Pan šéf - Dokončeno

Bez kalhotek

Kapitolu věnuji zlatíčku Tashimoto. Promiň, že ti věnuju zrovna takovou kapitolu, ale... Taky píše příběh, takže se můžete potom kouknout na její příběh odvážná ❤️❤️❤️

Nevím, jak dlouho už tu jsem, ale zatím se mi nic nestalo. Dokonce jsem se mohla i vykoupat a dostala nové oblečení.

Právě přecházím po místnosti v upnutém triku a kraťasech a přemýšlím, proč tu vlastně jsem. Slyším, jak se otevírají dveře, a já k nim pouze obrátím hlavu a pokračuji v chůzi. Začala jsem si mnout ruce, když se Deren zastavil hned za dveřmi a sledoval mě. Nakonec jsem se zastavila přímo před ním.

„Jsi nervózní?" zeptal se, když jsme si stáli tváří v tvář. Pouze jsem přikývla a znovu začala chodit po místnosti sem a tam. Deren mě zase chvíli sledoval a pak udělal pár kroků a chytil mě za rameno. „Uklidni se," prohlásil a já se zastavila. Koukla jsem se mu do obličeje a v jeho výrazu viděla, že si užívá nadvládu, kterou nade mnou má.

Vytrhla jsem se z jeho sevření a začala řvát: „Proč jsem vlastně tady! Proč a kvůli komu tu jsem?" Podíval se na mě, jako bych byla mentálně postižená. „Jsi tu samozřejmě kvůli mně a proč? Abych si vzal to, co je moje a ty jsi mi to tehdy nedala," prohlásil, přistoupil ke mně, položil ruku na moje stehno a pomalu ji posunoval výš, až se dotkl mého citlivého místa.

Ucítila jsem jemné zachvění, ale skoro okamžitě jsem se odtáhla. Věděla jsem, co to pro mě znamená. Chce moje panenství, ale já nejsem ochotná mu ho dát. Chci o to přijít s člověkem, se kterým budu chtít a Deren to rozhodně není.

„Co když je pozdě?" zeptala jsem se a pokusila se s ním hrát hru. Přiblížil svůj obličej těsně k mému a zašeptal: „Nevěřím ti Amy." Přitiskl se na mé rty a surově mě chytil za zadek. Překvapeně jsem vypískla a vykulila oči. Začala jsem ho bušit do hrudi. On se však neodtáhl a přes zadek mě tvrdě plácl.

Věděla jsem, že nejsem schopná se mu ubránit, tak jsem napnula ruce podél těla, zaťala pěsti a zavřela oči. Chvíli jsem si to nechala líbit a pak to konečně přestalo. Beze slova se obrátil a odešel. Sesunula jsem se podél stěny na zem a začala brečet.

Uteklo několik dalších dní a já začala pomalu ale jistě propadat depresi. Deren do místnosti chodil častěji než dřív a pokaždé se na mě přisál jako klíště. Dnes jsem už zase chodila sem a tam po místnosti. Tentokrát jsem však nad ničím nepřemýšlela, pouze jsem chodila v kruzích, jako často plavou zlaté rybičky v kulatém akváriu.

Zastavila jsem se uprostřed místnosti a posadila se na zem. Začala se mi totiž motat hlava a bylo mi na zvracení. Nakonec jsem se položila na studenou podlahu a začala zpívat. (Píseň v médiích? Nevím, jestli to tak můžu nazvat, ale snad mě pochopíte.)

Rychle jsem se zvedla a při zpěvu začala pobíhat po místnosti a šíleně mávat rukama, abych ze sebe dostala tu frustraci. Vypadala jsem jako postižený lachtan. Když jsem si uvědomila, co dělám, zastavila jsem se, přestala zpívat a znovu se posadila na zem. Dala jsem hlavu do dlaní a začala brečet.

Když jsem se aspoň trochu uklidnila, zase jsem si stoupla a začala chodit po místnosti. Já už jsem fakt blázen. „Amy, musíš se uklidnit. Jsi tu jen pár dní, doufám, a ty hned vyšiluješ. Vždyť je to tvůj bývalý spolužák! Ten ti prostě nemůže ublížit. Nemůže," začala jsem uklidňovat samu sebe nahlas.

