Pan šéf - Dokončeno

Tajemství

Vzbudila jsem se a rozhlédla se po svém nemocničním pokoji. Aiden seděl na židli vedle postele a spal. U druhé strany postele seděla Lucy a hladila spící Peggy.

„Jak ses vyspala?" zeptala se, když si všimla, že jsem vzhůru. „Ušlo to," řekla jsem a natáhla ruku v sádře směrem k Peggy. Ta se hned probrala a olízla mi prsty.

Měla jsem spoustu malých zranění, ale nejhorší byla pohmožděná žebra a zlomené zápěstí, které ani nevím, kdy jsem si zranila. Pohlédla jsem na druhou stranu postele, kde seděl Aiden, který měl rameno zahaleno v několika vrstvách obvazů. Zbytek hrudi měl odhalenou a na sobě měl jen tepláky.

Když jsem se poprvé vzbudila seděl tu také a já se ho lekla. Pak jsem si všimla jeho ramene a on mi řekl, že má pokoj hned vedle, ale většinu času tráví u mě. Přišlo mi to milé.

Dneska je to přes týden, co jsem se vrátila zpět do „civilizace". Za ten týden jsem měla čas přemýšlet. Ten den, co mě sem Aiden dovezl tu byla i policie. Nejdřív vyslechli Aidna, protože mě vláčeli po všech možných vyšetřeních. Měla jsem však možnost vyslechnout Aidnovu verzi příběhu a ochotně jsem ji potvrdila.

Nedokázala jsem říct, že mě v podstatě unesl on. Měla jsem však v plánu se za svoji mlčenlivost dozvědět pravdu. Celý týden jsem vymýšlela různé scénáře, ohledně toho, co ho mohlo vést k mému únosu...

Konečně mě pustili domů. Od nemocnice jsem šla ruku v ruce s Aidnem a nasedla do jeho auta.

„Kam jedeme?" zeptala jsem se ho z místa spolujezdce. Lucy sice věděla, že mě dnes pustili, ale slíbila, že ještě pár dní pohlídá Peggy, než se vzpamatuju. Měli jsme tedy s Aidnem čas na sebe. „Myslel jsem, že bychom se mohli někde stavit na jídle, pak jeli ke mně domů a zítra šli společně do práce," odpověděl mi a já přikývla.

Sedli jsme si v malé restauraci naproti sobě a hned k nám přišel mladý číšník. „Máte vybrané pití?" zeptal se a my jsme si objednali. Když nám pití přinesl, objednali jsme si jídlo a já pohlédla na Aidna. „Když jsem byla v nemocnici, hodně jsem přemýšlela. O tom, co se stalo, ale hlavně, jak se to stalo. Polici jsem potvrdila tvoji verzi příběhu, ale chci vědět pravdu," řekla jsem po chvíli.

„Víš Amy. Já to nechtěl udělat, ale vydíral mě. Zjistil, že pro mě pracuješ a začal mi vyhrožovat! Bál jsem se, tak jsem splnil jeho požadavky, ale pak jsem začal strašně litovat, tak jsem se tě pokusil zachránit a vyšlo to," řekl mi a já v jeho tváří hledala náznak lži. Zjistila jsem, že je velmi dobrý herec. „Nelži. Viděla jsem pár emailů a pak jsme se o tom s Derenem dokonce bavili. Nikdo ti nevyhrožoval a ty jsi dokonce dostal zaplaceno za to, že jsi mě unesl. A já chci vědět proč," řekla jsem naštvaně přes celou místnost.

„Nemluv tak nahlas," řekl naštvaně. „Nemusím ti to říkat," dodal. „Fajn!" prohlásila jsem, zvedla se od stolu a začala odcházet. Pevně mě chytl za ruku a otočil směrem k sobě. „Kam jdeš?" zeptal se a stále pevně mě držel za zápěstí. „Když ty mi nemusíš říkat, proč jsi to udělal, já nemusím kvůli tobě lhát. Jdu na policii," odpověděla jsem mu a snažila se dostat z jeho sevření.

