Life with Justin Bieber√

Chapter 53

Otec se svojí rodinou už odešel a já s Justiem jsem zase sama. Nevadí mi to. Jen nevím co dělat. Myla jsem zrovna nádobí když jsem ucítila Justinovi ruce kolem mého pasu. Jeho dech mě šimral ma krku. "Konečně jsme sami." Zašeptal a jeho rty se ocitli na mém krku. Potichu jsem vzdychla. "Chci tě políbit. Nech na chvíli to nádobí prosím." Nechala jsem talíř ležet ve dřezu a otočila se k Justinovi. Usmál se na mě a jeho rty se ocitly na mých. Udělal první pohyb a já se k němu hned přidala. Taky jsem ho chtěla líbat. Po chvíli zapojil i jazyk. Chytl mě za zadek a vysadil mě na kraj dřezu. Obmotala jsem si nohy kolem jeho pasu abych se zafixovala a nespadla do dřezu plného vody a nádobí. Chytla jsem do prstů jeho vlasy a jemně za ně zatahala. Justin mi pomalu zajížděl rukama od košili, když ki v kapse začal zvonit mobil. Justin mě pustil a já rychle seskočila a zvedla telefon.

"Ano?" Promluvila jsem.

"Ahoj Joy, tady strejda Scooter. Chtěl jsem se zeptat kdy se vrátíte?"

"No já tu chtěla ještě pár dní zůstat. Zítra mám schůzku s notářem. Původně měla být dneska, ale musel to zrušit." Řekla jsem.

"Já na vás nespěchám. Buďte tam tsk dlouho jak budete chtít. Ale jednou se budete muset vrátit."

"Já vím. Vrátíme se brzo." Usmála jsem se a až pak mi došlo že mě nemůže vidět."

"Dobře. Měj se."

"Ahoj." Řekla jsem a položila hovor.

"To byl strejda. Můžeme tady zůstat jak dlouho chceme." Řekla jsem a usmála se. "Fajn je středa takže v pátek můžeme letět ne?" Vykulila jsem oči. Já ještě nechci letět domů. Chci být ještě tady. "Tak to si leť sám. Já tu chci ještě zůstat." Zvýšila jsem hlas.

"Děláš si srandu?! Nemůžeme tady zůstat! Já se musím vrátit! Nemůžu se tady schovávat!" Zařval po mě.

"To není schovávání! Já se prostě ještě nechci vracet! Pokud chceš ty tak můžeš jít!" Zařvala jsem teď po něm já.

"Taky, že jo." Odsekl a zalezl do pokoje. Vrátila jsem se zpátky k mytí nádobí a snažila se nemyslet na to, že se chce vrátit. Já tu chci pár dní zůstat. Nechci jet domů už v patek. Je to hrozně brzo. Slyšela jsem za sebou kolečka Justinova kufru. Neotáčela jsem se. Nechci vidět jak odchází. "Letadlo mi letí v deset večer. Zatím se měj." Zatím. Jasně. Neodpověděla jsem mu. Věnovala jsem se jen mytí nádobí. Nechtěla jsem tady zůstat sama, ale taky jsem se mu nechtěla podřizovat. Slyšela jsem bouchnout dveře. Slzy se dostaly na povrch a já jim nebránila. Odešel. Jo asi si za to můžu sama, ale já fakt nemůžu odletět zpět, když mám zítra sraz s notářem ohledně tetiny závěti. Prostě nemůžu odletět s ním a ikdyž chci.

Bylo už půl desáté a já šílela. Proč sakra musel odjet? Za půl hodiny odlétá. Měla bych ho zastavit. Neměla bych ho nechat odletět. Musím na letiště. Rychle jsem se obula a popadla klíče o auta, které mi Lily na pár dní tady půjčila. Rychle jsem vyjela. Na letiště je to dvacet minut a pak budu mít už jen deset minut na to ho najít. Zkontrolovala jsem kolik mám peněz v peněžence abych si mohla koupit letenku, kterou stejně nebudu potřebovat. Zastavila jsem před letištěm a rychle jsem vběhla dovnitř. Koupila jsem si lístek a šla rychle ke kontrole. Rychle jsem jí proběhla. Doufala jsem, že Justin bude ještě v hale, ale gate byl uzavřenej a letiště jelo k runwayi. Přitiskla jsem dlaň na okno a z oka mi vytelka slza. "Sbohem Justine." Zašeptala jsem a zdrceně se vydala zpátky k autu.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy