný dům...To kolem sebe rozprostřelo neviditelnou deku strachu,smutku a napětí...

Ostatní už se určitě oddávali klidnému spánku,ale jediný čtyři obyvatelé Malfoy Manor nedovolili svým myslím se odebrat do říše snů...

Postarší muž z dlouhými vlasy seděl ve své pracovně,a nezaujatě hleděl do prázdna.
Líně uchopil sklenici se zlatavou tekutinou,a celý její obsah do sebe vyklopil...Whisky mu ovšem v ústech podivně zhořkla,a odporná pachuť se nesla až do útrob.
Lucius se rozkašlal,ale po vodě se nenatáhl,patřilo mu to...Měl a má trpět,tohle je jen malá daň za to co způsobil,ikdyž pochyboval,že jeden doušek špatného alkoholu mu očistí svědomí.
Muž si velmi zničeně povzdechl,a složil se hlavu do dlaní.
Už zítra...Už zítra za soumraku se nejmladšímu Malfoyovi změní život,vyslechne si své poslaní,a bude jen na něm jestli ho dokáže naplnit...Uspěje,bude zahrnut poctou...Neuspěje,zemře...
Tohle přece svému synovi nemohl udělat...
Vzpomínal na malého blonďatého chlapce,který s pýchou vzhlížel ke svému otci,a s nekonečnou radostí se od něj učil.Měl svého tátu jako vzor,jako ukázku toho jak má žít...
Nyní si Lucius i přál,aby se mu Draco nikdy nenarodil,nebo spíše,aby se nenarodil on sám...
Kalnýma očima zabrouzdal k pootevřeným dveřím za kterými se nacházela ložnice.
Doufal,že jeho manželka vposteli klidně oddechuje, a netrápí se jako on..

Jak šíleně se mýlil!

Narcissa strnule seděla jako svíčka u podlouhlého stolu,lemovaném dubovými židlemi,včele s křeslem,připomínající trůn,které již čekalo na svého pána.

Měla zavřené oči,ale nespala...Pod sklopenými víčky se jí zjevovaly nejrůznější obrazy zítřejší 'návštěvy'.
Na srdci jí tížil kámen,viny...Selhala jako matka-musí své jediné dítě obětovat do služeb zla.

Vhlavě jí však vyskočila malá jiskřička: pro ochranu syna udělá cokoli,ale co to děvče?

Narcissa Malfoyová se odhodlala vložit do magické hry svůj život,a za takovou cenu si zvolit stranu nepřítele,jejího-už bývalého- pána.

Přesně o půlnoci poslala sovu s velmi stručným dopisem muži,který pro ní nyní představoval chabé světélko naděje...

Tmavovláska se s trhnutím probrala a něco nesrozumitelného zamručela.
Choulila se na okením parapetu,čelo měla opřené o chladné sklo, a kolena přisunuta až k bradě.

Dopřála si chvilku trpkého odpočinku,ale cítila se ještě více unavená a rozlámaná než předtím.Tvář měla olepenou slzami,a za krkem jí škubalo.

Moc by si přála mluvit s Dracem,ale nevycházel z pokoje,nikdy.

Ledová prázdnota se jí rozlévala po celém těle,měla strach,tak strašný strach...Před měsícem přišla o svou nejlepší kamarádu,její nejbližší člověk  bude brzy pověřen nesplnitelným úkolem,a ten pro kterého riskovala život,abyho zachránila před šíleným smrtijedem,se ani neozval...Vlastně od třetího úkolu sní nepromluvil ani slovo,vyhýbal se jí,a vypadalo to že se přímo štítí její přítomnosti.
Lily stekla po tváři jedna neposedná slza...Čím strašným se provinila,že se kní všechno postavilo zády?
Kde se podělo rozverné děvče,které přímo hrdě prohlašovalo svou totožnost?
Tohle je jejím osudem? Trpět a pak opuštěně zemřít? Pokud ano,odhodlala se si to trochu ukrátit...
Zkřehlými prsty obejmula hrdlo zaprášené lahve,kterou objevila zastrčenou vknihovně.
Lebka pod kterou se vyjímaly skřížené kosti jasně naznačovala,že lektvar vní je nebezpečný.