Last warning [DOKONČENO]

IV.

Po cestě do toho ústavu začalo pršet. A to dost.
Během pěti minut jsem byl promoklý až na kost. I když mi není zima, kdo by na sobě chtěl mít mokrý hadry...
Zrychlil jsem krok a dorazil ke škole.
Stihl jsem to.
Lila ze mě voda a na chodbě postávalo pár lidí, kterých jsem si nevšímal a šel ke své skříňce.
Do někoho jsem omylem žduchnul, ale ani jsem se neotočil a pokračoval v hledání.
"Hej!" zabručel někdo za mnou.
Pořád jsem ho ignoroval, dokud mě nechytil za rameno a neotočil na něho.
Byl to hnědovlasý kluk s modrýma očima zhruba stejně vysoký jako já.
"Hmm?" zabručel jsem a koukl mu přímo do očí.
"Máš problém? Jestli si myslíš, že když nosíš kontaktní čočky a holky z tebe šílí, že jsi nějaký boss tak to se šeredně pleteš chlapečku!!" zakřičel na mě.
Kolem nás se začaly vytvářet skupinky lidí.
"Bitka" šeptali si.
Už když přijdu do školy tak se musím připlést do problému??
Hlavní je, se ovládat...
Zvedl jsem obočí a už se chystal otočit ke skříňce, ale ten hajzl mně praštil pěstí do břicha.
Moje reakce ho víc než překvapila, protože moje reakce nebyla žádná.
"To má jako bolet?" zamračil jsem se a vykryl další jeho úder.
To snad nemyslí vážně... On se chce prát? Pfttt!
Nesmím ho praštit. Skončilo by to jako posledně.
Do té rvačky jsem se ale nedostal omylem. To byl čas, kdy jsem se přestal ovládat. Už je to měsíc a já se znovu stěhovat nechci!!

Jenom jsem uhýbal hlavou do stran a údery mířené níž jsem zabrzdil rukou.
"Srabe!! Nedokážeš mně ani praštit! To si říkáš frajer?!!" provokoval mě a lidé okolo se zašli smát. On si fakt koleduje...
Přišlo mi to únavné, než jsem dostal zásah, kterého jsem si nevšiml. Bylo to kolenem zase do břicha.
Zavrčel jsem a chytl ho za límec trika.
Kluk se stále usmíval a občas mrkl na svoji partu stojící vedle nás. Snaží si zvýšit popularitu? Zvolil blbou oběť...
"Srabe." zašeptal a zrovna v ten moment jsem si všiml jak se mi snaží plivnout do obličeje.
Jako střela jsem zareagoval a druhou ruku mu vrazil do obličeje. Při tom mi lehce ujela síla a já s ním praštil o skříňku.
Někteří postávající vykřikli.
Ve zmatku jsem se na ně otočil a pustil ho. Pak znova na něj. Sesunul se po skříňce na zem a
držel se za nos, z kterého začínala téct krev.
To už jsme se otočil a rychlejším krokem směřoval do třídy.
"Počkej po škole ty hajzle!" zamumlal za mnou ještě dřív, než jsem stihl zavřít dveře.

Rozhlédl jsem se po třídě a můj pohled uvázl u Kristin.
Bruneta se zelenýma očima se na mě koukala a stále se usmívala.
Arghh...!
Sedl jsem si vedle ní a nechal ze mě odkapávat vodu. Hned jsem ucítil její vůni.
To bylo o fous...

"Dneska už v biologii neutečeš, že ne?" ozval se vedle mně její hlas.
Je otravná!
"A ty za mnou nebudeš chodit na klučičí záchody, že ne?" neodpustil jsem si sarkasmus a hleděl do lavice. Doufám, že nebudeme dělat ty přiblblý pokusy, u kterých lámu prupisky a odbíhám pryč... Myslím, že jednou stačilo. A navíc, včera jsem jedl, takže by to nemělo být tak strašné (když už).