Last warning [DOKONČENO]

V.

Ležel jsem na lavici a přemýšlel.
Jenže tady to nešlo! Ta její vůně...
Pořád mně rozptylovala.
A dost! Zase na ní myslím!

Doufám, že ten kluk na to zmiňované "po škole" zapomene.
Jo, rád bych mu zlomil vaz, ale nesmím. Už několikrát jsem měl problém s policíí a rodiče by nebyli zrovna pyšní kdyby se to opakovalo.
A jak bych to vysvětlil? "No já jsem upír a měl jsem strašný hlad tak jsem ho zabil" takhle asi ne...
Je mi jenom sedmnáct... Nedokážu si představit, že mi tolik bude věčně... Moc brzo jsem okusil čerstvou krev...
"Pane Derene!" rozeznělo se mi v uších.
Rychle jsem zvedl hlavu a střetl se s naštvaným výrazem učitelky Giverové, která si mně za ty dva dny moc neoblíbila.
"Jaktože nedáváte pozor?!" zavřískala a do ruky si připravila pravítko. Ano, je to jedna z těch učitelek, která používá starověké metody výchovy...
"Huh... já přemýšel." odpověděl jsem popravdě a čekal na její reakci.
Její obličej začal nabírat rudou barvu. Přišlo mi to vtipné, ale držel jsem kamennou tvář.

A její reakce? Dostal jsem pravítkem po prstech.
Pffttt..
Zvedl jsem obočí a dál ji pozoroval.
"K tabuli! HNED!!" rozkřičela se až mi málem poprskala obličej.
Zvedl jsem se a ušklíbl se.
Ta malá kulatá koule mně následovala.
Nejradši bych ji uškrtil!
Vtipné na tom je, že dějepis je moje silná stránka.
Moje rodina je tu od začátku světa... A každý mi někdy vyprávěl kousíček dějin, které na vlastní kůži zažil. Vím všechno...
A to se nechci vychvalovat.
><><><><

No neříkal jsem to? Všechno jsem věděl a proto neměla jinou možnost než mě poslat zase do lavice.
"Jsi chytrý." špitla Kristin a usmála se.
Bez reakce jsem si zase položil hlavu na lavici a zavřel oči.

**

Učebnice jsem zamkl ve skříňce a šouravým krokem jsem se vydal domů.
"Nickolasi!! Nicku!!" pištěl někdo za mnou, když jsem vyšel ze dveří. Nesnáším když mi někdo říká Nicku!!

Otočil jsem se a málem jsem dostal infarkt. Ta holka si nedá pokoj!!
Málem jsem se bouchl o dveře do hlavy.
"Mám jednu otázku..." skřikla udýchaně za mnou.
Už už jsem se otáčel, ale nestihl jsem to.
Zavrčel jsem a seběhl schody, ona šla za mnou.
"Pro-proč jsi u-utekl včera z vyučování?" koktala, když se mi podívala do očí.
Lhát umím lépe než mluvit. S tím si problém nedělám, ale proč ji to tak zajímá?
Neodpovídal jsem a šel pomalu k autobusové zastávce.
"Je mi blbě když vidím krev." odsekl jsem a zrychlil krok.
Katrin mlčela, ale šla pořád se mnou.
Měla na sobě černý kabát a červenou šálu kolem krku.
Tmavě hnědé vlasy ji padaly podél zad až k lopatkám. Musím uznat, že je pěkná.
Když se na mě otočila, mohl jsem si ji lépe prohlédnout. Její smaragdové oči mně uchvátily.
Její červené líčka zdobily pihy a celkově vypadala roztomile.
"Děje se něco?" špitla, když si všimla jak na ní zírám. Hned jsem se podíval do země.
Co to se mnou je?!
"Už musím jít." podíval jsem se jí naposledy do očí a doběhl k autobusu, který právě přijel.

Tak a je tu další kapitola :3
Jo a zdravím ze Slovenska!
Sice už jedeme domů, ale pořád v té zimě u Tater jsem ...
A co vaše prázdniny?

Doufám, že se kapitola líbila.

Vote&comment