Pan šéf - Dokončeno

Poslední kapitola a rozloučení

Seděla jsem v křesle, pozorovala Alex, jak si hraje se svým malým bratrem a Lottie pobíhala nadšeně okolo nich. Pomalu jsem se zvedla a nenápadně vyšla z pokoje. Procházela jsem dlouhou chodbou a poslouchala zvuk svých podpatků.

Otevřela jsem dveře od Aidnovi pracovny a uviděla svého manžela, jak sedí skloněný nad hromadou papírů. Zvedl pohled od stolu a zahleděl se na mě. Měla jsem na sobě lehké letní šaty, které dosahovaly těsně ke kolenům. Udělala jsem k němu pár kroků a on se rychle zvedl a já mu vběhla do náruče. Dal mi lehkou pusu na tvář a zatočil se mnou ve vzduchu.

„Kdy to budeš mít hotové?" zeptala jsem se, když mě položil na zem. S povzdechem se otočil a sedl si zpět za stůl. Stoupla jsem si k němu a zezadu ho objala. Zahleděla jsem se do všech těch papírů a taky si povzdechla. Vzala jsem si židli a přisunula ji ke stolu tak, abych mohla pracovat. Aiden se na mě zvláštně podíval a já jen pokrčila rameny.

„Čím dřív to dokončíš, tím dřív přijde překvapení," řekla jsem jednoduše a on se hned vrátil k práci. Včera ráno jsem mu totiž prozradila, že pro něj mám překvapení a že mu ho dnes večer řeknu. Teď už byli čtyři hodiny odpoledne a mě už to nekonečné čekání nebavilo. Vzala jsem do ruky první papíry a začala je pročítat. Byli to nějaké smlouvy Aidenovy firmy a jedné společnosti, která chtěla prodat svůj výrobek. Přepočítávala jsem čísla, zisky, jestli je to výhodné nebo ne.

Prozkoumala jsem několik papírů, až jsme spolu s Aidnem projednali poslední smlouvu. Podívali jsme se na sebe a s úsměvem jsem se zvedla. Založili jsme vše na svoje místo a ruku v ruce jsme vyšli z jeho kanceláře. Když jsme se blížili k obýváku, slyšeli jsme radostné výkřiky našich dvou dětí. Znovu jsem se usmála a pustila Aidenovu ruku, abych do obýváku vešla jako první a mohla si v klidu sednout do křesla, o které se s Aidnem vždy hádáme. Je totiž nejpohodlnější.

Když dovnitř vešel i Aiden a všiml si, kde sedím, podíval se na mě s hravým úsměvem. Rozešel se přímo ke mně a sedl si mi do klína. Začala jsem se smát, ale věděla jsem, že si rychle musí přesednout. „Zlato, pokud ze mě neslezeš, nebude žádný překvapení," řekla jsem a on se rychle zvedl a přesedl si na gauč. Malý Daniel se ke mně obrátil, zanechal hračky a rozběhl se mým směrem. Sevřela jsem ho v pevném objetí a zabořila mu tvář do vlasů. Po chvilce jsem cítila, jak si ke mně sedla i Alex a hned po ní mě zezadu objal Aiden. Milovala jsem takové okamžiky.

Po chvilce jsem prohlásila, že je čas večeře a všichni jsme se společně vydali do jídelny. Posadili se ke stolu a já začala do talířů nandávat porce těstovinového salátu se sýrem. Postavila jsem jídlo před svoji rodinu a posadila se vedle malého Dana, který už se natahoval po vidličce. Podala jsem mu ji do ruky a čekala, jestli skončí většina jídlo v jeho puse nebo všude po stole. Sama jsem do rukou vzala příbor a začala jíst.

Když jsme všichni dojedli, vydali jsme se zpět do obýváku, kde jsme jako každý večer seděli u krbu a vyprávěli si příběhy nebo novinky. A já vždy určovala pořadí. Když jsme se usadili u krbu na zem a Dan si sedl na mé nohy, poprosila jsem ho, aby začal. Začal vyprávět o snu, který se mu tu noc zdál. Bylo tam spoustu dinosaurů a on na nich jezdil a trávil s nimi svůj čas.

Když dovyprávěl, zatleskali jsme a já poprosila Alex, aby pokračovala. Většinou nám vyprávěla, co se ten den stalo ve školce, ale dnes byla sobota a ona si celý den hrála se svým bratrem a Lottie. Schválně jsem ji vyhledala pohledem a našla ji spící v rohu místnosti. Obrátila jsem pozornost zpět na Alex, která začala vyprávět jeden z příběhů, které si sepisuje do sešitu, který dostala letos k narozeninám. Má bujnou představivost po otci.

Když dovyprávěla, nemusela jsem ani pobízet Aidena, aby se chopil slova a automaticky navázal na Alexin příběh. Vždy mě fascinovalo jeho vyprávění. Dokázal vymyslet příběh na jakékoliv téma. Když jsem byla poprvé těhotná a čekali jsme Alex, vyprávěl jí příběhy o princeznách a vílách. Když jsem čekala Daniela, vyprávěl mu příběhy o rychlých autech. Milovala jsem ty večery, kdy jsem ležela v posteli a Aiden ležel vedle mě a vyprávěl příběhy mému břichu.

Ani jsem si nevšimla, že Aiden už dovyprávěl, dokud mě do ramene nešťouchl Daniel. „Maminko, už jsi na řadě," dodal tím nejroztomilejším hláskem na světě a já se musela usmát. Zhluboka jsem se nadechla a připravila se na to, říct jim tu novinu. „Včera ráno jsem vašemu tatínkovi oznámila, že pro něj mám překvapení. Překvapení to bude i pro vás. Jsem znova těhotná," řekla jsem konečně a viděla, jak Aidenovi spadla čelist. Vykulil na mě oči, ale po chvíli se vzpamatoval a vrhnul se na mě. Sevřel mě v silném objetí a dlouze mě políbil.

Strašně moc ho miluji. 

Tak, oficiálně prohlašuji, že tohle už je opravdu poslední kapitola a já se loučím s tímto příběhem. Chtěla jsem se vás zeptat, jestli byste stáli o to, abych si založila blok a psala tam info o knihách a nápadech. Prostě co mě zrovna napadne. ☺️☺️☺️

Korekce 5.4.2021