Life with Justin Bieber√

Chapter 58

"Justine pohni!" Zavolala jsem za ním do domu, kde dělal ještě bůh ví co. Dneska se vracíme do Ameriky a on zdržuje. Když konečně došel dolu nevinně se usmál. "Promiň." Zakroutila jsem hlavou a pořádně zamkla. Naposledy jsem se podívala na dům a nastoupila do auta. Nevím za jak dlouho sem zase přijedu a proto jsem dala Lily náhradní klíč aby sem občas zajela ho zkontrolovat. No vlastně jsem ji řekla, že tu může občas přespat a tak když nic nezničí. Vím že ona se o ten dům postará dobře. Věřím jí. Jí jediné z celé Anglie. "Neboj brzo se sem zase vrátíme." Pohladil mě Justin po stehnu a rozjel se na letiště. Ještě nechci letět domů, ale musíme. Už je to dlouho co jsme pryč a všichni se ptají kde jsme. "Já vím." Usmála jsem se a otočila se na Justina. "Nechce se mi k nám domů." Pokrčila jsem rameny. Justinovi se roztáhly rty do obrovského úsměvu. "Co?" Zeptala jsem se. "Řekla jsi k nám domů." Zasmála jsem se. "Vždyť je to náš domov ne?" Justin přikývl a já chytla jeho ruku na mém stehnu.

Sedla jsem si do letadla a zapnula si pás. Justin trval na tom, že zpátky poletíme VIP třídou. Souhlasila jsem. Sice neochotně, ale souhlasila. On do Anglie letěl normální tak zpátky já prostě poletím jako VIP. No hned jak jsme si sedli tak k nám přišla letuška jestli nechceme šampaňské. Justin nám samozřejmě oboum objednal jednu sklenku a k tomu oříšky. No pokud tuhle cestu zvládnu bez opilosti tak si zatleskám, protože s Justinem a střízlivá tak to nevím nevím. Když jsme konečně vzlétly oddechla jsem si. Nenávidím vzlet ani přistání. Prostě mi to vadí. Když kapitán oznamil, že jsme dosáhli výškové hladiny, vytáhla jsem si sluchátka a zapojila je do mobilu. Chtěla jsem si je dát do uší když mi Justin jedno vzal a dal si ho do svého ucha. Dala jsem si svoje sluchátko do ucha a pustila písničky. Justin si se mnou propletl prsty a já se o něj opřela. Cítila jsem se příjemně.

Asi v půlce letu nám přinesli jídlo, ale já nic nesnědla. Neměla jsem chuť. Bylo mi špatně a myslela jsem si, že každou chvílí hodím šavli. Justin snědl všechno i za mě a já se jen lehce usmála. Nedokázala jsem nic. Dokonce ani napít jsem se sama nemohla. Bylo mi tak špatně že jsem byla ráda, že ještě žiju. Po dalších asi třech hodinách letu jsem se zvedla a běžela na záchod. Vyzvracela jsem celý obsah žaludku. Dnešní snídani, ke které jsem měla míchaná vajíčka a kávu. Asi byli ty vajíčka zkažený. Justin je neměl, takže jemu špatně není. Dobře udělal že si je nedal. Já bych si je teď už taky nedala když vidím co se mnou provedli. "Je mi zle." Řekla jsem Justinovi, který stál mezi dveřmi od záchoda. "To budeš mít asi z těch vajíček. Říkal jsem ti, ať je nejíš." Zakroutila jsem hlavou. Jo přesně tohle mi říkal, ale já je stejně snědla. No teď už si rozmyslím co budu a co nebudu jíst. Vypláchla jsem si pusu a šla se posadit zase na svoje sedadlo. Justin mě přidržoval za ruku jelikož se mi trochu motala hlava. "Už nikdy nebudu jíst vajíčka." Opřela jsem se hlavou o sedadlo. "Třeba nechutnají našemu prckovi." Sáhnul mi na břicho a já ho plácla. "Nemel hlouposti." Zasmála jsem se a on se mnou. "No tak jednou stejně budeme mít děti tak proč ne teď?" Pokrčil nevině rameny. "Protože je mi teprve dvacet a tobě dvacet dva? Že by?" On přikývl na souhlas. Jsem ráda, že souhlasí, že na děti je ještě brzo.

Když jsme konečně přistáli byla jsem ráda. Z letadla jsem vystoupila jako první a pořádně se nadýchala čerstvého vzduchu. No a taky jsem si hned sundala mikinu, kterou jsem měla na sobě od cesty od domu v Anglii. V Californii ke mnohem tepleji a mikinu tu fakt nepotřebuju. To je asi jediné co by Anglie potřebovala. Občas nějaké teplo a ne jen samý déšť. Justin mě držel za ruku a šel s námi až k autu do kterého Martin skládal naše kufry. Martin je náš padesáti letý řidič. Má manželku, dva syny Harolda a Jamesa a dceru Miu. Harold je nejstarší. Je mu dvacet pět let. James a Mia jsou dvojčata. Těm je dvacet. Jsou stejně staří jako já, ale stejně mě s nima Martin nikdy neseznámil. Docela ráda bych poznala Miu. Nemám tu totiž nikoho v mém věku s kým bych se mohla bavit. Potřebuju prostě kamarádku, která může přijít kdykoliv. Jo Lily je moje nejlepší kamarádka, ale ona sem z Anglie nemůže přijet kdykoliv.
Omlouvám se, že je kapitola tak pozdě, ale celý den jsem neměla čas a teď konečně mám alespoň chvilku.
Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy