Pan šéf - Dokončeno

Epilog

„Alex, slez z dědečka!" křikla jsem, když jsem vešla do místnosti. Hned se na mě podívala, rozběhla se a skočila mi do náručí. Rychle jsem ji zvedla a hned zase položila, protože jsem na sobě už měla šaty. „Díky že ji pohlídáš Viktore. Doufám, že nebude zlobit jako vždy," řekla jsem, když se Alex vrátila k Viktorovi.

Hodila na mě vražedný pohled a já se zasmála. Podívala jsem se na Viktora, který seděl v pohodlném křesle a kouřil oblíbený doutník. Nelíbilo se mi, že kouří před malou Alexis, ale nepovedlo se mi mu to vymluvit.

„Udělám to rád, vždyť máte výročí, a to nemůžete strávit hlídáním téhle malé rebelky," řekl a rozcuchal jí vlasy. Podívala jsem se nejistě na ty dva a oni se na mě ve stejnou chvíli obrátili také. Zavrtěla jsem jen hlavou, popadla kabelku, rychle políbila Alexis a vyběhla ze dveří.

Čekal tam na mě Aiden, který už netrpělivě chodil okolo tmavého auta. Když mě uviděl, zastavil se a počkal, až k němu dojdu. Rychle jsem ho políbila a nastoupila do auta. Sedl si na místo řidiče a vyjeli jsme.

Když jsme zastavili na první křižovatce, vytáhl z přihrádky jemný šátek a uvázal mi ho kolem očí. „Co děláš?" vypískla jsem překvapeně a jemně ho praštila přes jeho silnou ruku. „Chci, abys byla překvapená," odpověděl jednoduše a my jeli dál, já už se šátkem na očích.

Po chvíli jsem nedokázala určit, kde jsme, tak jsem se více opřela do měkkého sedadla a zavřela oči. Když jsme zastavili a Aiden mi jemně poklepal na ruku, otevřela jsem oči, i když jsem na nich stále měla šátek. Slyšela jsem, jak vystoupil a za chvíli mi pomáhal ven z auta.

Šli jsme po kamenné cestě a všude okolo nás bylo ticho, až na naše kroky. Cítila jsem jeho kůži na mé a nechala se jím vést. Najednou mě pustil a rozvázal mi šátek. Stála jsem před krásným, malým, dřevěným altánem, kde na stole hořely svíčky a stály talíře s jídlem.

Ruku v ruce jsme vyšli pár schůdků a společně usedli za stůl. Nejdřív ke mně přisunul hluboký talíř a odkryl jeho obsah. Moje oblíbená krémová polévka. Hned jsem ji začala jíst. Po chvíli Aiden odnesl prázdný talíř a vyměnil ho za jiný, kde byla bramborová kaše s kuřecím plátkem. Nic nóbl, ale spokojím se s tím.

Poslední byl moučník, medovník. Rychle jsme ho snědli a nasedli zpět do auta.

Jeli jsme asi deset minut, když jsme zastavili před velkou, honosnou budovou. „My jdeme do divadla?" vypískla jsem nadšením a doslova vyskočila z auta. Nadzvedla jsem si sukni a běžela směrem ke vchodu. Chvíli jsem stepovala na místě, než ke mně přišel Aiden a podal mi jeden z lístků. Rychle jsem si přečetla název představení a málem začala skákat radostí.

„Jak jsi sehnal lístky na Labutí jezero?" zeptala jsem se, ale když jsem k němu zvedla pohled, bylo mi vše jasné. Nastavil mi rámě a společně jsme vešli do budovy. Když jsme milé dívce dali naše lístky, začali jsme stoupat do schodů. Už jsem byla zvyklá, že vždy, když někam přijdeme, máme něco speciálního.

Otevřel mi dveře a já vešla do soukromého lóže, které bylo přímo naproti jevišti. Dvě sedadla vedle sebe, dřevěný stůl a skleničky se šampaňským. Aiden se hned vydal ke stolu a já se pohodlně usadila. Podal mi sklenici, posadil se vedle mě a představení začalo.

