Pan šéf - Dokončeno

Tajné schůzky

Dalších pár týdnů se stále nic nedělo. Porada stále nepřicházela, a to už byl téměř konec měsíce. Seděla jsem jako vždy ve své kanceláři a vyplňovala nějaké papíry, když se najednou ozvalo na mé dveře zaklepání. „Odcházím na oběd. Chceš něco přinést?" zeptal se Aiden po tom, co jsem řekla dále. Ani jsem nevzhlédla od papíru a pouze zakroutila hlavou na nesouhlas.

„Až to dodělám zajdu si pro něco k snědku" řekla jsem, když jsem slyšela jeho kroky blížící se k mému pracovnímu stolu. Zastavil se, chvíli čekal, a aniž by něco řekl, obrátil se a odešel. Ve dveřích se ještě zastavil, otočil se ke mně a řekl: „Ještě něco. Čekám důležitý hovor, takže kdyby někdo volal, řekni ať zavolá tak za hodinu. Díky," S těmito slovy odešel a já zůstala sama.

Vrátila jsem se zpátky k papírům. Asi za pět minut se rozezvonil telefon ve vedlejší místnosti. Povzdechla jsem si, zvedla se a hovor zvedla. Ze sluchátka se ozval hlas postaršího pána, který měl v plánu si domluvit schůzku. Řekla jsem mu, že ředitel odešel a má zavolat později, okolo půl druhý. Zavěsila jsem a vrátila se do své kanceláře. Oddechla jsem si, že teď se budu moci zase věnovat své práci a dřív odejít na oběd. Během dvou minut se telefon rozezvonil znovu.

Naštvaně jsem se zvedla a telefonát rychle vyřídila. Když jsem zasedala zpátky k práci, telefon se ozval znovu. Vzala jsem všechny papíry ze svého stolu, a i s nimi odešla do vedlejší místnosti. Sluchátko jsem znovu zvedla, a přitom se snažila něco zapisovat do formulářů, které jsem rozhodila po celém jeho pracovním stole. Vyřídila jsem další dva telefonáty, během chvíle dokončila práci a začala se balit na oběd. Všechny vyplněný papíry jsem nechala na stole, i když jsem věděla, že až přijde Aiden, tak nebude nadšený. Sjela jsem výtahem do recepce a tam ho potkala. Kývl na pozdrav a nastoupil do výtahu. O zaplněným stolu v jeho kanceláři jsem mu neřekla a rychle mířila k východu.

Tam jsem potkala Lucy. „Ahojky, co tu děláš? "zeptala jsem se jí, když jsem k ní zamířila. Překvapeně se na mě podívala, ale pak se usmála a objala mě. Objetí jsem jí oplatila a když jsem se odtáhla, tázavě jsem se na ní podívala. „Byla jsem s Aidnem na obědě," odpověděla mi jednoduše a zapnula si kabát. Hlavou se mi začalo honit milion myšlenek. Co sakra dělala moje nejlepší kamarádka s mým šéfem na obědě? Nechápu. Vrhla jsem na ní nechápavý pohled: „To mi budeš muset vysvětlit. Vadilo by ti, kdybys semnou šla taky na oběd? Chtěla bych to s tebou probrat ještě za čerstva." Jen přikývla a vyšla se mnou na ulici.

Celou cestu do nedaleké restaurace ani jedna neřekla jediné slovo. Když jsme si sedli a objednali si, hodila jsem na ní tázavý pohled a pronesla otázku, která se mi celou cestu sem objevovala v hlavě: „Proč jsi byla s mým šéfem na obědě?" Byla zticha a nejspíš hledala správnou odpověď, dívala se do země a hrála si s prsty, což pro mě bylo znamení, že je nervózní.

„No. Víš," začala, „Tohle nebylo poprvé. Dejme tomu, že jsme někde byli tak potřetí?" Podívala se na mě a doufala že mi její odpověď stačí. Protočila jsem očima, ale snažila jsem se to vypustit z hlavy. Zrovna nám přinesli pití, když se mě Lucy zeptala, co všechno jsem za dnešek už v práci udělala a snažila se tím odvést řeč na jiné téma.

