Last warning [DOKONČENO]

XXV.

Nemohl jsme se hnout a díval jsem se jen na jeho zkažený úsměv a šílený výraz.
-

Za sebou jsem slyšel dívčí křik a vrčení Draca.
Byl jsem v pasti, ale nehodlal jsem si z hlavy udělat cedník.
Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale podařilo se mi ho kopnout.
Jeho ruka cukla a špička nože mi projela skrz rty a zastavila se pod okem.
Jeho nepozornosti jsem využil a shodil ho.
Zavrčel jsem a vyplyvl krev, která se mi nahromadila v ústech.
Sedl jsem mu na nohy a vrazil mu ránu do obličeje.

Najednou mnou projela ostrá bolest.
Podíval jsem se na svůj hrudník, kde se má modrá košile začala zabarvovat do červené.
Trhavě jsem se nadechl a když se můj pohled začal rozostřovat chytil jsem jeho hlavu a cukl jsem s ní, až se ozvalo hlasité prasknutí.
Poté jsem sebou praštil na zem a těžce dýchal.
Rukami jsem vytáhl nůž z hrudi a mírně se usmál.
"To bylo o fous." zachraptil jsem a prohmatával si ránu.
Těsně pod srdcem.
Chybělo pár centimetrů a bylo by po mně.

Zavřel jsem oči, ale místo odpočinku se dostavil křik, tak hlasitý, div jsem nepřišel o uši.
Prudce se mnou cuklo, když jsem si vzpomněl na Kristin.
Rychle jsem se zvedl na nohy a uviděl Draca, který se zhýbal nad Kristin na zemi.
"Vypadni od ní!" zvýšil jsem hlas a nejrychleji jak jsem mohl jsem se k nim rozběhl.
Draca odstrčil pryč a propaloval dívku pohledem.
Ve vzduchu jsem cítil vůni krve, ale narozdíl od Draca jsem se krotil a zvedl ji ze země v náruči.
Draco měl roztrhané oblečení a bylo na něm vidět, že není tak úplně při smyslech.
Jeho ústa byla celá od krve, což se mnou trochu cuklo, ale nechal ho za sebou a rozešel se s Kristin pryč z lesa.
Byla v bezvědomí a v noci jsem ji moc dobře do tváře neviděl.
Neměl jsem sílu na to, aby jsem běžel, ale i pomalým krokem jsem vyšel z tmy temných stromů.
Na kraji u našeho domu stála matka.
"Nickolasi! Proboha, co se stalo?!" vyjekla, když mě uviděla a její pohled sklouzl na dívku v mé náruči.
"Prosím..." zvedl jsem hlavu a když viděl její pokynutí hlavy, rozešel jsem se i s ní k domu.

Matka otevřela dveře a vběhla do koupelny.
Mezitím jsem Kristin položil na sedačku a sám vyčerpáním klesl na zem.
Matka ji začala utírat mokrým hadříkem a já si prohlížel její rány.
Docela jsem se zhrozil, když jsem uviděl její pokousaný krk s hlubokými otisky zubů.
"Co tu dělá člověk?" otočila se matka a já se dal do vysvětlování.
Moc dlouho jsem však nemluvil a když se mi protočily oči, potopil jsem se do tmy.