Last warning [DOKONČENO]

XIII.

Probudil jsem se na zemi.

Rychle jsem se zvedl do sedu a koukal po pokoji.
Všiml jsem si, že dveře byly vyražené z pantů.
Co se sakra stalo?!

Už jsem se připravoval na to nejhorší, než si někdo za mnou odkašlal.
Škubl jsem hlavou dozadu, tak že mi za krkem něco křuplo.
"Draco." koukal jsem nechápavě na kluka na mé posteli.
"Víš, že hladovka se nevyplácí, že?" zvedl obočí a postavil se.
Zavrčel jsem a taky se zvedl.
Usmál jsem se, když jsem si uvědomil že jsem pořád vyšší.
Brunet se mi podíval do očí a na jeho tváři se vyčaroval menší úšklebek.
"Co tady děláš..?" zeptal jsem se hrubě a koukal mu do pronikavých modrých očí.
Je přesný opak mně...
"Řekl jsem si, že bych svého bratránka mohl přijít navštívit." pokrčil rameny.
"Kde je ta holka?" trhnul jsem s sebou.
Pane bože... Jestli jsem to opravdu udělal...
"Nó...dejme tomu, že jsem přišel v pravou chvíli." usmál se a vykročil směrem ke dveřím.
"Ty a někoho zachraňovat? Nech mně se zasmát." řekl jsem vážně.
"Ta holka tě miluje Nickolasi." zavrněl mi do ucha.
Trochu jsem stuhnul a pěstí jsem ho praštil do ramene.
Draco umí číst pocity. Nevím jak to přesně vysvětlit, ale pozná když je někdo zamilovaný, jakou má náladu a podobně.
"Poslal jsem ji domů." mrkl na mně a šel pomalu dolů.
Následoval jsem ho až do kuchyně.
"Neboj, vymazal jsem ji paměť. Až na ten incident si pamatuje všechno." usmál se znovu, když viděl můj ustaraný výraz.
Urcitě za to bude něco chtít... Já ho znám sakra!

Před několika lety začal studovat lidskou psychiku. Naučil se mazat některé vzpomínky a číst pocity. Ne každý by tohle dokázal.
Je to jen o tréninku mozku.
Ne každý upír má takové vlohy.

"To tu nic nemáte?" zabručel, když prohledával mrazák.
"Hádej, proč jsem hladověl." zabručel jsem a posadil se na gauč.
"Počkej?! Ty půjdeš zítra se mnou do školy?!" vykulil jsem oči, když mi došlo, že ho tu nechat nemůžu.
To jako že, moje snaha nic nezvorat byla úplně k hovnu, protože se můj bratránek neudrží na uzdě?!
Zakýval hlavou a jeho arogantní úšklebek samozřejmě nechyběl.

**
"Vstávej sakra!" kopl jsem do Draca, který se ani neobtěžoval zvednout hlavu.
Zavrčel jsem a kopl do něj tentokrát o něco víc.
Možná jsem to trochu přehnal, když sebou praštil o postel, na které ještě před chvílí spal.
  Konečně se zvedl a s vražedným pohledem odešel do koupelny.

Cesta probíhala v pohodě, za což jsem neskutečně rád, protože se pokaždé bojím toho, co udělá.
Horší už bylo, když jsme přicházeli ke škole.
"Cítíš tu vůni?" dloubl do mně loktem.
"Opovaž se něco posrat." zašeptal jsem mu naštvaný do ucha a vešel dovnitř.

Už na chodbě na nás všichni civěli.
"Aww máte tu hezký holky." zavrněl potichu.
Dupl jsem mu na nohu a vedl ho k tělocvičně.
Ano... První hodina těláku s učitelkou Marvelovou.
**
Z šatny jsme šli do tělocvičny s několika kluky.
Když jsem si všechny prohlédl, usoudil jsem, že je nás plný počet.
"To je Nickolas! A je s ním nějaký nový kluk!" uslyšel jsem nad sebou.
Když jsem zvedl hlavu, zjistil jsem, že nahoře na tribuně sedí holky a pozorují nás.
Mám dojem, že jim odpodla hodina a proto na nás budou koukat. Super...