„Papíry, papíry a znovu papíry," řekla jsem s úsměvem. Taky se na mě usmála, podívala se do jídelního lístků a začala si vybírat moučník. Já jsem si začala vybírat polévku. Objednala jsem si česnečku a čekala, až mi ji přinesou. Mezitím, co Lucy uždibovala ze svého medovníku, já jsem jedla polévku a přemýšlela nad hlavním jídlem. Nakonec jsem si vybrala zapečené noky se sýrovou omáčkou. Když jsem se najedla, vyrazili jsme obě dvě směrem do mé kanceláře.

„Nechceš jít se mnou nahoru a dát si kafe?" zeptala jsem se jí, když jsme vcházeli do hlavní haly. „Klidně," odpověděla a následovala mě do výtahu, kterým jsme vyjeli do nejvyššího patra a zamířili do mé kanceláře. Otevřela jsem dveře a uviděla Aidna, jak se probírá papíry, které jsem nechala na jeho stolu. Naznačila jsem hlavou Lucy, že má jít ke mně do kanceláře a já vyrazila směrem k Aidnovi. Stoupla jsem si k jeho stolu a začala sbírat papíry. Aiden zvedl hlavu od všech těch listů a podíval se na mě: „Dobrá práce. Nevěděl jsem, že to zvládnete tak rychle."

Tázavě jsem na něj pohlédla a dál rovnala papíry do úhledných komínků. „Děkuji," řekla jsem potichu. Vzala jsem všechny své věci a odešla za Lucy do vedlejší místnosti. Položila jsem papíry na stůl a sedla si, Lucy stála u okna a dívala se na dění pod sebou. Vždycky milovala výšky. Když se otočila a sedla si na křesílko v rohu místnosti, zvedla jsem se a šla dát vařit vodu na kávu. Voda začala pomalu vařit a já šla zaklepat na Aidna.

„Nechcete kafe?" zeptala jsem se, když jsem stála ve dveřích a on na mě upíral své zvědavé oči. Jen přikývl a vrátil se k práci. Zalila jsem tedy tři šálky kávy a dala je na podnos. Myslela jsem, že jen odnesu do vedlejší místnosti, ale zrovna se otevřeli dveře a Aiden vešel do mé kanceláře. Podíval se na mě a pak stočil pohled k Lucy a hned k ní zamířil. Sedl si na druhé křeslo a začal si s ní povídat. Já jsem položila tác na stolek před ně a přišoupla si svoji židli od pracovního stolu k nim.

Když jsem si k nim konečně přisedla, něčemu se smáli. Nechápavě jsem se na ně podívala a začala upíjet ze svého šálku. Konverzace pokračovala a já jsem se do ní málokdy zapojila. Poslouchala jsem, jak se spolu ti dva baví, smějí se a až s údivem jsem pozorovala, jak moc si rozumí a kolik mají společných témat. Kdy se tak sblížili? Během půl hodiny jsme všichni dopili a já šla Lucy vyprovodit ven, protože už musela jít. V hlavní hale jsem se s ní rozloučila a vrátila se zpět do kanceláře.

Když jsem procházela přes ředitelovu kancelář, oslovil mě Aiden: „Lucy musí chodit častěji," začal, „už dlouho jsem se takhle upřímně nezasmál. Myslím teda v práci. Ona je vždycky taková," dořekl a vrátil se zpátky k práci. Myslela jsem, že ještě něco dodá, ale neřekl nic. Odešla jsem tedy do své místnosti a tam se snažila zabavit na zbytek pracovní doby. Nemohla jsem však z hlavy vyhnat obrázek těch dvou...

Další kapitola na světě. Jak se líbí? Zítra odjíždím na školní výlet na vodu, tak třeba se tam najde chvilka na psaní. Uvidíme 😀

Korekce 27.4.2020