Chapter 19

8.7K 406 4
                                    

Upravila jsem se před zrcadlem a povzdechla si. Dneska jdeme s Justinem na nějakou schůzku. Prý tam budou jeho přátelé a Scoot, vlastně můj strejda. Doufám, že to bude v pohodě. Docela se toho bojím. Nevím kdo tam bude a to mě děsí nejvíc.

Dnes jsem zvolila obyčejné černé šaty s krajkovým dekoltem a délkou těsně nad kolena. Na boty jsem si obula obyčejné černé lodičky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a na jedné straně si je hodila přes rameno. Na obličeji jsem měla lehkou vrstvu make-upu, na oči jsem si dala trochu stínu a vše doladila řasenkou a obyčejným leskem na rty. Usmála jsem se na sebe a tím se snažila si dodat sebevědomí.

Vyšla jsem z pokoje a chtěla sejít dolu, ale nemohla jsem

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Vyšla jsem z pokoje a chtěla sejít dolu, ale nemohla jsem. Nedokázala jsem se pohnout. Nevím proč jsem se tak zarazila. Možná jsem se bála. Bála jsem se toho co se může stát. Může to být v pohodě, ale taky se to může všechno zvrtnout a bude to příšerné. Určitě se ztrapním jak to mám vždy ve zvyku. "V pohodě?" Vyrušil mě z myšlenek hlas a ruka na mém ramenu. "Jo už jdu." Řekla jsem jednoduše a sešla schody dolu. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla ven. Sedla jsem si do auta a počkala na Justina. Když přišel i on tak jsme vyjeli.

Cítila jsem se nepříjemně. Celou cestu na mě kouká, ale dělám jako bych to nevěděla. Proč na mě musí sakra koukat. "Dneska večer nebudu doma." Oznámil mi a já jen přikývla. Je mi jedno kde bude. Nechodíme spolu doopravdy. Nemusí mi říkat co bude a nebude dělat. Nezajímá mě to. Alespoň bude ve vile klid. Celý zbytek cesty jsem ho ignorovala.

Limuzína zastavila před budovou restaurace. Vystoupili jsme z auta a vydali se dovnitř. Číšník nás dovedl k našemu stolu kde už sedělo několik lidí, včetně mého strejdy. Se všema jsem se pozdravila a posadila se vedle Justina. Začali něco řešit, ale já neposlouchala. Nezajímalo mě to. Nejraději bych byla doma a četla si nebo poslouchala hudbu. Cokoliv by bylo zábavnější než nějaká nudná schůzka bůh ví o čem. Určitě se to týká Justina a já tu stejně musím být. Opravdu jsem nadšená. Proč zrovna já musím být příbuzná se Scooterem Braunem? Život by byl jednodušší, kdyby můj strýc nebyl slavnej. Ale rodinu si prostě nevybereš. Nestěžuju si na ní, ale někdy je to prostě otrava.

"Co na to říkáš?" Vyrušil mě někdo z myšlenek a já zvedla hlavu. "Co?" Zeptala jsem se. "Lidi už pomalu přestávají věřit, že se milujete." Řekl strejda. "Jo protože se nemilujeme." Řekla jsem krutou pravdu. "Proto říkám, že musíte váš vztah posunout na další úroveň." Nechápala jsem. "Musíte se zasnoubit." Zakuckala jsem se vodou, kterou jsem zrovna pila. "Ne tak to v žádným případě. Já chci aby už tahle šaškárna skončila a ty přijdeš s tímhle?" Vyjela jsem na svého vlastního strýce. "Nevyšiluj Joy. Tak to prostě budete předstírat o pár měsíců déle no." Pokrčil rameny. "Jenže tohle už není o pár měsících, ale o celým životě. To jako budu muset až do smrti předstírat jak moc ho miluju?!" Zakřičela jsem až sebou všichni u stolu cukli. "O to nejde Joy. Můžete se rozvést." Usmál se na mě, ale tentokrát mu to nesežeru.

"A jak to máme udělat?" Zeptal se tentokrát Justin. "Dnes večer to potvrdíte na Twitteru a Instagramu. Je mi jedno jak. Prostě do půlnoci to bude vědět celý svět. Jo a tady." Podal krabičku Justinovi. Ten ji otevřel a oba jsme se podívali na prsten. "To je..." Nedokázala jsem to doříct. "Ano byl tvojí maminky. Daroval ji to tvůj otec. Teď ho budeš mít ty. Je to rodinné dědictví." Usmála jsem se a podívala se na prsten. "Nasadím ti ho." Řekl Justin mezitím co vyndaval prsten z krabičky. Vzal moji ruku do svojí a na prst mi navlékl zásnubní prsten po mamince. Usmála jsem se, ale ve skutečnosti se mi chtělo brečet. Vždy jsem chtěla dostat něco po mamince, ale při jiné příležitosti. 

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy

Life with Justin Bieber√Kde žijí příběhy. Začni objevovat