Nebelvírská smrtijedka [COMPLETED]

Souboj

"Heleďte!" vyprskla Bellatrix, "můj drahý bratránek,Sirius!"

Lily nakoukla na kamenné pódium,a k jejímu zděšení i radosti opravdu spatřila svého otce.

"Rád tě vidím sestřenko!" zahalekal,a jednou skvěle mířenou kletbou jí odmrštil ke zdi až to zadrnčelo.

Tohle kouzlo všichni pojali za jakýsi impulz,který jim dal pokyn,aby se do sebe pustili hlava ne hlava.

Remus Lupin s polečně s Tonksnovou čelili Averymu,Moody vrhal kletby po neznámém zakuklenci,Pastorek taktéž,a Sirius statečně útočil proti Luciusovi.

Jakmile jeho plavovlasý muž odletěl neznáno kam,skočil Black za svým kmotrem a dcerou.

"Lily!" sevřel jí v objetí,a Harryho poplácal po zádech,byl šťastný,když své jediné dítě mohl znovu mateřsky stisknout.

"Vy dva šílenci jste se úplně zbláznili!" nahodil svůj přísný výraz,jakmile přestal Lily hladit po vlasech, "co vás to napadlo! tady lézt!"

"My jsme mysleli,že jsi v nebezpečí!" bránil je Harry.

"Dobrá,buďte tady schovaní,a hned jak to bude možné,popadněte svoje kamarády a zmizte!" zdělil jim a vrátil se do bitevní vřavy.

"Jdu jim pomoc!" vyskočila na nohy tmavovláska.

"Ne!" zatáhl jí zpátky nebelvír,a zachránil ji před zeleným světelným zábleskem.

Nakonec se mezi bojující zapojili oba dva,a to hned proti Bellatrix a Malfoyovi.

"Výborně Mio!" usmál se Black na svého potomka,jakmile šikovně použila odzbrojovací kouzlo.

"Díky tati!" uculila se a pokračovala v boji.

"Už si pleteš svého spratka se svou mudlovskou děvkou!?" zaryčela rozzuřená Bella.

"Do mojí dcery a manželky se navážet nebudeš!"
...Ústa mu zůstala otevřená,a oči prázdné.
Jeho hůlka dopadla na zem s nepřirozeným duněním.
Vše bylo jako ve zpomaleném filmu...
Tělo Siriuse Blacka se nadzvedlo o pár centimetrů nad zem,a pomalu vplulo do kamenného oblouku,kde rázem zmizelo.

Lily stála,a čekala až se její otec vrátí a zase do souboje zapojí,ale nic se nestalo...

Tati,tati,táto...nenechávej mě tady,prosím tati...Kde si? Vrať se mi! Táto!Táto!Táto!

Tmavovláska nemohla uvěřit tomu co se teď stalo.Byla to vteřina,možná minuta,ale jí se to zdálo jako nekonečné roky.

Kolem hlavy jí létaly různobarevné záblesky,ale ona stále hleděla na místo,kde před chvílí stál její táta.

Kde je? No tak,kde je! Je to jen hloupý oblouk! Už se přeci musí vrátit!

Prostor se sní zatočil,viděla zpomaleně běžet křičícího Lupina,ale nerozuměla ničemu co jeho ústa vyřkla.

Všechno bylo podivně utlumené,a pomalé...To se zastavil čas? Použila nějaké kouzlo,které všechno zastavilo?

Ona stále otupená nehybně stála,neschopná pohybu,křiku, pláče...

Je to přeci jen sen,ona se probudí ve své posteli s nebesy,a vše bude vpořádku...Její táta přeci neumřel,nemohl přeci umřít...

Všechno depresivní ticho rozseknul srdceryvný výkřik. "NÉ! Siriusi! Siriusi! Prosím..."

Šílená ledová sprcha,jí chrstla do tváře odpornou skutečnost...Táta jí už neobejme...už nikdy neucítí jeho mužskou vůni,ani jeho chraplavý hlas...Byla sním tak krátce,tak zatraceně krátce...

Její tělo jednalo samo,aniž by se mozek rozhodnul,stiskla hůlku,a jako  střela se rozletěla se šílenou bestíí,která jí připravila o posledního člena rodiny.

"Lily! LILY! Doprdele, vrať se!" křičel za ní Harry,který se sám zmítal v pevném sevření Lupina.

Ona však neslyšela.Oči se jí plnily slzami,srdce smutkem,a hlava zlobou.

"Chcípni,mrcho!" ječela na postavu před ní.

"...zabila jsem Siriuse! Zabila!zabila!zabila! Zabila jsem jí fotříka lotříka!"
Prospěvovala škodolibě,a její hlas se nesl dlouhou chodbou ministerstva.

"Avada Kedavra!" zaryčela,až se sama sebe lekla,ale její mihotavý zelený záblesk trefil jen rám jednoho z krbů.

Smrtijedka ovšem pocítila nebezpečí,a tak jední skokem zaplula do smaragdových plamenů,které jí pomohly dostat se na jiné místo.

Tmavovláska byla pevně odhodlána skočit za ní,ale chytly jí dvě chlapecké paže.

"Ne,Lily!" šeptal jí do ucha Harry,zatímco ona sebou trhala.

"Já...on...ona...mrtvý..." opakovalo jako dítko co se zrovna učí mluvit.

"Já vím," šeptnul jí do ucha za neustálého hlazení jejích zad, i on smočil její hábit svými slzami.

Lilyna ramena se zvedla pod návalem pláče,odřenýma rukama si zakryla uslzenou tvář,a nechala volně proudit její smutek.

Chvílema to vypadalo,že se jí srdce roztrhne,a rozpráší po těle.Nemohla přestat plakat,nešlo to...Utržila ránu,která se nedá vyléčit žádnou formulí...Navždycky přišla o tátu...
O toho kdo jí měl vzít na ramena,aby mohla dosáhnout na hvězdy.O člověka,který jí měl zavázat rozbité koleno,naučit lítat na koštěti,vysvětlit pravidla famfrpálu,a ponaučovat ohledně randění.

"Už neplakej," konejšil jí Harry,a ani na milimetr se od ní nehnul.Prostě seděli na studené podlaze,uprostřed dlouhé přijímací haly ministerstva naproti zlaté soše.

Byl u ní,držel jí v náručí,a šeptal jí slova útěchy do vlasů,které občas doplnil polibkem.

Brzy se knim přidali i ostatní členové, na kterých se podepsala bitva.Pokorně složili hůlky,a se smutkem hleděli na dvojci,která zrovna přišla o jejich nejbližšího člověka.

"Měli bychom odsud vypadnout." přistoupila knim Tonksnová s zakrváceným obličejem.

"Máme košťata,vrátíme vás do Bradavic." přidal se kní Lupin.

"Fajn," kývl knim nebelvír,a opatrně se zvednul i s uplakanou tmavovláskou.

"Je nám to moc líto,Lily."