Nebelvírská smrtijedka [COMPLETED]

Odcizení

Lily se sevřelo hrdlo.

"M-mrtvá?" hlesla.

"Ano," přikývl rázně, "je mrtvá,protože tě chtěla chránit,odmítla - a vlastně ani nemohla- mu ukázat tvé tělo! Ale mám ještě otce,toho teď mučí,ale jakmile pánovi zla přistane u nohou tvé tělo,pustí ho a zahrne ho blahem."

Tmavovláska sebou škubla.

"Nezabiju tě." zahleděl se jí do očí, "ale drž se od Pottera dál,pán zla ví,jak se mu dostat mezi jeho myšlenky,mají mezi sebou zvláštní spojení,a jestli se dozví,že žiješ,zabije mě,mého otce a samozřejmě i tebe."

V dívce se všechno zastavilo.Jak tohle mohla jen dopustit? Jak mohla přistoupit na to,aby vtu noc opustila Manor?
Byla pro Voldemorta jako klenot,který kdyby obdržel,dozvěděl by se všechno o svém nepříteli,mohl by ho skrze ní ovládat,klidně i zabít.
Byla tak neuvěřitelně cenná,proto se není čemu divit,že pán zla nechtěl uvěřit její smrti.Barty nepochybně věděl,že jí nesmí ublížit.Jak mohla být tak hloupá?
Skrk jí nesměl ublížit,nikdo jí nesměl ublížit...
Proto na ni Bellatrix už nikdy nezaútočila,její pán si to nepřál.Potřeboval ji...potřeboval ji živou...

Vhlavě jí znovu bleskla jiskra pochopení.
Malá holčička,která neměla ani půlroku,dcera manželů Blackovích.
Vten večer,co Voldemort pronikl do Godrikova dolu,aby zabil malého Harryho,jeho kumpání vtrhli do domu naproti,a zabili Miu Blackovou,malé děvče však unesli,proč?
Už tehdy věděli,že jí bude velký černokněžník potřebovat? Plnili jeho rozkaz?
Proč jí vlastně zůstalo jméno 'Lily'? Vždycky jí krmili pohádkami,že kouzelnické jméno je posvátné,a nedá se změnit,ale teď už věděla,že je to lež...
Co když na její jméno bylo vyřknuté proroctví...Věštba.

"Vrátíš se do Londýna,tam budeš normálně žít jako mudla,zlom hůlku,změň jméno!" vytrhl jí z přemýšlení blonďák.

"Ne,Draco. Musím zjistit o co tu jde!"

"Výborně!" prohlásil ironicky, "už jsi jako Potter! Zlaté dítě,kterému je úplně jedno kolik lidí zemře!"

Vtom mladému zmijozelovi přistála na tváři pálivá facka.

"To už nikdy neříkej!"

Mezi dvojcí zavládlo ticho jako v hrobě.

"Dostal jsem úkol," zamumlal.

"Jaký?"

"Zabít Brumbála." Když blondýn ze sebe vypravil tuhle větu,třásl se po celém těle,rty se mu skoro nehýbaly,a oči měl zahalené strachem.

Lily si složila hlavu do dlaní,a potlačila pár slz zoufalství.

"To je nemožné..."

"Pokud to nesplním-zemřu." odvětil klidně a vyrovnaně.

"Draco...pomůžu ti."

Mladík se podrážděně zasmál, "jasně,zabiješ anděla stražného svému přítelíčkovi,hmm? Nepleť se do toho Lily."

Tmavovláska sebou škubla,nikoli pod závanem ostrých slov,ale protože jí těsně nad hlavou proletěl stín bílé tenisky.Harryho tenisky.

Přiloženým ukazováčkem na rty,naznačila jejímu společníkovi,aby mlčel,a drobnými posunkymi mu naznačila,že je někdo poslouchá.Někdo pod neviditelným pláštěm.

A takhle proběhl i poslední kratičký úsek jejich dlouhé cesty.
Dívka seděle strnule vedle Draca a vhlavě si pořád dokola přehrávala jejich uplynulý rozhor.

Vlak s hlasitým skřípěním zastavil na potemnělém nádraží v Prasinkách.

Studenti vesele vyletěli ze svých kupé,něktěří na sebe v rychlosti natahovali školní hábity,jiní zase dojídali zakoupené sladkosti.

Ve Zmijozelském vagónu zbyli poslední tři kouzelníci,ztoho jenom jeden okem viditelný.

"Běž," zavrčel jí do ucha chlapec.

"Čekám venku," oplatila mu stejnou mincí.

Jak řekla,tak udělala.Nová blondýnka vkročila do příjemného večera na nyní prázdné nástupiště.
Neměla vůbec dobrý pocit ztoho,že nechala rozladěného Draca a podezřívavého Harryho o samotě.
Hlavou jí ale stále vířily otázky...
Všechno se děje tak rychle...
Kde se poděly ty časy sladkého děctví? Radostného hraní famfrpálu? Pošetilé pyšnosti na své jméno?

Lily zvedla oči k rudým dvířkám vlaku,byla pootevřená,Draco kolem ní musel nepozorovaně projít,ale co Harry?

Hbitě naskočila do vozu,a rozhlédla se.Vše vypadalo dokonale prázdné,ale co zde nehrálo?
pomaloučku procházela po uzké cestičce mezi sedadly.Ruce měla roztažené,nohama šoupala po mezi,jakoby tápala ve tmě.

Když už to vypadalo,že se mýlila,že je vlak prázdný,tak se uskutečnilo její blízké setkání s podlahou.Zakopla.Zakopla o něco neviditelného.

"Sakra!" zaprskala,když jí bolestně luplo v kotníku,ale jednou rukou začala obratně šmátrat,až zachytila cíp neviditelného pláště.

"Harry!" vypískla,jakmile odhalila zakrvácený obličej jejího přítele a hned na to zrušila kouzlo totálního spoutání.

"Jsi vpořádku?" zahuhl přes rudé proudy horké krve,a pochybně se zadíval na blondýnku,která přes něj přepadla.

"Jo..."

"No to vidím,držíš se za kotník!"

"To nic není,hele!" pokusila se nasupeně vstát,ale hned se v bolestech skácela k zemi.

"Pojď sem." usmál se,a jako nejcenější drahokam ksobě děvče přivinul.

"Jsem těžká!" vyhrkla,jakmile pochopila,co má nebelvír vplánu.

"Jasně." zašklebil se,a vyšvihl si jí do náruče.

"No ale počkej," podívala se na něj ustaraně, "první ti zpravím ten nos."

Harry se sladce usmál,posadil ji opatrně na jeden se stolků,a rukama se zapřel tak,aby byli tváři vtvář.

"Možná to trochu zabolí." zašeptala,a jemně stiskla chlapcovu dlaň.

Co nejšetrněji mávla hůlkou a ozvalo se tiché křupnutí s následujícím zaskučením.

"Promiň!" vyhrkla,když se Harrymu bolestí zkřivila tvář.

"Vpořádku." zvedl koutky do úsměvu,a začal si otírat zbytky rudé tekutiny.

"Ukaž," vytrhla mu z ruky kapesník,a převzala čištění jeho obličeje ona.

Harry slastně zavřel oči,když se její drobná ručka dotkla jeho  tváře.Obezřetně zvedl dlaně z desky stolu a přesunul je na dívčiny boky,ona mu ruce obmotala kolem krku a začala se věnovat jeho vlasům.

"Miluju tě."
 

Pampamapam! Další díl,nejsem stím moc spokojená,ale lepší to asi nebude. Tak snad se vám to bude líbit! :)