Pan šéf - Dokončeno

U něj doma

„Proč nepojedeme do kanceláří?" zeptala jsem se zmateně. „Rozhodl jsem se, že dnes budeme pracovat tady. Musíme se připravit na zítřejší poradu," řekl s klidem a dál jedl svoji snídani. „Jakou poradu?" zeptala jsem se, tentokrát už s větším klidem. Vzal si další kousek a pak řekl: „Dosnídáme a pak ti to řeknu v pracovně."

Pouze jsem mu přikývla a začala rychle jíst. Poté, co jsem do pusy dala poslední sousto, on už stál u dveří a čekal na mě. Odnesla jsem talíř do myčky, objala Jasmine a chtěla jít za ním, ale Jasmine mě chytila za ruku. S otázkou v očích jsem se na ní podívala.

„Půjč si klidně nějaké mé oblečení, nebudeš v tomhle sedět celý den," řekla a sjela mě pohledem. Přestože jsem měla v autě nové oblečení, byla jsem za její nabídku ráda, protože jsem nechtěla jít celou cestu k auta a zase zpátky, protože bych se určitě zase ztratila. Usmála jsem se na ni a znovu ji objala.

Vyšla jsem z kuchyně a už podvědomě zamířila do pokoje, ve kterém jsem strávila noc. Nakonec jsem však začala zase bloudit a Aiden šel se smíchem za mnou. Už jsem si myslela, že jsem správně, a tak jsem otevřela dveře. Uvnitř sice byla ložnice, ale ne ta moje.

Chtěla jsem z pokoje vycouvat, ale když jsem udělala krok dozadu, narazila jsem do Aidnovi hrudi. Vedle ucha se mi ozvalo: „Tady jsi rozhodně nespala, toho bych si všiml. Je to totiž moje ložnice."

Pomalu jsem se na něj otočila a začala se červenat. On se jen usmál a obrátil se zpět do chodby. Šla jsem za ním, a konečně se dostala do místnosti, kterou jsem hledala. Vešla jsem dovnitř a rychle se začala hrabat ve skříni. Nakonec jsem vytáhla černé legíny a neonově růžové tílko. Hodila jsem si to na sebe a rychle otevřela dveře, za kterými stál on. Jakmile mě uviděl, sjel mě pohledem a zamířil do pracovny. Poslušně jsem ho následovala, až jsme se objevili v celkem velké místnosti.

Ta byla zařízena do šedé a bílé barvy. U jedné stěny před velkým oknem stál psací stůl a u druhé knihovna. Celé pracovně však dominoval velký krb, který byl chytře umístěn právě naproti oknu, takže přes den sem svítí slunce a v noci místnost osvětluje obří krb. Aiden se posadil za stůl a mně pokynul, abych si sedla naproti.

Začali jsme se probírat všelijakými papíry a připravovali si, co všechno zítra musíme ještě udělat. Okolo oběda, jsme se vydali do jídelny, abychom se najedli. Jasmine stála v kuchyni a něco vařila a já se hned vydala k ní.

„Tak jak jste na tom?" zeptala se, když jsem jí jemně poklepala na rameno. „Popravdě? Moc jsme toho neudělali, ale Aiden říká, že bychom to měli mít hotové okolo páté hodiny," odpověděla jsem jí a usmála se. Podívala jsem se, co vaří. „Můžu pomoci?" nabídla jsem se a ona jen kývla. Věděla jsem, co vaří, a tak jsem začala připravovat "sosík" na polití výsledného pokrmu. Asi za 15 minut bylo vše hotovo, a tak jsem začala prostírat.

Všichni jsme si sedli ke stolu a začali jíst. Když se dojedlo, sklidila jsem ze stolu a šla spolu s Aidnem zpátky do pracovny. Zase jsme usedli na svá místa a dali se do práce. Najednou se na mě podíval, a já svojí práci zastavila. S otázkou v očích jsem se na něj podívala a čekala, co chce říct.

„Zítřejší porada je velice důležitá," začal opatrně, „potřebuji, aby vše bylo dokonalé. Budeš přesně plnit mé příkazy. Jestli se vše podaří, naše firma na tom hodně vydělá. Spoléhám na tebe." Takhle svoji řeč skončil, a aniž bych mu odpověděla, dal se znovu do práce.

Práce šla pomalu, ale přesto jsme chvíli po páté hodině byli hotový. Chtěla jsem si zajít pro oblečení, rozloučit se s nimi a jet domů, ale když jsme byli všichni tři v jídelně, Jasmine se zeptala: „Chceš ukázat koupelnu, aby ses mohla osprchovat?"