„Nechoď!" řekl a vypadal zoufale. „Všechno ti řeknu, ale ne tady. Teď se v klidu najíme," dodal a jemně mě k sobě přitáhl. Pustil moje zápěstí a omotal ruce okolo mých boků. Chvíli jsem tam stála a pak jeho ruce odstrčila. „Fajn," dodala jsem, když jsem si sedala.

Během hodiny jsme nastupovali do auta a vyrazili pryč od restaurace, kde jsme se právě najedli. „Tak?" řekla jsem netrpělivě po chvíli jízdy. „Nikdo o tom neví, kromě nejbližších známých. Je to velké rodinné tajemství. Slíbíš mi, že to nikomu neřekneš?" zeptal se. Chtěla jsem se dovědět pravdu za každou cenu, tak jsem jednoduše přikývla. Dál jsme jeli mlčky.

Zastavili jsme u velkého rodinného sídla a vystoupili. „Myslela jsem, že jedeme k tobě," řekla jsem, když auto zamkl. Chytl mě za ruku a vedl ke dveřím. „Tady jsem v podstatě taky doma," dodal a dveře otevřel. Vešli jsme do draze zařízené chodby, kterou jsme rychle prošli. Ocitli jsme se v moderní kuchyni, kde si Aiden naplnil skleničku vodou a najednou ji vypil.

Chytl mě zase za ruku a vedl domem. Zaklepal na jedny ze dveří, a ještě, než je otevřel, se podíval na mě. „Doufám, že to pochopíš," řekl a zvedl moji hlavu, abych se mu dívala do tváře. Rychle mě políbil na rty a vešel do místnosti.

V místnosti stál postarší muž, který vypadal velmi upraveně. „To je ta dívka?" zeptal se, když se otočil k nám a všiml si mě. „Ano, to je ona. Mohl by ses jí prosím představit?" zeptal se Aiden a já se na něj zvláštně podívala. Proč mi ho nepředstaví on?

„Dobrý den slečno, jsem Viktor Digory, Aidenův otec," řekl a podal mi ruku. „Dobrý den, já jsem Amy Wilson, Aidenova osobní asistentka," představila jsem se i já a rukou mu potřásla. Usmál se na mě a řekl: „To já samozřejmě vím."

„A co děláš tati?" řekl Aiden a já se na něj nechápavě podívala. „Jsem obchodník," řekl Viktor a já se otočila zpět na něho. „Co děláš doopravdy," dodal Aiden a teď se na něj nechápavě podíval on. Koutkem oka jsem viděla, jak Aiden kývl hlavou a Viktor se zhluboka nadechl.

„A taky jsem mafiánský boss. A tady Aiden je taky člen." dodal Viktor a já pustila jeho ruku, kterou jsem celou dobu držela. Začala jsem couvat a přesouvala pohled mezi němi. Otevřela jsem dveře a vyběhla na chodbu, která mě po mém zjištění děsila. Slyšela jsem za sebou kroky a pokusila se zrychlit.

Vyběhla jsem do chladné noci a zastavila se. Pršelo. Někdo se dotkl mého ramene a otočil mě k sobě. Jeho teplé rty se přitiskly na mé a já zavřela oči. Cítila jsem studenou vodu, jak stéká z mých vlasů a jeho silné ruce mě objaly a jemně přizvedly.

„Nikdo jiný, než ty to neví a ani jsi to vědět neměla. Mě samotnému se to nelíbí, čeho jsem součástí, ale už se tak stalo a mě to pomohlo při plnění mého snu. Mám úspěšnou firmu, dost peněz a poznal jsem tebe," řekl, když se od mých rtů odtáhl. Podívala jsem se mu do tváře, po které stékala dešťová voda.

Ani chvíli jsem nečekala a políbila ho. Ještě pevněji mě objal a po chvíli jsme společně vešli zpět dovnitř... 

Další kapitola, kde se v podstatě nic nestalo. Dochází nápady, když jsem došla k události, kterou jsem měla vymyšlenou od začátku. Snad mě ještě něco napadne 😊. Když jsme u těch začátků, přihlížela jsem si první kapitoly a ty chyby co tam jsou... Snad je to teď lepší. 😂

Korekce 5.4.2021