Life with Justin Bieber√

Chapter 45

Kurva. Kurva. Kurva. Tohle snad není možné. Co tady dělá? Jak mě tady našel? Neměla jsem ho už nikdy vidět. Nikdy neměl přijet sem do Ameriky. Chce mi zničit život. Vždy chtěl a teď je tady. Budu zase v háji. Budu muset odjet a možná si i změnit jméno. Proč je sakra tady. Začala jsem kroutit hlavou a couvat do zadu až jsem narazila do zdi. Chci pryč. Chci aby on zmizel z mého života nadobro. Nechci ho tu. Chci mít obyčejný život. Konečně se cítím šťastná a on mi to hned zničí. Vždy mi všechno zničí. Teta by ho hned vyhodila. Strejda asi taky, ale já to nedokážu. Nedokážu vůbec promluvit natož ho poslat pryč. Kéž bych neztratila řeč pokaždé když ho vidím. Tohle se děje už od doby co jsem ho poznala. Tehdy jsem ho milovala. Teď ho z celého srdce nenávidím.

"Ani nepozdravíš starého známého?" Usmál se na mě svým slizkým úsměvem, který mi až do sedmnácti přišel roztomilej. "Aha vidím že nás ne představíš. Jsem Tomas Deep, kamarád Joy." Kamarád? Dělá si srandu? Je to jen hajzl, který se vsadil že mě dostane do postele. "Aha nikdy se nezmínila." Justin se nervózně usmál. "Ani se nedivím. Dříve jsme spolu chodili. Nevyšlo nám to, ale stali se z nás přátelé." Do prdele proč tak lže? Proč mě nenechá na pokoji? A proč prostě nemůžu promluvit? Kdybych mohla tak ho pošlu do prdele. "Rád tě poznávám." Usmál se na něj Justin a já nevěřila vlastním očím. On se opravdu usmál na kluka co mi zničil život? Jak tohle může být kluk, který mě má rád? Tohle není možné. "Joy řekneš něco?" Zakroutila jsem hlavou. Podívala se z Justina na Tomase a zpět. Nedokážu tady dole zůstat.

Rychle jsem se vydala ke schodům a zaběhla do svého pokoje. Zamkla jsem se a ještě se zavřela a zamkla v koupelně. Svezla jsem se po dveřích na zem a rozbrečela se. Nedokázala jsem slzy už déle zadržet. Je toho na mě tak moc. Už chápu proč dneska pořád vzpomínám na to špatné. Takhle se mi nejspíš moje podvědomí snažilo říct, že se blíží pohroma. A Tomas Deep je obrovská pohroma. Už teď si můžu začít balit a shánět lístek na Antarktidu. Jo jedině tak budu asi v bezpečí před tímhle idiotem. Teda před ním nebudu v bezpečí asi nikde, ale alespoň mu nebute takovou chvíli trvat mě najít. On mě totiž vždy najde. Ať odjedu kamkoliv tak mě tam objeví.

Setřela jsem si zaschlé slzy a zvedla se. Podívala jsem se do zrcadla a ani se nezděsila. Čekala jsem jak budu vypadat. Moje řasenka a tužka na oči byli rozmazané po celém obličeji. Vypadala jsem jako medvídek panda. Zakroutila jsem hlavou nad svýma myšlenkama a pustila se do odličování svého rozteklého make-upu. Dala jsem na tampónek odličovací mléko a začala třít oko. Měla jsem to hotové za chvíli. Ještě jsem si vyndala čočky a vlasy stáhla do vysokého drdolu. Obličej jsem si před nandáním brýlí oplachla studenou vodou aby jsem neměla oteklé a zarudlé oči. Nechci aby si Tomas myslel, že vyhrál. Nasadila jsem falešný úsměv a vyšla z koupelny a rovnou i z pokoje. Sešla jsem schody dolu a posadila se vedle Justina na pohovku. "Omlouvám se, udělalo se mi trošku nevolno." Zasmála jsem se. Justin mi dal ruku kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.

"Co se stalo?" Zašeptal mi do ucha. Nechtěl mluvit nahlas před naší společností. "Víš jak jsem ti dnes říkala a tom klukovi?" Koukla jsem na něj a on přikývl. "Je to on." Justin hned zpozorněl a zatnul čelisti. "Cože?" Zavrčel. Chytla jsem ho za zatnutou pěst. "Nech to být." Zašeptala jsem a chtěla ho zastavit, ale on už se zvednul a mlátil do Tomase. Hned jsem si stoupla a chtěla Justina odtrhnout, ale nedokázala jsem to. Byl silnější a do Tomase mlátil tak jako by ho chtěl zabít. "Tomasi prosím." Sáhla jsem mu na ruku, ale on s ní máchnul a trefil mě do obličeje. Zapotácela jsem se do zadu a spadla. Roztříštila jsem svým pádem skleněný konferenční stolek. Ucítila jsem ruku na svém ramenu a někdo mě zvedl. Otevřela jsem oči a viděla jak mě Justin pokládá na pohovku. Dal mi kapesník k nosu. Až teď jsem si uvědomila, že tou ranou od Tomase se mi spustila krev. "Dojdu pro lékárničku." Řekl když viděl moje dlaně na kterých byly malé ranky od rozbitého skla.

"Vypadni a už se nikdy nevracej!" Zařval Justin a vrátil se zpět s lékárničkou. "Bolí tě něco?" Zeptal se starostlivě a na mulový tapmon nalil dezinfekci. "Jen trochu hlava." Sykla jsem, když dezinfekci přiložil na mojí dlaň. Dezinfekce trochu pálila, ale dalo se to přežít. Nikdy jsem dezinfekce neměla ráda. Vlastně jsem je nenáviděla. Vždy jsem brečela když mi teta měla dezinfikovat rány, které jsem si způsobila svojí aktivitou. "Slibuju ti, že ho nenechám se k tobě přiblížit." Políbil mě na čelo. "Jemu nezabráníš. Vždy si najde cestu ke mě. Vždy mi ničil život a teď to bude dělat zase." Zašeptala jsem, jelikož jsem se na nic jiného nezmohla.

"Zůstaneš dneska se mnou prosím?" Zeptala jsem se když mě Justin uložil do postele. "Jasně." Usmál se. Vysvlékl si džíny a lehl si za mě. Objal mě rukou kolem pasu a já se konečně po celém odpoledni cítila v bezpečí. "Děkuju, že tu se mnou jsi." Zašeptala jsem a dotkla se jeho ruky. "Vždy tu pro tebe budu." Zašeptal a dal mi pusu do vlasů. "A už spinkej a nemysli na to dobře." Zabručela jsem na souhlas a zavřela oči. Po chvíli jsem usnula s pocitem bezpečí.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy