Last warning [DOKONČENO]

II.

Svůj osud jsem si nevybral a doposud jsem se s tím smiřoval.
Celá moje rodina jsou upíři...
Myslíme si, že jsme jediní svého druhu, protože jsme žádného jiného nikdy nepotkali. Ale kdo ví, možná nejsme sami.

Moje matka pracuje ve zdravotnictví. Mám k ní velký obdiv, protože se umí kontrolovat víc než kdokoliv z naší rodiny. Stojí to totiž hodně úsilí...
A jednu ukázku jsem zrovna předvedl.
A proč zrovna v nemocnici? Důvod je jednoduchý, obstarává nám potravu. Když občas zmizí nějaký ten pytlík krve, nikdo si s tím hlavu nedělá.
Jestli si lidé myslí, že jsme krvelačné bestie, které si v noci výjdou na procházku do parku a tam někoho jen tak zabijou, tak jsou na omylu.

Už od mala jsem měl těžký výcvik. Matka mi vštěpovala do hlavy, že se nemám na veřejnosti usmívat. Důvodem jsou moje zuby. Myslím, že by to lidé nerozdýchali.
Jako malý jsem byl kvůli tomu hodně zamlklý. Asi proto jsem takový mrzout...
Aby toho nebylo málo, tak jsem ještě albín. Upíří albín se pozná podle očí. Jsou bílé... Takový se narodí jednou za X let.
Nejhorší na naši existenci je to, že když někoho zabiješ, přestaneš stárnout. Už nikdy nebudeš mít polonormální život jako dřív. Možná si myslíte, že je to super, ale tím se zbavíte upíří 'čistoty' a ovládání bude ještě těžší než kdykoliv před tím.
Rodiče mně hlídali na každém kroku, abych neudělal nějakou blbost.
A zrovna minulý měsíc jsem všechno posral...

Seděl jsem a protřiďoval myšlenky v hlavě, dokud mně nepřerušilo otevření dveří od záchodů.
"Nickolasi?" zarazil mě dívčí hlas.
Co proboha dělá na klučičích záchodech?
Přisunul jsem si nohy blíž k tělu, aby mi nevyčuhovaly ven z kabinky.
"Učitel se po tobě schání." špitla a udělala krok dopředu.

Na sucho jsem polknul. Naštěstí jsem se už zklidnil, ale nechci aby věděla, že se tu schovávám.
Je to Kristin...
Její pach je jiný, nedokážu to vysvětlit, ale v její přítomnosti cítím neodolatelnou vůni. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal. Lidé se od sebe liší jiným pachem krve.
Ta její bude asi výjimečná.

"Proč jsi utekl z vyučování?" špitla a ještě víc se přiblížila.
"Vypadni." zašeptal jsem.
Slyšel jsem její divoce bijící srdce, ale ani se nehla.
Prudce jsem se postavil a málem vykopl dveře od kabinky.
Zamračil jsem se na ni a vyběhl ven. Může mít tak metr šedesát. Pftt... Je malinká.
Upíři jsou rychlejší, než lidé, ale umíme své tempo hlídat, takže jsem jen o 'trochu' rychleji vypadl.
Zvonění mi málem poškodilo sluch. Proč tak nahlas?!

Vyběhl jsem ze školy a běžel domů. Jestli bych tam jen o minutu strávil déle, tak...