Joy Jackson je neteř Scootera Brauna.
Matka ji umřela v pěti letech a svého otce nezná.
Doteď žila u tety Joseline
Scooter si ji vezme k sobě.
Pozná se s Justinem? Budou se nesnášet? Budou přátelé?
#2 ve FF (9. 10. 2016) ❤❤
#1 ve FF ( 23. 11. 2016...
"Tak jdeme." Řekla jsem a vyšla z domu. Měla jsem na sobě černé šaty pod kolena s dlouhým rukávem. Vlasy jsem si spletla do culíku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Povzdechla jsem si a zapnula si pás v autě. Zrovna nás Lily veze na hřbitov kde proběhne pohřeb mojí tety. Vůbec se mi tam nechce. V psaníčku mám spoustu kapesníčků, protože vím že budu brečet a jsem ráda, že tam bude Justin se mnou aby jsem se úplně nezhroutila. Nevím jak to tam zvládnu. Bude tam tolik lidí, že nevím jestli je vůbec budu znát. Lily zastavila před kostelem a já nervózně a rozklepaně vylezla z auta. Trochu jsem se přestala klepat když mě Justin chytl za ruku, ale stále to tam ještě bylo. Vstoupila jsem do kostele a zastavil se mi dech když jsem uviděla rakev. Jak mám tohle zvladnout? Justin mě dovedl až k lavici a posadil mě. Sedl si vedle mě a objal mě kolem pasu. Moje oči byli upřeny na rakev, ve které leží moje milovaná teta. Jednou všechna ta bolest přejde holčičko. Jen tomu musíš dát čas. Pak zase bude vše jako dřív. Řekla mi teta tehdy po pohřbu maminky. Ta slova mi v hlavě znějí pořád. "Pak zase bude vše jako dřív." Zašeptala jsem si pro sebe a slabě se usmála.
Už tady byli všichni a kněz přišel a začal se svojí řečí. "Sešli jsme se tu dnes abychom uctili památku Josiline Moore... " dál už jsem neposlouchala. Sledovala jsem jen tu rakev z bílého dřeva a čekala kdyz z ní teta vstane a řekne, že to všechno byt jen vtip, ale ona už nevstane. Je doopravdy mrtvá a já už ji nikdy neuvidím. Už nikdy mě neobejme a neřekne, že bude všechno v pořádku až se budu trápit. Byla pro mě všechno a teď je pryč. Kéž bych jí mohla říct, že to s Justinem není už jen hra. Chtěla bych jí říct, že jsem se do něj opravdu zamilovala. Jenže ona už se to nikdy nedozví. Z myšlenek mě vytrhlo až to když kněz řekl mé jméno. Zvedla jsem se a stoupla si místo kněze.
"Moje teta pro mě byla všechno. Celý život mi nahrazovala maminku, byla moje kamarádka když jsem potřebovala pomoct s nákupem. Byla tu vždy pro mě a proto je tak těžké říct jí Sbohem. Nikdy se úplně nesmířím s tím že odešla. Byla jsem pro ni jako dcera. Vychovávala mě od svých dvaceti a za to ji obdivuju. Nikdo pro mě nebude znamenat tak moc. Milovala jsem ji skoro jako maminku i když to byla jen moje teta." Na chvíli jsem se odmlčela a setřela si slzy, které se mi řinou z očí. "Sbohem teto. Miluju tě." Zašeptala jsem a koukla se k nebi. Ucítila jsem okolo svých ramen ruce a někdo mě odváděl pryč. Sedla jsem si zpět na své místo a zabořila se tomu dotyčnému do hrudi. Potřebovala jsem brečet. Sama jsem se ještě divila, že mám co brečet.
Obřad skončil a já stála a všichni mi chodili skládat upřímnou soustrast. Překvapila mě jen jedna osoba. Nečekala jsem, že by se tu ten člověk objevil. Šel jako poslední. Když přišel ke mně nechytla jsem jeho ruku, ale objala ho. On mi dal ruce kolem těla a objal mě taky. "Tolik to bolí tati." Zašeptala jsem přes slzy. "Já vím holčičko. Přejde to neboj." Hladil mě po zádech a utěšoval mě. Jsem ráda, že je tady. Nečekala jsem ho tady ale jsem vděčná.
"Už budeme muset jít." Řekla jsem a přistoupila blíž k Justinovi, který mě chytl kolem pasu. "Nechcete jít s námi? Zveme vás na oběd." Řekl Justin a já byla překvapená. "No čeká na mě v hotelu žena s děti takže budu muset odmítnout." Upřímně se na nás usmál. "Tak vemte i je. Joy vám napíše adresu." Taťka i já jsme byli překvapeni. "No pokud vám to tedy nebude vadit." Justin zavrtěl hlavou a já nevěděla co říct. "Dobře budeme se na vás těšit." Justin si s tátou podal ruku a pak odešel.
Justin vařil zatímco já jsem prostírala stůl. Doufám, že se Chris bude dnes chovat alespoň jako člověk. Nechci aby další oběd skončil katastrofálně. Všichni jsou v pohodě, jen Chris jako by ani nebyl jejich syn. On je prostě nevychovanej spratek. Uslyšela jsem zvonek těsně po tom co jsem poslední vidličku položila na stůl. Uhladila jsem si šaty a rozpustila vlasy. Vydala jsem se ke dveřím a otevřela je. Do domu vešel táta, za ním šla Marissa, která mě na přivítanou objala. Pak vešla Maria, která vypadala nadšeně, že zase uvidí nevím jestli mě nebo Justina, ale to je jedno. Jako poslední vešel Chris. Čekala jsem nejhorší chování, ale překvapil mě. "Ahoj Joy. Omlouvám se za to co se stalo minule. Měl jsem blbej den a zrovna se se mnou rozešla přítelkyně. Dneska se budu chovat líp. Slibuju." Usmála jsem se a objala ho.
Všichni jsme se posadili ke stolu a Justin přinesl polévku. Všem jsem nalila a pustili jsme se do jídla. Povídali jsme si a Chris opravdu dodržel co slíbil. Choval se slušně, bavil se s námi a nikoho neurážel. Dokonce se i usmíval. Po polévce Justin přinesl hlavní chod. "Kdy vlastně bude svatba?" Zeptala se Marissa. "Za měsíc." Odpověděl Justin a usmál se na mě. "Už se nemůžu dočkat až se Joy stane mojí ženou a bude nosit moje příjmení." Začervenala jsem se. "Doufám, že nebude vadit, že přijdeme?" Obaj jsem zavrtěli hlavou.
