Najít a udržet si po škole vhodnou pozici v práci se zdá být náročné, ale splnitelné. Ale co když je to naopak? Jednoduché, ale téměř nesplnitelné. Z vašeho šéfa se stane někdo, komu nezáleží na vzdělání, ale na něčem jiném...
Nevím, jak dlouho tu už jsem, ale nedávám to. Dneska už tu byl dvakrát, teda myslím, že je pořád jeden den. Většinou pro mě totiž každé ráno přišel, dovolil mi se umýt a dal mi čisté oblečení. Teď si jdu lehnout na nepohodlnou zem. Pod hlavu si naskládám oblečení a lehnu si jen v podprsence a kalhotkách. Pomalu začnu usínat.
Stojí v místnosti a čekám. Dveře se otevřou a stojí v nich Deren. Pomalu ke mně jde a hledí při tom na můj hrudník, který je zakrytý tenkou látkou podprsenky. Dívám se, jak se ke mně přibližuje, ale ani se nehnu. Stojí přímo u mě a sáhne na mé záda. Šikovně jednou rukou rozepne moji podprsenku a tu odhodí na zem. Stojím před ním odhalená, ale moje ruce se kupodivu nechtějí zakrýt. Místo toho tam jen stojím a sleduji, jak se jeho hlava přibližuje k mé bradavce. Začal ji vášnivě sát a druhé prso hnětl v dlani. Slastně jsem zaklonila hlavu a užívala si ten krásný pocit. A najednou k němu vyletěly moje ruce. Začala jsem ho tahat za vlasy a pomalu sjela na jeho odhalená záda, kde jsem zanechala dlouhé rudé škrábance. A najednou jsem si to uvědomila. Rychle jsem se od něj odtáhla a vlepila mu facku. Zuřivě se na mě podíval, a než jsem stihla cokoliv udělat, strhnul ze mě kalhotky, přitiskl ke zdi a tvrdě zasunul...
Probudila jsem se s hrůzou. Na celém těle jsem měla kapičky potu a splašeně dýchala. Zavřu oči a snažím se uklidnit. Když zpomalím svůj dech, oči otevřu a znova se leknu. V rohu místnosti je opřený Deren a sleduje mě. Oproti snu se hned zakryju, přestože na sobě mám spodní prádlo. Deren pozvedne jedno obočí a hodí na mě kus látky. „Obleč si to, za chvíli se vrátím," pronesl jednoduše a odešel z místnosti.
Roztáhla jsem kus látky, který mi přistál na těle a prohlédla si ho. Byl to korzet. Chvíli jsem si ho jen prohlížela a přemýšlela, jestli by se naštval, kdyby se vrátil a já ho na sobě neměla. Nakonec jsem rozhodla, že to nechci zjistit a začala se převlékat. Nasoukala jsem se do bílého kusu látky a utáhla. Neměla jsem možnost se prohlédnout v zrcadle, tak jsem jen sklopila hlavu a prohlédla se aspoň tak.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sedla jsem si na zem a čekala. Za pár minut se doopravdy otevřely dveře. Stoupla jsem si a sledovala Derena, který ke mně šel s víceramenným bičem, jinak zvané důtky. S hrůzou jsem hleděla na bič v jeho ruce a nepřestala, dokud nestál tak blízko mě, že se naše těla jemně dotýkala.
„Amy, dnes přišel ten den," pošeptal mi do ucha a mně se malém zastavilo srdce. Ustoupila jsem o pár kroků dozadu, co nejdál od něj. Deren se jen usmál a přistoupil znovu ke mně. Bič upustil na zem a surově mě otočil. Cítila jsem, jak rozvazuje vázání korzetu a čekala, kdy spadne z mého těla. To se však nestalo.
Myslela jsem, že se mi zlomila všechna žebra, když Deren zatáhl za utahování korzetu. Byl uvázán tak pevně, že jsem se téměř nemohla nadechnout a prsa mi doslova přetékala. Otočil mě zpět k sobě čelem a sjel pohledem právě k mému plnému hrudníku.
