Najít a udržet si po škole vhodnou pozici v práci se zdá být náročné, ale splnitelné. Ale co když je to naopak? Jednoduché, ale téměř nesplnitelné. Z vašeho šéfa se stane někdo, komu nezáleží na vzdělání, ale na něčem jiném...
Ráno jsem vůbec nechtěla do práce. Musela jsem ještě nakrmit Peggy, a tak jsem se tím ještě chvíli zabavila, než jsem musela jít pro auto. Celou cestu jsem byla nervózní a nepomohlo mi pobrukování si do písní z rádia. Byla jsem podle mě až brzo v kancelářích, a tak jsem si dala na čas, když jsem šla do své pracovny.
Otevřela jsem dveře, které vedly do jeho pracovny, ale místo u jeho počítače bylo prázdné. Jen jsem povytáhla obočí a šla k sobě. Tašku s kabátem jsem pověsila a šla si sednout ke stolu. Našla jsem na klávesnici ležet nějaký papír, a tak jsem ho vzala a začala číst. Až teď mi došlo, že tu dnes Aiden nebude a trochu se mi ulevilo.
Začala jsem číst úkoly, které bych za dnešek měla splnit a radši jsem hned začala. Nejdřív jsem se šla podívat do zasedací místnosti, abych věděla, kolik je tam míst a co vše budeme moci příští středu při schůzi použít. Všimla jsem si promítacího plátna a rozhodla se, že začnu dělat prezentaci. Vrátila jsem se k sobě a hned otevřela požadovaný program.
Prezentace nebyla těžká na vytvoření, takže jsem se po chvíli vrhla na další úkol. Přešla jsem do vedlejší místnosti, kde jsem měla třídit nějaké smlouvy, ale cítila jsem se tam blbě, tak jsem si většinu z nich vzala k sobě a rozložila je po podlaze. Sama jsem si sedla na zem. Nevnímala jsem okolí, a z práce mě vytrhl až zvonící telefon.
Rychle jsem se zvedla a hovor přijala. „U telefonu Amy Wilsonová, kdo volá?" zeptala jsem se do sluchátka. „Jak to jde v práci?" zeptal se hlas z druhé strany. „Ahoj Lucy, jo jde to. Hele, nechtěla bys dneska něco podniknout? Můžeme jít do kina a pak někam zapařit," navrhnula jsem jí. „Klidně," ozval se nadšený hlas, „vyzvednu tě v šest u tebe?" zeptala se. Souhlasila jsem a zavěsil, protože jsem se musela vrátit zpět ke všem papírům, co se válely na zemi.
Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem konečně rozřadila všechny smlouvy, byl čas oběda. Oblékla jsem se a vyrazila do nedalekého občerstvení a říkala si, jak rychle ten čas utíká. Pozitivní bylo, že mě čekal poslední úkol, a pak jsem mohla jít domů. Oběd jsem snědla rychle, a i přes nechuť, kterou jsem ráno z práce měla, jsem se těšil, až se tam vrátím a dokončím poslední úkol.
Otevřela jsem dveře do jeho kanceláře a zastavila se uprostřed dveří. Jako jsem se ráno divila, že Aiden nesedí na svém pracovním místě, jsem se teď divila, že tam je. Nevšiml si mě, a tak jsem zamířila k sobě, ale když jsem se snažila neslyšně zavřít dveře, zvedl ke mně pohled.
„Ahoj," řekl a já nadskočila. Otočila jsem se a snažila se o úsměv, i přes pocit, který jsem z něho najednou měla. „Ahoj," řekla jsem na oplátku a snažila se, abych zněla mile. „Děkuji, že už jsi seřadila ty smlouvy, ale příště je chci najít na svém stole, a ne u tebe na zemi. Jasný?" zeptal se milým toném, za kterým jsem slyšela náznak napomenutí. „Jasný!" odvětila jsem a konečně za sebou zavřela dveře. Téměř jsem doběhla k počítači a začala zběsile psát nějaký dopis, který má být dneska odeslaný.
