Life with Justin Bieber√

Chapter 50

"Připravená?" Zeptal se Justin, který stál mezi dveřmi a koukal na mě. Už je to týden od doby co jsem se dozvěděla, že moje teta umřela. Celý ten týden jsem jen brečela a nevycházela z domu. Justin byl se mnou. V noci mě utěšoval jelikož jsem měla noční můry a většinu dne mi byl osobním kapesníkem. Byl tu pro mě. Naposledy jsem si uhladila svoji černou halenku a otočila se k Justinovi. "Připravená." Zašeptala jsem a a vydala se k němu. Udělal mi prostor aby jsem mohla projít. U dveří jsem si ještě vzala tašku a vydala se do auta, které už na nás čekalo před domem. Hodila jsem si tašku do kufru a nasedla. Ani jsem nevnímala jestli už Justin nasedá. Už jsem chtěla hlavně být zpátky doma. Vůbec jsem nechtěla do Anglie na tetin pohřeb. Budu muset být v mém starém domě. Bude divné být tak sama bez mé tety. Když řidič konečně vyjel, Justin se posunul blíž ke mě a dal mi ruku kolem ramen. Přitáhl si mě k sobě. Otočila jsem se a něj a položila se hlavou na jeho hruď. Cítím se s ním tak v bezpečí. "Všechno bude v pořádku." Políbil mě do vlasů. Jo bude to v pořádku. Jednou. Ale ne dnes, ani zítra, ani za týden. V pořádku to bude nejspíš až za několik měsíců, ale myslet na to budu pořád. Byla tak mladá. Za necelé dva měsíce by ji bylo 40. Jo začala mě vychovávat ve dvaceti. Byla mladší než maminka. I když byla takhle mladá ujala se mě. Dlouho jsem nechápala proč. Někdy v patnácti mi to vysvětlila. V osmnácti ji řekli, že nikdy nebude mít vlastní děti. Když moje máma umřela tak si mě ve dvaceti klidně vzala. Byla to pro ni příležitost jak vychovat, alespoň jedno dítě  i když to byla jen její neteř.

Zastavili jsme před letištěm a mě se stáhl žaludek. Najednou jsem nedokázala vystoupit z auta. Co když se zhroutím až se vrátím do toho domu. Nezvládnu to. Nedokážu se tam vrátit. Nemůžu se tam vrátit. Je to pro mě moc bolestivé. Ne musím to zvládnout. Kvůli tetě. Ona by si přála abych tam byla. Nemůžu nedojít na její pohřeb. Je to poslední rozloučení. Naposledy co se tam možná objevím. Sebrala jsem všechny svoje poslední síly a vystoupila z auta. Justin už šel se svým kufrem i mojí taškou do letištní haly. Upravila jsem si kabelku na ramenu a vydala se za Justinem. V hale to jen vířilo. Lidi chodili sem a tam a pokřikovali po sobě. Hledala jsem v tom davu Justina. Nemohla jsem ho najít. Nenechal by mě tu že? "Můžeme jít?" Zašeptal mi do ucha. Otočila jsem se a všimla si, že už nemá naše zavazadla. "Ehm jo." Nervózně jsem se usmála a chytla se jeho ruky. Táhl mě davem až ke Starbucks. "Dáš si kafe?" Přikývla jsem a řekla mu, že se dám oříškové cappuccino. On se usmál a šel nám koupit pití. Čekala jsem u vstupu a koukala do mobilu.

"Jsem tu." Vyděsil mě Justin a podal mi kafe. Vzala jsem si od něj kelímek a napila se. Spolu jsme se vydali k pásové kontrole a hned poté ke gatu od kterého letíme. Letadlo už tady bylo, ale my tam ještě nešli. Chtěli jsme si užít ještě trochu svobody než poletíme nějakých 15 hodin. Stavili jsme se ještě v Dutty Free obchodu kde jsme si koupili pití a jídlo do letadla. Když ohlásili, že už bude končit nastupování jsme se vydali k letadlu. Sedíme totiž v první řadě takže nevadí když půjdeme poslední. Letuška nás usadila a usmála se na nás. Letíme v ekonomické třídě, takže žádné nadstandartní služby. Prostě to bude jako kdyby jsme byli normální lidi. Justin chtěl VIP třídu, ale vymluvila jsem mu to. Už tak mám všechno VIP a v letadle chci sedět jako normální člověk. Uvelebila jsem se na sedačce a opřela se o Justina.

"Joy vstávej." Šimral mě Justin na tváři. "Už jsme v Anglii." Otevřela jsem oči a koukla se na něj. Přikývla jsem a zvedla se. Vydali jsme se k východu. Vystupovali jsme poslední takže jsme se nemuseli s cestujícími mačkat nikde a na kufry jsme taky nečekali dlouho. Konečně jsme se vydali ven z letiště kde na nás čekala Lily. Nasedli jsme do auta a ona nás vezla do tetina domu. "Zítra máš schůzku s notářem." Oznámila mi Lily. "Teta měla závěť?" Zeptala jsem se překvapeně. "Jo asi měla. Byla jsi její jediná rodina tak komu jinýmu by to dávala? Tvému otci? Strejdovi? To asi ne. Vychovávala tě jako vlastní. Byla jsi pro ni něco jako její dcera." Usmála se na mě ve zpětném zrcátku Lily. Přikývla jsem. Měla pravdu. Kdo jiný by dědil než já.

Lily zastavila před domem, ve kterém jsem strávila celé své dětství. S úsměvem jsem vystoupila a vzala si z kufru tašku. Vstoupila jsem do domu. Ma zdi jsem uviděla tetinu fotku a začali mě zaplavovat všechny vzpomínky. Taška i kabelka letěli k zemi a já dopadla na kolena. Z očí se mi spustili slzy. "Teto." Zašeptala jsem a zakryla si rukama obličej.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy