Life with Justin Bieber√

Chapter 30

Slyšela jsem jak na mě někdo mluví. Ležela jsem na něčem studeném. Nemohla jsem otevřít oči. Nemohla jsem se pohnout. Bylo to jako by mi ztuhly všechny svaly. Nedokázala jsem ani pohnout rukou. Chtěla jsem se zvednout. Opravdu chtěla, ale nemohla jsem. Cítila jsem se tam slabá. Možná jsem neměla tak dlouho boxovat. Nejspíš jsem to přehnala a teď tu jen ležím. Moje tělo se dostalo do vzduchu. Asi už umírám. Zdá se mi, že umím létat. Po chvíli jsem cítila jak jsem zase byla na zemi. Tentokrát to nebylo studené a tvrdé, bylo to měkké a teplé. Možná už se vznáším na mraku. Hlas se pořád ozýval, ale kdo mluvil? Komu ten hlas patří? U koho to jsem? Kde vůbec jsem? Jak se jmenuju? Kdo jsem já? Proč mám v hlavě úplně černo? Spím anebo bdím? To kdybych věděla. Už nevím co je pravda a co lež. Jsem úplně mimo.

Otevřela jsem oči protože mi do nich svítilo sluníčko. Já včera nezatáhla závěsy? No asi ne jinak vy mi nesvítilo slunce do obličeje. Jak jsem se vlastně dostala do postele? Nebyla jsem náhodou včera večer v posilovně? Nebo se mi to jen zdálo? Podívala jsem se na svoje ruce a klouby byli odřené. Takže jsem tam byla, ale jak jsem se dostala sem. A jak to, že jsem převlečená do mého pyžama? To už trpím ztrátou paměti? Protože pokud ano tak páni. To přišlo docela brzo. V devatenácti přicházet o paměť. Doufala jsem, že toho dokážu víc. Pokrčila jsem rameny a vylezla z postele. Popadla jsem mobil a koukla na upozornění. Nikde nic nebylo a ani článek o mě a Justinovi žádný nebyl. Docela jsem se divila. Většinou je tam nějaký článek každý den. Tak proč ne dnes? Možná přestali psát když je Justin žaluje. To by bylo fajn.

Sešla jsem do kuchyně a sedla si naproti Justinovi, který už jedl snídani. Já si dala jen cereálie. Neměla jsem na nic jiného chuť. No vlastně jsem neměla chuť ani na ty cereálie, ale snědla jsem je. Když jsem si dávala do úst poslední lžíci tak mi začal zvonit telefon. Rychle jsem odhodila lžíci a zvedla jo.

"Ano?" Promluvila jsem do telefonu.

"Joy musíš přijet za mnou na hotel." Řekl strejda.

"Proč? Děje se něco?" Zeptala jsem se vyděšeně.

"To ještě nevím, ale přijeď. Je to důležité." Jeho hlas zněl opravdu naléhavě. Co když se něco stalo tetě? Co když měla nehodu a zemřela. To bych nepřežila.

"Jo už vyrážím." Řekla jsem a típla hovor.

"Kam běžíš?" Zavolal za mnou Justin. "Za strejdou. Půjčím si auto." Nevím co odpověděl, jelikož už jsem stála za dveřma a běžela k autu. Nasedla jsem a rychle nastartovala. Předtím než jsem odjela jsem ještě zachytila jak Selena jde k naší vile. Tohle nebude dobré. Vytáhla jsem mobil a napsala Justinovi varovnou smsku, že se blíží Selena. Poté už jsem vyjela na ulici směrem k hotelu kde strejda bydlí.

Zaťukala jsem na dveře od jeho pokoje a čekala kdy otevře. Po otevření jsem vešla dovnitř a posadila se na křeslo, které mi ukázal. "Tvůj otec je ve městě." Vytřeštila jsem oči. "Ještě nevím co tu dělá nebo co chce, ale nejspíš zjistil, že tvoje maminka umřela a ty jsi tady. Nejspíše se s tebou bude chtít sejít. Dávej si na cizí lidi pozor?" Přikývla jsem. Můj otec je tady ve městě. Možná bydlí v tomhle hotelu. Možná ho potkávám každý den. Jedno je ale jisté. Přijel jsem, protože se to dozvěděl v novinách. Možná je jen nějaká troska a chce ze mě vytáhnout peníze. Teda z Justina, ale to je fuk. Prostě doufám, že se s ním nikdy nesetkám.

Vyšla jsem z hotelu a uviděla u mého-Justinova auta stát nějakého chlápka. Mohlo mu být tak kolem čtyřiceti. Byl v saku a v ruce měl kufřík. "Potřebujete něco pane?" Zeptala jsem se. "Ne ne, jen to auto je vaše?" Zeptal se. "Ne je mého přítele. Mám ho jen půjčené, protože jsem tady musela něco vyřídit." Řekla jsem odměřeně. "Jste nádherná dívka. Váš přítel musí mít štěstí." Jo to kdyby jste věděl. Přikývla jsem. "Ráda bych se tady s vámi bavila, ale už musím jet. Přítel na mě čeká." Řekla jsem a otevřela dveře. "Snoubenec." Nechápavě jsem se na něj podívala. "Máte na ruce prsten. Proč říkáte svému snoubenci přítel?" Sakra. Sakra. Sakra. "Ještě jsem si nezvyklá. Jsme zasnoubeni jen chvíli. Nashle." Řekla jsem těsně předtím než jsem nasedla do auta.

Tohle bylo opravdu divné.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy