Life with Justin Bieber√

Chapter 33

Dojeli jsme do vily a Justin mě donesl do mého pokoje. Položil mě do postele a odešel. Byla jsem ráda. Nechtěla jsem s ním teď mluvit. Potřebuju se zbavit těch citů k němu. Nechci ho mít ráda. Chci aby byl jen můj kamarád. Chci ho mít ráda jen jako kamaráda. Jenže na to je teď už trochu pozdě. Měla jsem se chovat jinak. Neměla jsem mu dovolit aby mě políbil. Nemusela jsem mít pak takovýhle problém. Já jsem opravdu blbá. Proč vždycky musím mít takovýhle problém jen já?

Už asi po sté jsem se převalila. Koukla jsem na hodiny, které ukazovali čtyři hodiny ráno. Povzdechla jsem si a lehla si já záda. Celou noc jsem přemýšlela nad svým otcem. Nevím jestli mu můžu věřit. Co když mi lže a nechce mě poznat? Vždyť má svojí vlastní rodinu a mě ani nezná. Já ani sama nevím jestli ho chci poznat. Je pro mě úplně neznámý člověk. Neznám ho. Viděla jsem ho jednou v životě. Teda dvakrát když počítám i to před tím hotelem. Asi ho ani nechci poznat. Možná to bude tak lepší. Možná bude lepší když ho nechám aby byl se svou rodinou a já budu se svou. Možná že když se domluvím se strejdo tak mu řekne, že už se s ním nechci vidět.

Jenže možná to bude fajn. Třeba bych konečně mohla mít alespoň jednoho rodiče. Jo sice jsem měla maminku, ale umřela hodně brzo a já si ji nepamatuju. Pamatuju si jak jsem se vždy tety ptala na tatínka. Ona mi vždy řekla, že jel na dovolenou a že jednou přijede. Na každé svoje narozeniny jsem na něj čekala a on mi neposlal ani blbý pohled. Do svých dvanácti let jsem čekala jestli přijede. Nikdy nedorazil. Pak už jsem ho nikdy nečekala. Nejspíš jsem věděla, že nemá cenu na něj čekat. Asi jsem věděla že nikdy nepřijede. Teta vždy říkala že jsem chytré dítě. Možná to byla pravda.

Přemýšlení mi zabralo dvě hodiny a najednou bylo šest hodin ráno. Vstala jsem z postele a došourala se ke skříni. Vytáhla jsem si tepláky, triko a mikinu. Oblékla jsem se. Vzala jsem si ze šuplíku peněženku a mobil ze stolku a vydala se ke dveřím. Obula jsem si tenisky a popadla klíčky z malého košíčku. Strčila jsem si je do kapsy a vyšla z vily. Vydala jsem se mimo obytnou část a došla do centra města.

Sedla jsem si do Starbucks a čekala na svoji objednávku což byli capuccino a borůvkový muffin. Vytáhla jsem si z kapsy mobil a připojila se na Twitter. Měla jsem tam spoustu nových sledovatelů, ale i spoustu nenávistných zpráv. Nad tím jsem protočila očima a koukla na novinky. Překvapilo mě že ani ne půl hodiny po tom co jsem opustila vilu se o mě píše. Musela jsem se článku zasmát. Prý vypadám příšerně. Asi jsme s Justinem zažili hroznou hádku a já kvůli tomu nemohla spát. No jasně jak jinak. Samý sračky zase píšou. To už si nemůžu dojít ani na blbý kafe bez toho aby mě pořád někde pronásledovali? Já už tohle fakt nezvládám. Už toho mám plné zuby. Hned jsem vypla novinky a položila mobil vedle sebe. Zrovna včas když mi přinesli moje kafe a muffin. Usmála jsem se a poděkovala.

Napila jsem se ze svého kafe a chtěla si kousnout svého muffinu když se u mě objevila asi třinácti léta holka. Zeptala se jestli si ke mě může sednout a já přikývla. Sedla si naproti mě se svým kafem. "Jsem Maria Jackson." Řekla a já nechápavě vykulila oči. "Můj táta říkal, že jsi moje sestra. Nevěděla jsem to. Myslela jsem, že to je jen shoda příjmení, ale když jsem ukázala tátovi fotku." Odmlčela se. "Mám tě ráda víš. Jsem tým Joytin. Justin je můj idol. Miluju ho, ale jinak než ty samozřejmě. Promiň moc kecám viď?" Nevinně se usmála. Ona asi vážně bude moje sestra. "Jsi stejně ukecaná jako já." Usmála jsem se na ní.

"Máš dneska čas?" Zeptala jsem se svoji sestry, která mi toho o sobě řekla hodně a já věděla určitě, že je moje sestra. Byla mi podobná. Chová se úplně stejně jako já v jejím věku. "Jo asi jo. Proč?" Zeptala se a usmála se na mě. "Justin je dneska doma." Řekla jsem a ona se celá rozzářila. "Vážně?" Vyjekla. "Jo vážně. Chceš jít se mnou?" Zeptala jsem se. "Musím se zeptat táty." Sklopila pohled. "Dej mi číslo." Ona mi ho napsala do mobilu a já začala volat.

"Vernon Jackson přejete si?" Zeptal se.

"Ahoj tady Joy." Promluvila jsem já.

"OH ahoj Joy. Děje se něco?"

"Já... Potkala jsem Mariu a chtěla jsem ji vzít k nám a seznámit ji s Justinem. Jen nevím jestli to dovolíš." Zakousla jsem se nervózně do rtu.

"Ehm... No... Když bude s tebou tak dobře. Přivedla by jsi ji do osmy zase do Starbucks?"

"Jo." Odpověděla jsem jednoduše.

"Dobře tak může." Usmála jsem se.

"Děkuju tati." Položila jsem hovor.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy