Najít a udržet si po škole vhodnou pozici v práci se zdá být náročné, ale splnitelné. Ale co když je to naopak? Jednoduché, ale téměř nesplnitelné. Z vašeho šéfa se stane někdo, komu nezáleží na vzdělání, ale na něčem jiném...
Když jsem se ráno vzbudila, na nic jsem nečekala a převlékla jsem se, protože jsem chtěla co nejdřív vyrazit do práce. Těšila jsem se, že se bude konečně zase něco dít. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je krátce po šesté... Mám ještě tolik času! Začala jsem přemýšlet, co teď, a nakonec jsem se rozhodla, že se půjdu trochu najíst.
Vzpomněla jsem si na Aidnova slova, že mě ráno vyzvedne, a tak jsem začala hledat papír, na který bych mohla napsat vzkaz, že jsem šla sama. Chvíli jsem jako splašená běhala po pokoji, ale nakonec jsem našla papír i propisku. Napsaný vzkaz se mi povedlo připevnit na dveře a už po paměti jsem se vydala do kuchyně a naposled se podívala na vzkaz, na kterém bylo: Kdybys mě hledal a já tu nebyla, cpu se tvým jídlem v tvojí kuchyni. 😉
Kupodivu jsem cestu do kuchyně našla a hned jsem otevřela lednici, protože moje bříško už prosilo o jídlo. Nakonec jsem se rozhodla, že si udělám těstoviny s rajčatovou omáčkou (vím, že se to ke snídani nehodí, ale mám fakt docela hlad. A kdo by nevyužil přeplněné ledničky, kterou u sebe doma nemá? 😂). Dala jsem tedy vařit vodu na těstoviny a po chvíli do ní nasypala těstoviny. Sedla jsem si ke stolu a začala projíždět sociální sítě na mobilu. (To se tu objevuje poprvé 😂)
Ani jsem si nevšimla, že někdo vešel do kuchyně, ale když se mi u ucha ozval hlas, který mi oznamoval, že se mi málem rozvařili těstoviny, vyletěla jsem ze židle, mobil mi vypadl z ruky na zem a rozběhla jsem se k těstovinám a vzala hrnec plný vody do rukou. Téměř jsem ho hodila do umyvadla a začala hledat cedník. Těstoviny jsem slila a doopravdy byli celkem rozvařené.
Naštvaně jsem se sehnula pro mobil, který mi vypadl z ruky a podívala jsem se na jeho displej. Zděsila jsem se, když jsem si všimla praskliny. Vykašlala jsem se na to a mobil položila na stůl. Těstoviny jsem přesypala do misky a na pánev vylila omáčku. Když byla už teplá, nasypala jsem těstoviny na pánev a po chvíli si hotové těstoviny nasypala na talíř.
Sedla jsem si ke stolu a začala jíst. Během chvilky si ke mně přisedl a taky začal jíst. Po chvíli vzal do ruky můj telefon a prohlédl si prasklinu. Chvíli nad něčím přemýšlel a pak se zvedl a beze slova odešel. Zůstala jsem v místnosti sama, ale nic jsem si z toho nedělala a dál jedla svoji snídani. Asi za pět minut byl Aiden zpátky a nesl krabičku. Stoupl si ke mně zády a začal něco dělat s mým rozbitým mobilem. To by mě zajímalo, co s tím asi udělá.
Za chvíli přede mne položil zbrusu nový mobil, do kterého přemístil moji SIM kartu i paměťovku. Podívala jsem se na přístroj, který přede mnou ležel a zjistila jsem, že je to IPhone. Nechápavě jsem ho vzala do ruky a podívala se na Aidna, ale ten dělal jakoby nic a dojídal svoje jídlo. Měla jsem spoustu otázek, ale radši jsem se na nic neptala a jedla dál.
Jakmile jsme dojedli, vydali jsme se konečně do garáží a vyrazili do kanceláře. Jeli jsme asi 45 minut a nikdo neřekl ani slovo. Když jsme dojeli do firemních garáží, poprvé promluvil. „Tvoje parkovací místo je F69, tvoje původní místo už není k dispozici," řekl s naprostým klidem a já projížděla mezi již zaparkovanými auty a hledala svoje místo.
Zaparkovala jsem, vypnula motor a konečně vystoupila. Už mě vše bolelo, protože jsem se při řízení nemohla dobře uvelebit, jak na to nejsem zvyklá. Upravila jsem si šaty, které mi včera Jasmine vybrala, a vykročila jsem z garáží do vnitřku budovy. Ještě naposled jsem se podívala na své nové auto a na parkovací místo, na kterém stálo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