Já už jsem fakt blázen! Najednou se otevřely dveře a já zastavila všechny pohyby. Stála jsem tam v místnosti v tílku a obyčejné sukni a hleděla na muže, o kterém jsem se před chvílí ujišťovala, že mi neublíží. Zřejmě jsem se spletla.

Stál přede mnou jen v boxerkách a s bičíkem v ruce. Začala jsem cítit, jak se mi do očí hrnou slzy, ale chtěla jsem aspoň trochu vypadat silná. Začal se ke mně přibližovat a já udělala přesný opak – začala jsem před ním couvat. Když jsem se dotkla studené zdi, lekla jsem se.

Stál už u mě. „Ahoj zlato," řekl chlípně a přejel mi bičem po odhalené noze. Objevila se mi na těle husí kůže a já se zatřásla. „Ale no tak, přece se mě nebojíš," řekl se smíchem v hlase a bičem vyhrnul sukni. Jakmile lehká látka spadla zpět dolů, protože už nestačila na délku biče, začal s ním pohybovat dolů a zajel pod lem sukně.

Sukně mi ležela u kotníků a Deren mě sledoval svým úchylným pohledem. „Ježiš Amy, máš tak dokonalé tělo," prohlásil, když mi násilím sundal tílko a odhodil ho do rohu místnosti. Viděla jsem, jak se mu zvětšuje objem v jeho boxerkách a rychle odvrátila pohled.

Chytl mě za nahý pas a rychle přehnul přes koleno. Bez čekání mě praštil bičem přes zadek. Jemně jsem sebou škubla a zavřela oči. Cítila jsem další ránu, která byla o hodně silnější než ta předešlá. Z oka mi ukápla slza a dopadla na zem.

Chvíli to tak pokračovalo, až jsem cítila, že mám celý zadek v plamenech. Slzy mi tekly proudem a já hlasitě vzlykala. Najednou bolest ustala. Dvě silné ruce mě zvedly a já tam před ním najednou zase stála. A nebyla jsem jediná. Stála i jeho chlouba. Všiml si, že se dívám tím směrem a začal si stahovat boxerky.

Odvrátila jsem pohled. Nechtěla jsem to vidět. Cítila jsem, jak mě uchopil za ruku a tu položil na své přirození. Začal s ní jezdit nahoru a dolů. Nejdřív pomalu, ale stále zrychloval. Zrak jsem měla obrácený jinam a pro jistotu zavřené oči.

Trvalo to snad celou věčnost. Pohyboval mojí rukou nahoru a dolů a hlasitě hekal. „Amy!" zařval a já cítila, jak mi po ruce stéká teplá, mazlavá tekutina. Pustil moji ruku a ohnul se. Nejspíš si natahoval boxerky.

Slyšela jsem vzdalující se kroky a já konečně otevřela oči. Zastavil se u dveří a pohlédl na mě. „Obleč se Amy, nebo poruším své plány," řekl a odešel. Prohlédla jsem si svoji ruku a zkoumala bílou tekutinu, která mi pomalu stékala po zápěstí. Přišlo mi to nechutné. Nechtěla jsem se ničeho dotknout, dokud si ruku neotřu, a už vůbec ne svého oblečení. Nic vhodného však v místnosti nebylo.

Zvrátila jsem hlavu, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Čistou rukou jsem si stáhla kalhotky a ruku od jeho výstřiku do nich otřela. Když jsem měla dostatečně čistou ruku, kalhotky jsem rychle odhodila, co nejdál od sebe. Rukou jsem pro jistotu ještě rychle potřásla a došla si pro své oblečení. Oblékla jsem si tílko a nasoukala se do sukně. Byla jsem nesvá, že jsem na sobě neměla kus spodního prádla, ale čistá ruka mi za to stála... 

Tak další kapitolka. Nevěděla jsem, o čem vlastně tahle kapitola bude a nakonec vzniklo tohle. Doufám že aspoň trochu líbí. 😊
Možná dnes vydám ještě jednu kapitolu a pak přijde kapitola 35, která bude tak trochu speciální.
Máte se ještě na co těšit...
Miluji Vás 💙💙💙 (taky tak milujete modré srdíčka??? 💙💙💙)

Korekce 5.4.2021