Pan šéf - Dokončeno

Zase

Dny ubíhaly a téměř nic se neměnilo. Každý den na mě ráno čekal jogurt a já ho poslušně snědla. Další porada byla v nedohlednu a náplň mé práce bylo...papírování. Občas za mnou přišel Aiden a chtěl, abych s ním šla na oběd, ale já vždy odvětila, že mám moc práce. Byla to pravda, tolik papíru jsem v životě neviděla. I když jsem zůstala zavřená v kanceláři, Aiden mi vždy oběd přinesl.

Takhle se to opakovalo pořád dokola a téměř nic se neměnilo. I ty papíry se mi začali nakonec zdát stejný! Byla neděle a já ji trávila doma s Peggy. Do odpoledne jsem ležela v posteli a hrála s mojí malou kuličkou různé hry. Pak jsem vstala a šla si uvařit rychlý oběd. Cestou do kuchyně jsem prošla okolo velkého zrcadla v chodbě.

Zastavila jsem se a dívala na svůj odraz. Začala jsem se pomalu otáčet a prohlížet. Dříve dobře viditelná žebra jsem neviděla. Nemohla jsem tomu věřit. Do kuchyně jsem došla, ale jídlo jsem si nevzala. Nalila jsem si sklenici vody a vrátila se do pokoje. Vzala jsem si na sebe tričko a kraťasy a zbytek dne strávila v posteli. Okolo třetí zavolala Lucy, jestli nechci jít do restaurace na večeři, abychom si mohli popovídat, ale já řekla, že mi není dobře a chci se do zítřka vyležet. Uvěřila.

Do práce jsem vyrazila plná energie. Vzala jsem si na sebe obyčejný, volný svetr a rifle. Jogurt, který na mě čekal jako každý ráno na stole, jsem pouze shodila do koše. Lžičku jsem hodila do umyvadla a posadila se za stůl. Zapnula jsem počítač a dala se do práce. Najednou začal zvonit telefon. Zvedla jsem ho a začala naučenou frázi: „Dobrý den, John's compa..." začala jsem, ale nedořekla jsem: „Ihned přijďte na recepci. HNED!" Nevěděla jsem, co to znamená, ale zvedla jsem se a rychle došla k výtahu.

Sjela jsem dolů a tam stál on, s kamenným výrazem v obličeji. Došla jsem až k němu a on mi podal jogurt a lžičku. „Co?" řekla jsem udiveně a zvedla pohled. Aiden si pouze zkřížil ruce na prsou a prostě stál a čekal. Pochopila jsem, že se mám najíst. Sedla jsem si tedy na židli, otevřela jogurt a začala jíst. Dojedla jsem a Aiden mi kelímek z ruky vyrval. Zvedla jsem se a chtěla jsem se vrátit do své kanceláře, ale Aiden mě chytil okolo pasu, přitáhl si mě k sobě a zašeptal mi do ucha: „Tohle se nebude opakovat. Nepokoušejte se přestat zase jíst."

Pustil mě. Opatrně jsem nastoupila do výtahu a vyjela do nejvyššího patra, kde jsem vystoupila a došla do své kanceláře. Sedla jsem si za stůl a nedokázala tomu uvěřit. Nakonec jsem začala znovu pracovat, jako by se nic nestalo, a snažila se na to nemyslet, ale událost, která se před malou chvílí stala, se mi stále vracela.

Jak věděl, že jsem jogurt nesnědla? Tahle otázka mi vrtala hlavou. Věděla jsem, co potřebuj, abych si vyčistila hlavu. Ze šuplíku jsem vytáhla cigarety a zapalovač. Zapálila jsem si a pomalu vdechovala a vydechovala vzduch. Hlava se mi pomalu čistila od všech myšlenek, které se mi v tu chvíli honily hlavou. Dokouřenou cigaretu jsem típla a odhodila do koše. Zvedla jsem se a otevřela okno dokořán, abych vyvětrala. Čerstvý vzduch mi udělal dobře a já se s pocitem lehkosti vrátila do práce.

Pracovala jsem velmi rychle a nevnímala svět okolo sebe, a když jsem se podívala na hodiny, byli tři hodiny a já mohla jít domů. Nechápala jsem, jak ten den, tak rychle utekl. Divila jsem se, že se tu na čas oběda neobjevil Aiden, ale pak jsem se podívala na svůj stůl a tam stál zabalený oběd. Musela jsem být asi hodně mimo, když jsem si ničeho nevšimla. Zavřela jsem okno, vzala si své věci a vyrazila domů.

Přivítala jsem se s Peggy a začala vyndávat věci z kabelky. Klíče, mobil, peněženka, zabalený oběd, zapalovač a ...cigarety? Proč jsem si je vzala s sebou domů. Uvědomila jsem si, co jsem udělala, i když jsem si řekla, že už kouřit nebudu. Udělala jsem to zase, porušila jsem svůj vlastní slib. Naštvala jsem se a celou krabičku vyhodila z okna. Zapalovač jsem hodila na stůl v kuchyni a vzala Peggynku na vycházku, abych si vyčistila hlavu jiným způsobem než předtím v práci.

Cestou jsem se stavila v obchodě a koupila zásobu vonných svíček, abych našla uplatnění pro zapalovač, který jsem si také přinesla domů. Nesla jsem si je v tašce a spolu s Peggy se vracela domů, když jsem potkala Lucy a všechny tři jsme došli ke mně domů

Nová kapitola. Nečekali jste, že vyjde hned,co? Ani já to nečekala, ale měla jsem už pokrk učení 2.sv.války a tak jsem se odreagovala psaním. Doufám že se kapitolka líbí. 😀

Korekce 27.4.2020