Nechápavě jsem se na ni koukala a chtěla jsem říct, že jsem chtěla jet domů, ale když zahlédla můj nechápavý pohled, zvedla se a vzala mě za ruku. Odvedla mě do koupelny a ukázala mi čisté ručníky. Když vyšla z místnosti nemohla jsem už nic namítat, a tak jsem si svlékla oblečení a vlezla do sprchy.

Pustila jsem na sebe teplou vodu, namočila jsem si své dlouhé vlasy a sáhla jsem po sprchovým gelu, který mi Jasmine spolu s šamponem předem připravila. Smyla jsem si z těla všechnu pěnu a začala si mýt vlasy. Když jsem měla vlasy bílé od pěny, začala jsem si je umývat. Šampon mi stékal po zádech a odtékal pryč.

Vylezla jsem ze sprchy a začala se sušit hebkým, bílým ručníkem. Když jsem byla suchá, chtěla jsem si obléct zpět oblečení, které jsem si na dnešek půjčila, ale když jsem kusy oděvu vzala do ruky, zjistila jsem, že je celé mokré. Sakra. Začala jsem se rozhlížet po koupelně, jestli neuvidím něco, co bych si mohla vzít na sebe. Nic jsem neviděla, takže jsem se musela zabalit do ručníku. Opatrně jsem vyšla z koupelny a zamířila do pokoje. Snažila jsem se najít "svůj" pokoj, ale zase jsem se ztratila. Najednou jsem do někoho vrazila.

Ručník z vlasů mi spadl a ty se mi rozprostřeli po zádech. Ručník, který mi obepínal tělo, jsem k sobě pevně tiskla. Ležela jsem na zemi a doufala, že pod ručníkem není nic vidět. Nezajímalo mě, do koho jsem vrazila, jen jsem doufala, že ručník zůstal na svém místě. Najednou mě někdo chytil za ruku a vytáhl na nohy. Hned jsem se podívala dolů na své tělo a zkontrolovala ručník. Naštěstí zůstal tam, kde měl a já se poprvé podívala na člověka, do kterého jsem vrazila. Mohla jsem předpokládat, že to bude on. Koukala jsem se tedy na svého šéfa a stála před ním jen v ručníku.

„Promiň, ztratila jsem se, zase." řekla jsem mu se sklopenou hlavou. Slyšela jsem, jak se pousmál a podívala jsem se na něho. Usmíval se, a asi si z toho, že jsem do něj vrazila, nic nedělal. Jen se otočil a vydal se chodbou bůhví kam. Doufala jsem, že jde směrem k mému pokoji, a tak jsem se vydala za ním.

Za chvíli jsem se už doopravdy převlíkala v pokoji. Tentokrát jsem si na sebe vzala bílou halenku a volné šedivé kalhoty. Vyšla jsem ven z pokoje a tím co jsem viděla jsem byla překvapena. Na chodbě byl položený papír. Zvedla jsem ho a začala jsem ho číst.

Až se oblékneš, přijď na večeři. Pokud si pořád nepamatuješ cestu, jdi podle následujících pokynů. 😁
Nejprve jdi pořád rovně a až dojdeš nakonec chodby, dej se doleva. Po chvíli budou po pravé straně schody. Po nich půjdeš dolů a odbočíš vpravo. Pak už jen jdi a dívej se na levou stranu. První otevřené dveře jsou od jídelny.
Čekáme na tebe.

Šla jsem přesně podle pokynů a za chvíli jsem už cítila vůni z kuchyně. Vešla jsem do světlé místnosti, kde už oba seděli a čekali s prostřeným stolem na mě. Sedla jsem si, a jakmile jsem usedla, dali jsme se do jídla. Dojedlo se, a ještě jsme si chvíli povídali. Jasmine se mě ptala na různé otázky a já se jí taky na hodně věcí zeptala. Pak jsme se rozloučili a Aiden mě doprovodil do pokoje.

„Dobře se vyspi, zítra je velký den. Ráno se tady pro tebe stavím, tak okolo 8 hodiny. Pak pojedeme tvým autem do práce a ty se vrhneš na přípravu zasedací místnosti. Porada začíná ve 14:30," s těmito slovy se obrátil a odešel. Já se převlékla a vlezla do postele. Konečně bude zítra něco zajímavého v práci..

Tak, další kapitolka. Konečně jsem kapitolu dopsala. Dalo mi to práci 😂😂😂. Kapitola je však už tady, i když taková o ničem. V příští kapitole však už bude zvrat, tak se máte na co těšit. 😘😘😘

Korekce 15.6.2020