Last warning [DOKONČENO]

XXXV.

Tato kapitola bude nezvyklá! Bude se tu objevovat text z jiných pohledů než Nickolase!

Nickolas- normálně
Draco - tučně
--
(Nebojte... Tahle změna bude jen v této kapitole, pokud se Vám to nebude líbit až tak, že by jste chtěli, abych s jiným pohledem příběhu pokračovala ^^ )

Ráno jsem Draca pověřil, aby šel něco nakoupit pro Kristin, neboť já sám musel do školy...
Ani si nedovedete představit, jaký mám strach ji tam s ním nechat.
Ale neměl jsem na výběr, slib je slib a já Dracovi slíbil jedno přání.
Aspoň mám jistotu, že pokud Kristin nebude souhlasit, nesmí se ji ani dotknout a myslím, že má nějaký ten rozum a nenechá se od něj zahryznout.

Zabouchl jsem za sebou tedy dveře a vydal se do té pakárny, kde jsem zavítal jen zřídka. Známky mám dobré, i když se neučím, ale školní docházku mám na háku...
Přehodil jsem si kapuci přes hlavu a přidal do kroku.

Jakmile Nick zabouchl dveře, zvedl jsem se z gauče a vzal si skleničku s mou denní dávkou a přiložil ji k ústům. Podíval jsem se na prsteníček levé ruky, kde se starý prsten, přesto plný síly a krásy třpytil v odrazu světla. Nesnáším tu věc... Bere mi sílu.
Když jsem do sebe hodil celý obsah skleničky, přehodil jsem přes sebe můj oblíbený kabát a vyšel na denní světlo. Samozřejmě jsem do kapes kabátu naházel pár bankovek, abych nemusel utíkat bez zaplacení s policií za zády.

Když už jsem byl skoro u školy, nasadil jsem si sluchátka do uší a šouravým krokem pokračoval v cestě. Zakručelo mi v břiše a uvědomil si, že jsem se zapomněl najíst, to jen podpořilo mou otrávenost, která mi byla vidět na očích.

Když jsem vešel do obchodu, došlo mi, že nevím, co přesně mám koupit. "To je otrava!" zabručel jsem a začal pozorovat lidi, co si nejčastěji berou... Taková ztráta času. Navíc jsem ji tam nechal samotnou. Jestli se probudí dříve, než přijdu, ještě ji budu muset nahánět po městě.

Otevřel jsem svou skříňku a začal se přehrabovat v učebnicích.
Najednou do mě někdo vrazil. Trochu jsme zakolísal a podíval se na onoho člověka. "Kdo si myslíš, že jsi?" zvedl jsem obočí a praštil do skříňky, aby se zavřela.
"Máš problém blbečku?" zamračil se na mě černovlasý kluk a přistoupil blíže.
"Co když ano?" udělal jsem krok do předu a díval se mu do očí.
Kolem nás se objevil malý hlouček studentů.