Last warning [DOKONČENO]

XV.

Domů jsem přišel něco okolo půl čtvrté.
Hned jak jsem vešel do předsíně, v obyváku jsem zahlédl puštěnou televizi a polonahého Draca na gauči.
„To si snad děláš srandu." Koukl jsem na něj naštvaně a batoh hodil na zem.
„Hmm?" ozvalo se od gauče.
"Tohle není tvůj barák sakra!" rozkřikl jsem se a před očima mu televizi vypl.
„Hej!" svraštil obočí a dál se vyvaloval na gauči.
Já ho snad přizabiju...
„Nevím, co jsi zase provedl, že si sem přišel, ale snad nechceš, abych tvé školní a mimoškolní aktivity snad omylem řekl tvému otci." zašklebil jsem se a hodil po něm triko, které leželo u mých nohou.
Viděl jsem jeho lehce udivený výraz.
„Co tím myslíš?" nenechal se rozhodit a lehce se usmál.
„Ty to moc dobře víš!" vykřikl jsem.
„Ale no ták... Trochu se ovládej.
Když se dokážeš tak rychle naštvat, co by pak bylo se mnou?
Ty moc dobře víš, že bych klidně obrátil ten váš bejvák vzhůru nohama." mrkl na mě a oblékl si triko.
„Arghhh!" zavrčel jsem.
Vím o co se snaží...

Obrátil jsem se k němu zády a mířil si to do pokoje. Já ho snad jednou opravdu zabiju.
Arogantní, egoistický tupec!
Slyšel jsem jeho výsměch a pohár trpělivosti přetekl.

Pomalu jsem se k němu vrátil a koukl mu vážně do očí.
„Postav se." řekl jsem klidně a čekal až poslechne.
„Huh?" zvedl obočí a zvedl se.
To co nečekal byla dobře mířená rána do obličeje.
„Debile." syknul jsem, když přeletěl přes gauč a třískl sebou o podlahu.
   S mnohem větší náladou jsem kolem něho prošel a po schodech vyšel přímo do pokoje kde jsem za sebou následně zamkl.
S lehkým úsměvem na rtech, což není zrovna zvykem jsem si lehl na postel a přemýšlel.

Později jsem se přemístil do koupelny. Doufám, že nejsem jediný, kdo si své myšlenky utřiďuje v koupelně...
Pustil jsem na sebe vlažnou vodu a zavřel oči.
Byl tu klid a to znamená jediné.
Že Draco konečně sklapnul.
Možná jsem mu střelil trochu víc, než jsem měl v úmyslu, ale o to lepší pocit a náladu mám.
„Víš, že rány na obličeji se hojí hůř?!" zavřískal pod schodama Draco.
Ahhh... já si myslel, že přijde k rozumu.
Pomalu jsem se dostal z koupelny a oblékl jsem si tepláky a tričko na spaní.
Venku už se stmívalo a já se začal nudit.

Otevřel jsem dveře a hledal po tmavé chodbě Draca.
Na konci chodby byl pokoj pro hosty.
Když jsem dovnitř nakoukl, uviděl jsem spícího Draca na matračce s monoklem na pravé straně oka.
Upírům se zranění hojí, ale toto bude mít nejméně do zítřka.
Co pak řekne těm slepicím?
To by mě zajímalo...
    Pod očima měl temné kruhy s nedostatku spánku.
Nespí tak často jak by měl.
Je mladší a rozumu moc nepobral.
A u upírů... Je rok nic. Jako zlomek minuty. My přece žijeme věčně...
Měl docela světlou kůži na jeho tmavé vlasy, ale tak světlý jako já nebyl.
Na ruce měl prstýnek.
Když nad tím přemýšlím...
Zrovna v něm se ukládají ty látky, které ho sklidňují.
Sice nemám ponětí, jak to funguje, ale vím, že ho nesmí za žádnou cenu sundat. Teda, pokud je hladový, což je shodou okolností pořád.