Když jsme po několika hodinách vycházeli z budovy, viděla jsem na Aidenovi, že potřebuje odreagování. Za ty léta, co jsme spolu, jsem se naučila lépe číst v jeho výrazech.

Nastoupili jsme do auta a já se na něj podívala. Seděl za volantem a startoval. Vyjeli jsme na silnici a já opatrně přesunula svoji ruku na jeho stehno. Vyděšeně se na mě podíval a já se jen potutelně usmála. Ruku jsem posunula o trochu víš a viděla napětí v jeho obličeji. Rychle trhl volantem a odbočil do jedné z postranních uliček.

Rychle rozepnul pás sobě i mě a sklopil sedadla. Měli jsme už vyzkoušené, že na takový typ činnosti je lepší si vlézt dozadu. Dávala jsem pozor na svoje šaty a zároveň se snažila o vášeň. Šaty ze mě naštěstí rychle sundal a já si oddechla.

Když už jsme byli unavení a zpocení, jen tak jsme si lehli vedle sebe a drželi se za ruce. Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi a rukou mu kroužila po hrudi. Aiden se natáhl, zmáčkl nějaké tlačítko, a střecha se začala otvírat. Měli jsme výhled na noční nebe plné hvězd a proudil nám dovnitř studený vzduch.

Leželi jsme takhle celkem dlouho, až jsem malém usnula. Aiden se zvedl, rychle se oblékl a sedl si zpět za volant. Počkal až se obléknu i já a vyrazili jsme zpět do rušné ulice.

„Čeká nás poslední zastávka a pak už pojedeme domů," řekl rychle a já se usmála. Rozhodla jsem se, že se po cestě prospím, a tak jsem zavřela oči. Nejdříve jsem slyšela zvuky aut a rušné ulice, ale pak jsem se propadla do hlubokého ticha.

Ucítila jsem jemný tlak na zádech a pod ohybem nohou a na kůži mě zastudil venkovní vzduch. Otevřela jsem oči a opatrně se protáhlá. „Ahoj šípková růženko," řekl žertovně Aiden a já se rozhlédla kolem sebe. Poznávala jsem prostředí kolem sebe.

„Proč jsme u naší chaty?" zeptala jsem se zmateně, ale neodpověděl mi. Nechala jsem se tedy dál nést až ke dveřím a tam mě položil. Opatrně je otevřel, mírně do mě strčil a dveře zase zavřel. „Co děláš?" zeptala jsem se, když jsem málem zakopla o své šaty, ale odpověď se mi hned dostavila.

Přiběhla ke mně malá růžová potvůrka a já za dnešní večer už podruhé nadšením vypískla. „To je mini prasátko!" řekla jsem a zvedla tu malou kuličku do náruče. „Víš, bylo mi líto, když Peggy umřela a věděl jsem, že jsi ji měla ráda. Začal jsem tedy přemýšlet, jaký zvířátko ti koupím a všiml jsem si, že máš ráda tahle malá stvoření, tak jsem ti jedno pořídil. Mimochodem, je to holka," řekl a já se k němu rychle otočila a spolu s ní Aidna objala.

„Je úžasná! A bude se jmenovat Lotte, jako Charlotte," rozhodla jsem a my se vydali zpět k autu.

Vešli jsme do domu ruku v ruce. V náručí jsem držela Lotte, zabalenou v Aidenově saku. Procházeli jsme chodbou směrem k obývacímu pokoji, ve kterém se svítilo. Otevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř. Viktor seděl stále v tom samém křesle a Alex mu ležela na klíně, zabalená v jeho saku. Nad tím pohledem jsem se pousmála. Pustila jsem Aidna a opatrně k nim přišla. Uhladila jsem své holčičce vlasy, dala pusu na čelo a sedla si k nim na zem, s hlavou položenou o opěradle křesla. Nejspíš jsem taky usnula, protože když jsem ráno otevřela oči, po obýváku pobíhala Lotte a Alex ji nadšeně pozorovala... 

Tak poslední kapitola, teď bude už jen poděkování a pak prostě konec. 😭😭😭

Korekce 5.4.2021