Pan šéf - Dokončeno

Speciál za 70000

Seděl jsem za svým pracovním stolem a sledoval odcházet už několikátou uchazečku na post sekretářky. Pohlédl jsem na obrazovku svého monitoru, kde jsem viděl, co se děje před mou kanceláří. V jeho rohu jsem měl přilepenou fotku, dívky, která tu už dávno měla být. Najednou jsem zahlédl, jak tam vchází někdo nový a poznal v ní dívku, na kterou jsem čekal. Upravil jsem si sako a vydal se ke dveřím.

„Je tu Amy Wilsonová?" zeptal jsem se, a když vyskočila že židle, otočil jsem se a vrátil se zpět do kanceláře. Když vešla do místnosti, seděl jsem už za svým stolem. Vybídnul jsem ji, aby se posadila a ona tak učinila. „Proč provádíte pohovory sám?" zeptala se a já se na ni podíval. „Proč vás to zajímá?" zeptal jsem se na oplátku přísně. V jejích očích jsem zahlédl strach a viděl, jak si mě celého prohlíží.

„No... Ve většině firem je nějaký zaměstnanec, co tohle dělá," řekla nejistě. „Chci si být jistý, že jsou moji zaměstnanci dokonalý. Dokonalý zaměstnanci třeba chodí včas," řekl jsem a poukázal na její pozdní příchod. Opřel jsem se v židli a všiml si, že ona sklopila pohled do země. V hlavě jsem se smál tomu, že se zrovna zeptala na to, proč vedu pohovor sám, protože to opravdu je poprvé, ale jen kvůli ní.

„Moc se omlouvám, já..." začala, ale já ji rychle přerušil. „Teď to řešit nebudeme. Přejdeme k pohovoru. Já se jmenuji Digory. Aiden Digory. Vy, pokud se nepletu, jste Amy Wilsonová. Máte vystudovanou vysokou školu ekonomickou. Proč jste si zrovna vybrala tento post, když máte na vyšší postavení?" odříkával jsem informace, které jsem o ní zvládl získat. Dlouhou dobu přemýšlela, jak odpovědět na moji otázku. To ještě neví, co mám v plánu.

„No... Vždycky jsem chtěla pracovat v této společnosti, jinak bych na ekonomii nikdy nešla," odpověděla po chvíli. „Řeknete mi, jaká v ročníku jste byla?" zeptal jsem se, i když jsem to samozřejmě věděl. V životě bych nenabízel post své osobní asistentky někomu, kdo nebyl jeden z nejlepších z ročníku, což samozřejmě tahle slečna je.

Dlouhou dobu jsem čekal na její reakci, ale ona pouze seděla a hleděla před sebe. „Slečno Wilsonová? Jste tu stále, nebo vás unesli mimozemšťani?" zeptal jsem se se smíchem, i když to vůbec nebylo vtipné. Ona dál jen seděla a po chvíli se předklonila a začala zhluboka dýchat do svých dlaní. Bylo na ní vidět, že je jí špatně. „Promiňte, musím na vzduch," řekla náhle a zvedla se že židle. Zvedl jsem se s ní a sledoval, jak jde ke dveřím. Nohy se jí začaly motat a musela se opřít o zeď. Celou dobu jsem šel pomalu za ní a sledoval ji.

Chvíli byla opřená o zeď a zhluboka dýchala. Narovnala se a pomalu se otočila, ale to neměla dělat, protože se zhroutila přímo do mé náruče. Prohlédl jsem si její obličej a viděl v něm něco překrásného. Opatrně jsem ji zvedl do náruče a vydal se s ní ven z kanceláře. Když se mi podařilo otevřít dveře, všiml jsem si, že má Amy otevřené oči a všímá si udivených pohledů ostatních. Já jsem šel jednoduše dál. Nastoupil jsem do výtahu a vystoupil v dolním patře. Když si mě všimla recepční, rychle ke mně přispěchala.

„Co se stalo?" řekla zmateně, když jsem pokládal Amy na jedno z křesílek. „Netuším. Zavolejte před vchod rychlé auto s řidičem," odvětil jsem a začal prohlížet Amyinu kabelku. Vytáhl jsem její mobil a po chvíli se mi ho podařilo odemknout. Podíval jsem se na výpis volání a zvolil poslední volané číslo, nějaká Lucy.

„Amy?" ozvalo se z mobilu a já se nadechl. „Dobrý den. Jsem Aiden Digory a vaše známá se tu zhroutila. Předpokládám, že víte, že tu byla na pohovoru a potřeboval bych, abyste se co nejdříve dostala do nemocnice Rockefeller University, budu tam na vás čekat," řekl jsem a poté, co mi odpověděla, jsem zavěsil. Odnesl jsem Amy do auta a vyrazili jsme do nemocnice. Jakmile jsme tam dorazili, donesl jsem Amy dovnitř a oni ji hned odvezli na pokoj.

Seděl jsem na recepci a čekal, až přijde dívka, která se jmenuje Lucy. „Aidene?" řekla jedna dívka, která se zastavila vedle mě. „Ano?" řekl jsem a postavil se. Pohlédla mi do tváře a náhle mě objala. Když se odtáhla, řekla: „Co je s ním? Kde je?" „Nevím, ale snad se to brzy dozvíme," odpověděl jsem jí a znovu se posadil.

„Pane Digory, udělali jsme pár základních vyšetření a zjistili, že slečna Wilsonová je lehce podvyživená a kvůli tomu zkolabovala. Dozvěděli jsme se to naštěstí včas. Teď si ji můžete odvést domů a dbát na její jídelníček. Musí jíst pravidelně," řekl doktor, když přišel s deskami na chodbu za námi. Společně s Lucy jsme Amy přemístili zpět do auta a Lucy nadiktovala řidiči adresu. Musím zjistit, co se vlastně stalo... 

Takže speciální kapitola za 70000 přečtení. Wau! Vím, že teď už je to okolo 75000, ale snad vám to nevadí. Většina z vás poznala, že tento speciál je kapitola Den D, ale z Aidenova pohledu. ☺️

Korekce 5.4.2021