Last warning [DOKONČENO]

I.

Víte jak je těžké pohybovat se v uzavřeném prostoru mezi lidma? Ne.., nevíte, protože ten pocit neznáte. Proč? Protože se neživíte lidskou krví. Obyčejné jídlo nám přijde nechutné... Máme jinou chuť, než lidé a proto všechno co jsem zkoušel chutná fakt odporně.

Do třídy jsem vešel s učitelkou, která mne potakala na chodbě a úplnou náhodou je to moje nová třídní.
Ještě jsem se ji nepodíval do očí.
Mám jisté důvody...
"Dobré ráno třído! Tohle je váš nový spolužák." odmlčela se.
"Nechceš se nám představit?" pobídla mne.
Trochu jsem znervózněl.
"Jmenuji se Nickolas Deren, přistěhovali jsme se s rodiči nedávno." zvedl jsem hlavu a propaloval okolí.
Docela velká třída a proto na mě taky civělo hodně lidí.
Prohrábl jsem si blonďaté vlasy a zadíval se zase do země.
Jedině takhle se můžu odreagovat a nezbláznit se.
Ten pach...
"A proč zrovna tady?" optala se učitelka, která usedla za katedru.
"Osobní důvody." zavrčel jsem a koukl na ni se svým výrazem, který jasně říkal, ať do toho nestrká nos.
Zalapala podechu, když se mi zadívala do očí.
"D-dobře... Se-sedni si do prázdné la-lavice." zakoktala se a rychle uhla pohledem někam jinam.
Kývl jsem a při doprovodu neustálého šuškání jsem si sedl do předposlední lavice a zadíval se z okna.
Nemohl jsem si nevšimnout dívčiny, která seděla za mnou a fascinovaně si mně prohlížela.
Do nosu mně praštila silná vůně.
Co to? Tohle jsem nikdy necítil.
Divné...
Zatřásl jsem hlavou a soustředil se na výklad učitelky dokud nezazvonilo.

"Ahoj, já jsem Kristin, nechceš provést školou?" promluvil za mnou někdo.
"Ne, díky." odsekl jsem a lehl si na lavici.
"Bylo pro tebe těžké se odstěhovat, že?" mluvila ta holka milým hlasem.
Pche!
"Ani ne... A nech už mě být." zvýšil jsem hlas a otočil se na ni.
Zděšeně se chytla za pusu a kulila na mě oči.
To vypadám až tak strašně?
"C-co to máš s očima?!" zašeptala.
Zavrčel jsem a otočil se zpátky, protože do třídy vešel učitel.
Byl docela mladý, jediné co mi vadilo byl hustý knír pod nosem...
"Dobrý den." pozdravil a položil na stůl velký kožený kufr.
"Ty jsi ten nový, že?" posunul si brýle.
Kývl jsem.
"Já jsem učitel Petersson, učím biologii." ušklíbl se a začal něco psát na tabuli.
"Vytvořte si dvojce na pokus." zabrblal na což se dala celá třída do pohybu.
No nazdar...
Jedním okem jsem šilhal po třídě, jestli mají všichni dvojce.
Vypadá to že budu sám!
"Pane Derene, budete se slečnou Flittovou." otočil se na mě učitel.
Zamračil jsem se a hledal očima zmiňovanou "Flittovou".
Zamávala na mě ta holka, co seděla minulou hodinu za mnou.
Plácl jsem se do čela. No tak to ne... To je zlý sen.

Přisedla si ke mně a já zase ucítil tu vůni. Dostal jsem hlad.
Křečovitě jsem mačkal prupisku v ruce, dokud moje síla nezpůsobila to, že se prupiska rozletěla na malé kousky.
Pomalu jsem vydechl a koukl se na ni rozpačitě.
"Jsi v pohodě?" dívala se na mě starostlivě.
Protočil jsem oči a koukl na tabuli před sebou.

Zorničky se mi zúžily, když jsem přečetl název dnešního 'pokusu'.
Hned poté nám učitel položil na lavici mikroskop a ampuli s...
Ne ne ne... !
"Dneska budete pozorovat červené krvinky, postup už znáte." zabručel učitel a posadil se do křesla.
Na čele jsem měl krůpěje potu, když Kristin otevřela ampuli.
Ta vůně...

Začal jsem zrychleně dýchat a zmatkovat.
To není dobré...
Musím se ovládat sakra!
Hlad pomalu zatemňoval moji mysl i když jsem se snažil...
Zařičel jsem první nadávku, která mě napadla a v panice jsem vyběhl z učebny.
Než jsem zmizel, slyšel jsem za sebou udivený hlas učitele a svoje jméno.

Vběhl jsem na WC a zavřel se do kabinky.
Sesunul jsem se k zemi a dlaně položil na tvář.