Poslední úkol byl splněn a já byla nadšená, že můžu vypadnout. Vzala jsem si všechny věci a rázným krokem prošla oběma místnosti, když mě zarazil jeho hlas. „Už jsi byla s tím dopisem na poště?" zeptal se, aniž by zvedl hlavu od počítače. Sakra! „Teď tam jedu," řekla jsem a dělala, že hledám klíče, které ležely v jedné z kapes. „A, zapomněla jsem klíče," prohlásila jsem lehce a vrátila se pro ten dopis.
Nacpala jsem si ho do tašky a znovu vyšla z kanceláře. Tentokrát mě nezastavil žádný hlas, takže jsem bez přestávky došla až do garáží. Vyjela jsem ven a vyrazila směrem na poštu, ale hned jsem toho litovala. Skoro všude byly zácpy a ta největší vedla do centra města, kde byla i pošta. Byla jsem naštvaná sama na sebe a chtě nechtě jsem musela nějaký ten čas v autě strávit.
Když jsem konečně dorazila domů, bylo už celkem pozdě. Unaveně jsem se svalila na gauč a vedle mě vyskočila Peggy. Doplnila jsem jí misku s vodou a podívala se, kolik času mi zbývá, než se tu staví Lucy. Půl hodiny, bezva. Rychle jsem se převlékla a upravila si trochu vlasy. Začala jsem vyndávat z tašky nepotřebné věci, když mi kapesní manikúra upadla na zem. Hned jsem se pro ni ohnula, když jsem si všimla, že je něco pod gaučem.
Natáhla jsem se pro tu záhadnou věc a vytáhla obyčejný papír, na kterém bylo několik vět.
Jsem rád, že jste s mojí nabídkou souhlasil pane Digory. Všiml jsem si, že už jste na ní začal pracovat. Až pokročíte v práci, dám vám další informace a taky dalších 500 dolarů. Děkuji za spolupráci, pan D.
Nevěřila jsem vlastním očím a hned jsem papír zmáčkla do malé kuličky. V tu chvíli se ozval zvonek a já zmačkaný kus papíru jednoduše upustila na zem. Běžela jsem otevřít a pozvala Lucy dovnitř. „Co se to tu děje, většinou se ti nic neválí na zemi," řekla Lucy, když si všimla zmačkaného papíru. Zvedla jsem ho a podala jí ho. „Přečti si to," řekla jsem a ona kuličku rozložila a četla.
„No a?" zeptala se Lucy, když si krátký vzkaz přečetla. „Celé je to o mně. V tom předešlém záhadný Pan D. píše Aidenovi, aby se mi dostal do života, ale důvod nepíše." odpověděla jsem a sedla si na gauč. „Počkej, kde si k tomu vlastně přišla?" řekla Lucy teď už ráznějším hlasem a sedla si vedle mě. „Měl to v počítači a já si to vytiskla, kvůli tomu jsme se předtím pohádali. Bylo toho víc, ale přečetla jsem si jeden a zbytek spálila. A teď jsem našla tohle," řekla jsem a znovu zmuchlala papír, který jsem následně hodila do koše. Trefa.
„Zlatíčko moje," vzdychla Lucy a objala mě. „Teď se půjdeme společně bavit. Nejdřív do kina a pak do nějakého pořádného klubu. Platí?" zeptala se a pohlédla na mě. Kývla jsem na souhlas a zvedla se z gauče. „To je moje holka! Radši na to nemysli zlato, teď je čas se pobavit." řekla mi, popadla mě za ruku a odtáhla do pokoje, abych se převlékla a my mohli vyrazit.
Hodlala jsem Lucy poslechnout, radši na to nemyslet...
Omlouvám se, že včera nebyla kapitola, ale nějak jsem neměla náladu. Dnes jsem vám to vynahradila a to i přesto, že večer jdeme na bál a já bych se mohla trochu připravovat, ale času dost. Všimla jsem si dnes krásné věci, že příběh je na 20 příčce v žebříčku romance!!! No není to nádherné??? To jen díky Vám, moc děkuji. <3
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
