Nebelvírská smrtijedka [COMPLETED]

Úleva

Od nevábné události uběhl bezmála již měsíc,a dalo se říct,že vše šlo tak,jak mělo.Lily poctivě pila připravený lektvar,aby nikdo nepoznal,že ve slutečnosti není mrtvá,což se dařilo až překvapivě dobře.

Tmavovláska zaujala Dracův pokoj,což bylo z počátku velmi obtížné,jelikož jí všude doprovázela jeho vůně,všude byla známa jeho přítomnost; rozepsaný úkol do školy,který už nikdy nedopíše,pár zaprášených fotografií na kterých už nikdo jeho ocelové oči nespočinou...Každou noc jí doprovázely zlé sny,budila se s pocitem bezmoci,který jí pak nasledně doprovázel po celý trpký den,a neminula minuta,kdy by si nepřála,aby byla mrtvá společně s blonďatým princem.

Děvče se vyšvihlo do sedu,a strhlo ze sebe sametovou přikrývku.Hádala,že je něco okolo třetí ráno,ale nedokázala v trpkém spánku pokračovat,nešlo to.
Natáhla se pro vyšívaný župan,který na sebe následně uvázala,a unaveně se přesunula k zamlženému oknu,kde právě spatřila početnou skupinku,jak si to šine přímo do útrob sídla.

Neváhala,kopla do sebe dávku mnoholičného lektvaru,ve spěchu na sebe natáhla jeden ze zmijozelových obleků a štěrbinou mezi dveřmi shlížela do přijímací haly na nezvané hosty.

"...tohle jsme našli u nich ve stanu." zahrčel šedohřbet a hodil naštvané Bellattix k nohou nějakou korálkovou kabelku.

"A tohle taky," přistoupil nějaký neznámý smrtijed s mečem vruce.

"Moment!" zahřměla Bella, "kde to vzali!? Kde jste to vzali!?"

"Uklidněte se,tohle je důležitější než pitomý meč!" vyštěkl Šedohřbet a rukou postrčil nějaké tělo až k rozrušené ženě.

"Není tohle Potter!?" zajíkl se Lucius,když zmrzačený chlapec zvedl hlavu.Lily se sevřelo hrdlo.Harry...tady...Harry...žije...je tady...Harry...žije...žije...

Cukla sebou až když znovu promluvil Lucius, "přiveďte Draca,ten ho pozná!"

Brzy zaslechla i pajdavé kroky patřící Červíčkovi,který pro ní došel.
Celá se třásla,jakoby měla brýlatého chlapce vidět poprvé,ale zároveň by se rozběhla,objala ho,a společně sním někam daleko zmizela.

"Draco,podívej se na něj!Dělej!" křikla Bellatrix,která přímo hořela zvědavostí.

Lily nemotorně klekla před zatím neznámého chlapce a krátkou chvilku zvažovala jestli se na něj chce vůbec podívat.

"Tak co!?" dorážel šedohřbet,který si také nervózně poklepával nohou.

Bojácně zvedla své oči a málem se rozbrečela...Spatřila ty nejkrásnější smaragdy na světe...Tyhle mohly patřit jen jediné osobě,která se tomuhle místu měla obloukem vyhnout.

"Draco...soustřeď se..." nálahal Lucius.

Tmavovláska se úplně vpíjela do nebelvírových očích,a snažila se mu jakkoli naznačit,že je vpořádku,že je sním...

"Nejsem si jistý." škubla rameny,ale nepouštěla ty nadherné smaragdy ze zorného pole.Chtěla,aby jí nebelvír poznal.

"Jestli zavoláme pána zla a tohle nebude Potter!" zaúpěl neznámý smrtijed,který evidentně nepobral moc rozumu.

"Myslím,že to není on." odtrhla se od znetvořené tváře brýlatého chlapce,a otočila se zády kněmu.

"Odveďte je!" vyhrkla Bellatrix, "ale tu šmejdku mi tu nechte!"

Lily začal mozek šrotovat na plné obrátky,jakmile jí nebylo potřeba,rozběhla se do patra,aby vymyslela plán jak odsud ty nešťastníky dostat.
Horlivě procházela po ložnici,a neklidně si prohrabovala své nyní blonďaté vlasy.Do uší se jí zarýval vysoký Hermionin křik,který neustále nabíral na síle.Bellattrix se asi dala do svého oblíbeného mučení,která nehraději praktikovala na domácích skřítcích...Dobby!

"Dobby! Dobby!" zakřičela šeptem tmavovláska,a spřáním aby její bývalý sluha nezapoměl,jak pěkně se kněmu chovala.

"Slečno Blacková!" písklo malé stvoření.

"Ach,Dobby!" přiskočila kněmu,jako k nejcenějšímu pokladu,a vůbec se nepozastavovala nad tím,že jí skřítek poznal i přes změněnou podobu.

"Přejete si?" uklonil se jí hluboce.

"Poslyš,je tady Harry,Ron i Hermiona.Jsou ve sklepení,potřebuji aby jsi je dostal ihned pryč,jasné?"

"Harry Potter je v nebezpečí?" vykulil své velké oči jako tenisáky.

"Ano."

Dobby nečekal na žadné další řeči,jen zaplácal ušima,a s hlasitým prásk! zmizel.

Dívka vyletěla do chodby a tryskem to vzala do potemnělého obýváku,kde se ještě před pár minutami provádělo odporné mučení její bývalé spolužačky.Najednou však místo křiku zaslechla pořádnou ránu a následné tříštění skla o podlahu.Urychleně rozrazila dveře,a poslední co viděla byla Hermiona schoulena v Ronově náruči,jejího skřítka,který je všechny držel, Harryho který jí věnoval krátký velmi ostrý pohled ve kterém se mísily emoce,a pak k jejímu štěstí zmizeli jako pára nad hrncem.

"NE!!!" zavřískla Bella,a naštvaně kopla do trosek diamantového lustru,který byl na kousky.

"Potter už zase unikl!"

Ještě kousek!!! :D