Pan šéf - Dokončeno

Rozhodnutí

Kapitolku věnuji bartka, která mi dokázala zlepší náladu. Také píše příběh který má málo přečtení, ale také velký potenciál!

Z pohledu Aidna:

Nevěřím, že jsem to opravdu udělal. Cestou od staré továrny jsem byl tak mimo, že jsem málem narazil do jiného auta. Naštěstí jsem dojel v pořádku zpět do města a vystoupil i s jejími věci z auta.

Vešel jsem do budovy, kde se nacházel její byt. Vytáhl jsem kopii jejího klíče, který jsem si nechal udělat, z kapsy saka a odemkl byt. Otevřel jsem dveře a hned mě do nosu udeřila známá vůně, její vůně. Vešel jsem dál do bytu a dveře zavřel.

Kabát jsem pověsil na věšák a tašku hodil na gauč v obýváku. Chtěl jsem zase co nejrychleji odejít, ale najednou se ke mně přiřítila malá chlupatá koule. Peggy.

Začala po mně skákat a točit se do kolečka. Podrbal jsem ji za uchem a vzpomněl si na fotku Amy s ní. Amy na ní měla moje oblečení. Už dlouho se mi to nestalo, ale píchlo mě u srdce. „Ahojky," řekl jsem jí a ona se otočila a s vrtícím ocáskem někam odběhla. Šel jsem za ní a za chvíli uviděl prázdné misky na jídlo a pití. Zastavila se u nich a se stále vrtícím ocáskem se na mě dívala.

Rozhlédl jsem se po místnosti, až jsem zahlédl psí granule. Trochu jsem jich do misky nasypal a ona se na ně hned vrhla. Ještě jsem jí doplnil misku vodou a odešel.

Asi o tři hodiny později Lucy zavolala na policii, že její nejlepší kamarádka zmizela. Hned poté zavolala mě.

„Ahoj Aidne, není Amy u tebe?" zeptala se hned, jakmile jsem jí hovor přijal.

„Není. Stalo se něco?" odpověděl jsem a snažil se znít zděšeně.„Zmizela," řekla, ale to jsem já už dávno věděl.„Ví o tom už policie?" začal jsem vyzvídat.„Ano. Zavolala jsem jim to před chvílí a pak mě napadlo, že by mohla být ještě v práci, ale přišlo mi divné, že tu má věci. Peggy měla dokonce doplněné misky!" řekla a rozbrečela se.Začal jsem ji uklidňovat a za pár minut hovor ukončil...

Policisté začali vyšetřování. Sejmuli v bytě otisky a hned jak tam našli i moje, si mě pozvali na stanici. Vysvětlil jsem jim, že jsem jí v práci podával věci, a tak to dál neřešili, protože moje otisky našli jen na tašce s kabátem. Na jejích klíčích byli pouze její otisky a nikoho zřejmě nenapadlo sejmout otisky z pytle s granulemi.

Pátrání trvalo už několik dni a já se nemohl zbavit pocitu viny. Rozhodl jsem se zajít za otcem. V pátek po práci jsem zamířil k otcově domu. Je to honosné sídlo za městem. Cesta byla nekonečně dlouhá.

Zaklepal jsem na dveře do otcovi kanceláře a vešel dovnitř. Okolo jeho pracovního stolu postávali dva muži a podávali mu kufřík s penězi. Otec ho rychle otevřel, peníze přejel pohledem, a kufr zase zavřel. Pohybem ruky jim naznačil, že mají opustit místnost a zůstali jsme tu sami.

„Ahoj tati," pronesl jsem krátce a posadil se na křeslo před stolem. „Ahoj synu. Slyšel jsem, že se ztratila jedna tvoje zaměstnankyně. Doufám, že se o naši rodinu nezačnou zajímat," řekl a pohlédl na mě. Začal jsem si pod stolem mnout ruce tak, aby si toho nevšiml.

„Právě proto tu jsem. Bylo mi zaplaceno za to, abych ji unesl a předal do jeho péče. Ale..." nedořekl jsem. „Myslel jsem, že se o takové věci nezajímáš," pronesl otec s vážnou tváří, „Kdybych to věděl, mohl jsi pracovat pro mě jako tvůj starší bratr."

„Nejsem jako bratr. Teď lituju toho, co jsem udělal, protože ona..." začal jsem a přemýšlel, co říct dál. „Ona je moje," prohlásil jsem nakonec a položil ruce na stůl.

„Pokud je tvoje, nevidím v tom žádný problém. Prostě si ji vezmi," řekl můj otec a opřel se ve svém křesle. „Není to tak jednoduché," prohlásil jsem.

„Synu, patříš do mafiánské rodiny a já, tvůj otec, tu všechny vedu. Je to jednoduché. Pokud je tvoje, máš na ni nárok," řekl, odněkud vytáhl doutník a zapálil si ho. Naposledy jsem na něj pohlédl a bez jediného slova odešel.

V noci jsem moc dlouho nespal, protože jsem na to musel pořád myslet. Ráno jsem byl unavený, přesto jsem nasedl do auta a jel směrem k práci. Tam jsem však nebyl dlouho. Vyřídil jsem nezbytné papírování a znovu seděl v autě. Tentokrát jsem zastavil před budovou, kde bydlela Lucy a zazvonil na ní. Z okna vykoukla její hlava a za chvíli už jsem si vyzouval boty v chodbě.

„Vypadáš hrozně," řekl jsem místo pozdravu a ona se na mě nenávistně podívala. „Taky nevypadáš nejlíp," oplatila mi a sedla si ke stolu. Omotala prsty okolo hrnečku s kafem a napila se. „Taky jsi nespal?" zeptala se vzápětí a já pouze přikývl. „Kdo to mohl udělat?" řekla zoufale a v oku se jí udělala slza. Pohlédl jsem na své ruce, které jsem měl položené na klíně. „Nevím," řekl jsem po chvíli přemáhání, abych se udržel a neřekl jí to.

Asi hodinu jsme si povídali a pak už jsem musel jít. Za tu hodinu jsem vymyslel plán. Zítra je sobota a já získám svojí Amy zpět. 

Nová kapitola je tu. Omlouvám se, že nevyšla dřív, ale měla jsem osobní problémy, tak jsem neměla náladu psát. Teď se to ale zlepšilo a já konečně dopsala část. Původně měla končit jinak, ale rozhodla jsem se, že to ukončím takhle a zbytek napíšu do další kapitoly 😉.

Korekce 5.4.2021